Dva nula

Tvůrci navštívili pražské derby a otočili kamery místo na pažit směrem do hlediště. Zaměstnanci stadionu, zlatokopecké přítelkyně fotbalistů, nejmladší fanoušci, teenagerky s falešnými louis-vuittonkami, pozérští "intelektuálové" v lóži, slávistický stádovitý kotel se světlicemi, i ti Italové v závěru přiznávají, že na místě vítězného týmu by demolovali. Díky bohu za rohový praporek. Dvacet dva kamer sleduje počínání lidí, ze kterých euforie fotbalového zápasu vytahuje snad to nejhorší. Jejich hloupé komentáře a excesy jsou sice vtipné, ale výsledný dojem je pořádně nahořklý. Člověk se cítí provinile jako u Formanových českých filmů. O to víc potěší formální stránka, statické výseky a hlavně série tříminutových záběrů zachycují dva po sobě jdoucí góly Sparty. Stromy jsou prostě stromy. (MFDF Jihlava 2012) (01.11.2012)

Z části dost možná pravdivý dokument, na fotbal sice nechodím, ale na podobné (i když ne tak „kvalitní“) typy fanoušků se mi poštěstilo narazit i na hokeji. Ale některé jejich rozhovory či reakce nejsou tak úplně věrohodné (spíš přehnané), přece jenom přítomnost kamery byla jaksi nepřehlédnutelná. K tomu nutno přičíst některá nudnější místa, ať už měla vypovídat o čemkoliv, a moje hodnocení se tak zastavilo na 3*. (02.03.2013)

Dva nula není primárně originální v tom, jak obrací pozornost od sledovaného k divákovi, ale v tom jakým způsobem tak činí. Předem byl stanoven záměr natočit reakce specificky vybraných diváků během fotbalového derby Sparta – Slavia. To by samo o sobě šlo nezávisle na průběhu zápasu natočit fádním způsobem, kdy by si kamera prostě postupně vybírala atraktivní reakce různých protagonistů. Pavel Abrahám však v Dva nula pracuje mnohem rafinovanějším způsobem. Samotný průběh zápasu mu slouží jako odrazová rampa, neboli lépe řečeno systém zvenku stanovených omezení, ve kterých se může pohybovat. Na základě těchto omezení pak staví vlastní strukturu filmu, která překračuje pouhé zachycení diváckých emocí. Je to především tří minutová sekvence, kdy dá Leo Kwueke dva góly, kde samotná forma překonává obsah a film se tak dostává na další rovinu. Může se zdát, že dva rychlé góly byly pro atraktivitu Abrahámova filmu spása, ale naopak to byla ta největší překážka, kterou bylo nutno překonat. Zde mohl film selhat, ale díky rafinovanému využití tří minutových sekvencí, které postupně zachycují reakce všech protagonistů, rohový praporek a později i letenské topoly, využili tvůrci veškerý potenciál, který jim tento vývoj nabídl. Zajímavé a mírně podvratné je především včlenění tří minutového detailního statického záběru na rohový praporek, do kterého se čas od času dostane některý z elementů fotbalové dění a zbytek si můžeme domýšlet pouze podle zvukové stopy. Působí zde napětí neviděného, které nutí ke zvýšené aktivitě čtení jinak fádního záběru. Zcela opačně pak působí záběr na letenské topoly, který má spíše uklidňující efekt, který je žádoucí po dramatu prožitém přímo v ochozech a především u rohového praporku. Kapitolou samou o sobě je výběr hlavních protagonistů a zejména skutečná autenticita jejich chování před kamerami. Abrahám lze vybral to nejlepší, co podle jeho několikaletých zkušeností Letná nabízí. V konečném sestřihu se prý snažil vybrat právě reakce, které byly podle jeho uvážení nejvíce spontánní a eliminovat ty „kamerou vynucené“. Zda se mu to opravdu povedlo je sporné, ale přinejmenším roh pana taxikáře „x“ zcela vládne a jeho obraty mu věřím do poslední repliky (2 :0)) [LFŠ 2012 - hosté: Pavel Abrahám, Tomáš Bojar] (31.07.2012)

TAK URČITĚĚ! Jsem od toho čekal teda více. Zajímavý nápad a koncept. Avšak provedení trošku pokulhávalo. Náhled do derby Sparta vs Slavie z několika různých úhlů. Od sparťanského/slávistického fanouška, přes komentátory a sekuriťáky až po businessmany a 16ti leté pipky. Já bych teda raději ocenil, kdyby se to drželo jen u zapálených fanoušků z obou sektorů. Mělo by to lepší atmosféru. U ostatních bylo až moc vidět, jak je to strojené a připravené dopředu. A ta délka ? Ach, skoro 2 hodiny, málem jsem to nevydržel. PS: ti dva žáčci z přípravky jsou skvělí :D (27.02.2013)

Film krásně ukazuje, že fotbal je sport s největší koncentrací buranů mezi fanoušky. S výjimkou dvou intelektuálů ve VIP lóži, kteří na zápas přišli zřejmě omylem, jsou totiž v tomto filmu burani úplně všichni (včetně šestiletých dětí nebo Čapouna a dalších hostů v TV studiu). I když je zde spousta krásného absurdního humoru a kouzel nechtěného, délka filmu je asi 2x delší, než by bylo vhodné (dokonce delší než fotbalový zápas!) a obsahuje i takové chuťovky jako tříminutový záběr na letenské stromy nebo tříminutový záběr na rohový praporek. (04.07.2012)