Dva nula

Jednou z odposlouchávaných osob byl též Ondřej Vetchý, ale ve snaze být zajímavý se neustále snažil trousit hlášky, takže se do finálního sestřihu nedostal (v traileru byl). To vypovídá o tom celém, je to zkrátka nahrané. Nejméně uměle působí vhled do zákulisí studia Čé Té, kde to Horníkovými slovy jistí Čápa. Nakolik jde o reprezentativní průřez si za sebe odhadnout nedovolím (na fotbal nechodím), ale protože můj kolega v práci je bratrancem jednoho z dvojice tvůrců, tak dám na něj a budu to považovat za reprezentativní sbírku individualit. Nicméně slávistický vůdce povzbuzování stejně jako sparťanský chlápek od mikrofonu jsou prý v civilu docela normální lidi. Každopádně radši zůstanu v publiku Sparty hokejové :) Tak jak to brát? Jako zajímavý nápad, u kterého jsem se pobavil, kterému však škodí zejména sekvence s oběma Kweukeho góly, která se opakuje asi šestkrát z různých úhlů. Za nápad tři. (08.07.2014)

No, ty voe... Coto jako mnělo bejd? Sem bejval na Spartičce pečenej smaženej, ale voe, vod tý doby co chčijou do kelimků jen ten nealkáč, tak jim na to hážu hroudu, když z toho bitka nesmrdí až k nonstopáči, ale voe, to ti stejnak povidam jakože to ti fuck povidam voe, takhnlenc to na tý naší krásný Letný nevypadá. To nejni REALITA voe! Tomu vošoustovi co tuhle nactivotrhačnou chujovinu spískal, no voe, tomu hubu nadrtit a pak ho předhodit těm slávistickejm vopyčákům je málo, voe. Jak jako že mně tenhle vejbletek nastavuje zrdcadlo? Jaký zvrzaný zdrcadlo zase? Mám snad ňáky zrcadlo voe? No mám? No nemám! Ukaž mi ho voe a já ti ho rozflákám vo tu tvojí dršku vyblitou a střepem z něj tě podříznu jak podsvinče, ty nesparťanská lůzo špinavá! Hej počkej, kam zdrháš voe? Stůj! Ehm, může to být jak chce strojené (speciálně duo Kafka a Peňás i Italové), tendenčně sestříhané (mohli to sestříhat do libovolné podoby; klidně dvouhodinový záznam spánku několika desítek diváků, tak nudné utkání to tenkrát bylo) i naaranžované (autenticky působí pouze pohled do zákulisí veřejnoprávního studia a spontánní reakce na branky), ale ve výsledku je to zcela jedno, jelikož toto panoptikum buranských mudrců z podnapilého davu je odraz smutné reality (a to je idnesovská REALITA; kupříkladu VIPinu jsem si v doslechové vzdálenosti jednou protrpěl i naživo) jak to (nejen) na sparťanských tribunách chodívá. Bohužel. Zajímavé, že na hokeji se s tím člověk nesetká, jak je sezóna dlouhá, ale na fotbale s železnou (a tedy sparťanskou) pravidelností pokaždé. Je to umělé a nepřirozené, ale No, ale stejně… Sparta Praha Forever, voe! PS: Není pravda, že příroda je v tom tříminutovém záběru k dění na hřišti netečná; ty topoly se při druhém gólu zřetelně tetelí blahem! (26.02.2013)

Nad Letnou letěj gorily od jednoho gólu k druhýmu, topoly šuměj nad lučinou a komunikativní diváci si užívají podle svých schopností. Na Spartě a v Koreji se totiž díky celkovému rozhledu kolektivním sportům daří. Výslednému tvaru by slušelo lepší řazení, více dramaturgických překvápek a změn tempa, ale výsledkem je přes průvodní emise překvapivě snesitelné derby, při němž se hlavami honí myšlenky na míč a na soulož. Jestli ne, tak jsem papež. Slušný nápad za 3-4* (28.11.2012)

Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení? (27.07.2012)

Už dlouho mi žádný film neudělal takovou radost, už dlouho mě žádný film nenutil smíchem a napětím kousat se do ruky. Film o fotbale - pro snobské intelektuály. Atraktivní obrazové kompozice, helikoptéra jak od Coppoly, prostřihy jak od Hanekeho, průzračná práce s výběrem materiálu. Je mi úplně fuk, jestli jsou návštěvníci a pořadatelé fotbalových zápasů opravdu takoví idioti, jak by se podle tohoto filmu mohlo zdát, protože já jsem se nesmála jim samotným, ale způsobu, jakým Dva nula s jejich postavami pracuje. Navíc mi tento film dokázal kvalitně zprostředkovat pocit z takové události, energii masy lidí, která společně něco prožívá. Teď už si dokážu představit, že s vypnutým mozkem by mě takový zápas mohl i hodně bavit. A úplně nejlepší je Jiří Peňás, takový můj objekt identifikace: "To mi přijde docela fotbalové, že nerozlišíš hrneček na čaj od hrnečku na kávu." (01.03.2013)