poster

Dva nula

  • Slovensko

    Dva nula

    (festivalový název)

Dokumentární / Sportovní

Česko, 2012, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bassator

    47th KVIFF 2012 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž dokumentárních filmů (Dva nula / TWO NIL / Dva nula)(12.7.2012)

  • HenryS.
    ****

    no dobré, i když to opakované mi začalo po chvíli vadit. Ale aspoň mám pořád v paměti to jméno prvního českýho fotbalisty, který jsem kdy zaregistroval. jinak pro mě za mě, klidně i osm. osm atmosfér.(10.3.2013)

  • Jansen
    ****

    Dva nula není primárně originální v tom, jak obrací pozornost od sledovaného k divákovi, ale v tom jakým způsobem tak činí. Předem byl stanoven záměr natočit reakce specificky vybraných diváků během fotbalového derby Sparta – Slavia. To by samo o sobě šlo nezávisle na průběhu zápasu natočit fádním způsobem, kdy by si kamera prostě postupně vybírala atraktivní reakce různých protagonistů. Pavel Abrahám však v Dva nula pracuje mnohem rafinovanějším způsobem. Samotný průběh zápasu mu slouží jako odrazová rampa, neboli lépe řečeno systém zvenku stanovených omezení, ve kterých se může pohybovat. Na základě těchto omezení pak staví vlastní strukturu filmu, která překračuje pouhé zachycení diváckých emocí. Je to především tří minutová sekvence, kdy dá Leo Kwueke dva góly, kde samotná forma překonává obsah a film se tak dostává na další rovinu. Může se zdát, že dva rychlé góly byly pro atraktivitu Abrahámova filmu spása, ale naopak to byla ta největší překážka, kterou bylo nutno překonat. Zde mohl film selhat, ale díky rafinovanému využití tří minutových sekvencí, které postupně zachycují reakce všech protagonistů, rohový praporek a později i letenské topoly, využili tvůrci veškerý potenciál, který jim tento vývoj nabídl. Zajímavé a mírně podvratné je především včlenění tří minutového detailního statického záběru na rohový praporek, do kterého se čas od času dostane některý z elementů fotbalové dění a zbytek si můžeme domýšlet pouze podle zvukové stopy. Působí zde napětí neviděného, které nutí ke zvýšené aktivitě čtení jinak fádního záběru. Zcela opačně pak působí záběr na letenské topoly, který má spíše uklidňující efekt, který je žádoucí po dramatu prožitém přímo v ochozech a především u rohového praporku. Kapitolou samou o sobě je výběr hlavních protagonistů a zejména skutečná autenticita jejich chování před kamerami. Abrahám lze vybral to nejlepší, co podle jeho několikaletých zkušeností Letná nabízí. V konečném sestřihu se prý snažil vybrat právě reakce, které byly podle jeho uvážení nejvíce spontánní a eliminovat ty „kamerou vynucené“. Zda se mu to opravdu povedlo je sporné, ale přinejmenším roh pana taxikáře „x“ zcela vládne a jeho obraty mu věřím do poslední repliky (2 :0)) [LFŠ 2012 - hosté: Pavel Abrahám, Tomáš Bojar](31.7.2012)

  • Agoran
    *

    Mé hodnocení je velice zabarveno tím, že jsem čekal dokumentární film, jak bylo inzerováno. Místo toho jsem se dočkal několika lidí s porty na fotbalovém stadionu, který slouží jako kulisa pro jejich přehrávání. Rozhodně to není film pro někoho, kdo někdy na fotbale byl; cíl je spíše nesportovní obecenstvo, které si pak zanadává jací jsou fotbaloví fanoušci burani a bude se samo cítit lépe. Tím neříkám, že to tak je, či není. Ale kdybyste podobným způsobem přesvědčili lidi, aby vám do kamery říkali blbosti, tak burany uděláte z jakékoli skupiny. Jediný film, který jsem na letošním festivalu nevydržel a v půli utekl z kina. Zajímavý nápad s příšerným provedením. KVIFF 47 nehodnoceno(6.7.2012)

  • giblma
    ***

    Tvůrci navštívili pražské derby a otočili kamery místo na pažit směrem do hlediště. Zaměstnanci stadionu, zlatokopecké přítelkyně fotbalistů, nejmladší fanoušci, teenagerky s falešnými louis-vuittonkami, pozérští "intelektuálové" v lóži, slávistický stádovitý kotel se světlicemi, i ti Italové v závěru přiznávají, že na místě vítězného týmu by demolovali. Díky bohu za rohový praporek. Dvacet dva kamer sleduje počínání lidí, ze kterých euforie fotbalového zápasu vytahuje snad to nejhorší. Jejich hloupé komentáře a excesy jsou sice vtipné, ale výsledný dojem je pořádně nahořklý. Člověk se cítí provinile jako u Formanových českých filmů. O to víc potěší formální stránka, statické výseky a hlavně série tříminutových záběrů zachycují dva po sobě jdoucí góly Sparty. Stromy jsou prostě stromy. (MFDF Jihlava 2012)(1.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace