Heder 514
Room 514
Obsahy(1)
Anna má zanedlouho skončit vojenskou službu a začít studovat práva. Případ důstojníka obviněného z bezdůvodného násilí vůči palestinské rodině během služby v okupovaném území má v rámci armádní rutiny vyšumět do ztracena. Mladá vyšetřovatelka, která se v prostředí armády cítí diskriminována kvůli svému pohlaví i ruskému původu, se však rozhodne zjistit pravdu a vyvodit z ní důsledky. Nakonec se Anně povede přimět k výpovědi mladého seržanta Nimroda i jeho nadřízeného – zkušeného velitele roty Davidiho. Jak ale výsledky vyšetřování přijmou pokřivené armádní struktury, které už dávno nerozlišují mezi dobrem a zlem? Nízkorozpočtové psychologické drama je debutem režiséra Sharona Bar-Ziva. Sází na civilní realismus a silné téma. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (10)
[MFFKV - 2012] Mé prognózy se vyplnili a bohužel se z Místnosti 514 vyklubal velmi nudný a nic neříkající film. Sice to je režijní prvotina Sharona Bar-Ziva a upřímně mu věřím, že chtěl zviditelnit bolavé místo izraelsko x palestnických konfliktů, jenže nedokázal to podat dostatečně poutavou cestou a nepomohlo mu ani to, že hlavní herečka místy připomínala Terezu Voříškovou, ani to že konverzačky odehrávající se v jedné místnosti mě baví, a rozhodně mu nepomohlo velké horko v kongresovém sále. Velmi nudný film, i když určité poselství by bylo. ()
Průměrný film odhalující zákulisí v armádě a kladoucí otázku, jak moc se může lidem ubližovat, abyste je chránili a jak moc je vhodné do toho rýpat. Příjemně civilní zpracování z jedné místnosti, bez střelby a efektů je možná zbytečně utažené, ale scénář je slušný a je třeba se pořádně zamyslet, jak to vlastně dopadlo. ;) ()
MFF Karlovy Vary:) Film, na který jsem původně ani neměl jít, nicméně po shodě okolností jsem na něj zavítal, mě opravdu od začátku do samého konce bavil. Důvodů by se našlo víc, at již ten, že Izrael mám rád a sleduji "válku mezi ním a Palestinou a také proto, že nechává divákovi mnoho prostoru proto, aby si vybral, která verze je morálnější nebo správnější a které verze má větší cenu...tj. jestli jde jít za nějakou morální hranici, pro ochranu vlastní země či ne...at si každý rozhodne sám.. ()
Jeden velký blízký záběr, který přes veškerou snahu místy škobrtá o vlastní filmový projev a téma. Zkoumavě pozorující a roztřesená kamera je sice nepříjemně blízko, ale atmosféra dusného výslechu ploše devadesáti minut příliš neprospívá, stejně jako ji podkopávají černobilé vstupy. Otázkou pak zůstává, co chtěl vlastně režisér postihnout? Život hlavní hrdinky? Její problémy? Situaci v armádě? Příběh na nás sype ode všeho něco, ve výsledku pak působí zmatečně. Zůstáváme zavřeni v místnosti 514, zíráme do tváří vojákům, dobíráme se pomalu ale jistě toho, co se vlastně řeší, pak si dáme jednu nekonečnou sexuální scénu a jsme zase tam, kde jsme byli. Zásadová hrdinka je krutě zaujatá proti násilí, ale v ostatních ohledech už tak zásadová není. Charakter chytá punc uvěřitelnosti, ale pohřbívá ho snaha sdělit všechno a hned, a to jen skrze close-upy. A jako bonus: hollywoodský dialog s hollywoodským generálem. ()
To, co zpočátku vypadá jako méně povedená verze Closet Land, tedy filmu vystaveném na dvou protagonistech, jedné místnosti a nejasně se vyvíjejícím vyšetřování, se postupem času mění na souboj dvou vizí reprezentovaných Kantovou deontologií a Benthamovým utilitarismem. Věčný spor o tom, zda je důležitější řídit se za každých okolností zákony, nebo vyznávat spíše heslo "účel světí prostředky", je nicméně podán nijak originálním způsobem, který se snaží divákovi vysvětlit i to, kde by stačil pouhý náznak. Což mi na filmu jako takovém nakonec vadilo mnohem víc než zvláštní kamera, která se svými neustálými detailními záběry snažila působit nesmírně umělecky, ve mně ale kvůli rozložení barev i celé kompozici zanechala spíše amatérský dojem. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Reklama