Zločiny a poklesky

Linie, kde si Alda střílí z tvůrce seriálu M.A.S.H. Larryho Gelbarta a Woody se vypisuje ze svých vztahových frustrací, je typicky Allenovská. Druhá s M.Landauem, jenž řeší morální dilemata a používá postupy, které všichni známe (racionalizace, odmítání) zase vůbec. Když se spolu na konci setkají, definitivně se potvrdí, že notorický neurotik hrál tentokráte se svým ohýbáním až druhý klarinet a přitom se ztrácel v houštinách filozofování. Až se švagr Lester dosměje nad střihovou vložkou s Mussolinim, nejspíš mu sebevědomě vpálí, že něco občas ohnul až přespříliš.. (26.11.2014)

Wow. Včera jsem si myslela, že mě Woody už ničím nemůže překvapit, když jsem viděla tolik jeho filmů, pak mě zase dostal svou originalitou. A dneska? Dostal mě opět. Tentokrát svým vyprávěním, které bylo nečekaně vážné. Jsem zvyklá na jeho humor, ironii, teď na mě vybafne takovým vážným filmem. Ale to vůbec není na škodu, jen ukazuje, jaký je všestranný umělec, jaký má talent, protože i tak zádumčivý příběh u něj rozhodně funguje. Ba co víc, je to příjemná změna. Herci hrají skvěle, Mia Farrow taky mluví tišeji a vážněji, což jedině vítám, protože někdy mi její pisklavý hlas vadí. A Landaua jsem neznala, tady na mě však udělal dojem. (17.06.2013)

Možná takhle nějak by napsal Dostojevský svůj Zločin a trest, kdyby žil v dnešních dnech, bydlel v New Yorku a měl slušně vyvinutý smysl pro humor. Nevím zda Zločiny a poklesky obsahují nějakou speciální filosofii či morální ponaučení, krom toho, že život je krysa a morálka je silně individuální záležitost, takže i amorální lidé mohou vést spokojený život. Také zde není nijak speciálně velké kvantum vtípků, i když pár klasických allenovských hlášek by se našlo ("Naposledy jsem byl v ženě, když jsem navštívil Sochu svobody.") Ale Martin Landau v roli úspěšného lékaře na životní křižovatce je vynikající a už kvůli němu stojí film za vidění. Celkově bych pak řekl, že vedle "Manželů a manželek" je tohle asi nejlepší Allen ve vážnější poloze. (29.04.2005)

"Ak by Hitler vyhral vojnu, považovali by sme ho za hrdinu." Allen sa postupom veku začína zaoberať skutočne filozofickými otázkami, ktoré už tu boli v komentároch spomenuté, tak ich netreba opakovať. Niekomu to vôbec nemusí sadnúť, pretože to nie je tak vtipné ako pominulé roky, niekto je nadšený práve kvôli tomuto posunu. Mne je to jedno, mňa proste baví pozerať dobré filmy, ktoré obsahujú témy na zamyslenie a je úplne jedno, kto ich točí. (26.05.2012)

O tom, kterak se prohřešky mění na velké hříchy. Snad nikdy jsem neviděl tak skličující a jízlivou satiru podanou tak nenuceným způsobem. Woody se tváří, jako by se nechumelilo, a mezi vtípky pašuje myšlenky těžké jako olovo. Vše krásně dobarveno kamerou Svena Nykvista, kterého Allen ukradl svému mistrovi, Ingmarovi. "Naposledy jsem byl v ženský při prohlídce Sochy Svobody". (10.05.2011)