Zločiny a poklesky

Není to rozhodně nuda, ale také to není zážitek na celý život. Vzpomínky na film velmi rychle vyvanuly. Připomíná mi to letním sluncem rozpálené městské chodníky, na něž začne milosrdně dopadat mírný déšť. Vůně ozónu vás v první chvíli nadchne, dusno ustoupí, ale záhy déšť smývá již jen špínu. Dešťový příval ustane. Dešťové kapky se vsáknou a slunce začne zase nemilosrdně pražit do rozpáleného asfaltu. Konec malé radosti. A tak nějak na mě působí tento film Woodyho Allena. (20.10.2012)

Tohle jsou takovy dva filmy v jednom. Je tu pribeh s Landauem, kterej se potrebuje zbavit svoji milenky. To je regulerni a diky ty myslence s vrazdou na Allena docela originalni drama. Pak tu je druha linie s Woodym a to je klasicka vztahova komedie/drama, ktera vicemene nicim neprekvapi. Jediny ozvlastneni tu je par flashbacku. No a tyhle dva pribehy se nijak nepropletaj, hrdinove jednoho nezasahujou do druhyho a potkaj se az uplne na konci v docela originalnim a nehappy-endovym zaveru. Nebejt ty druhy linie s Landauem, tak by Allen nenatocil nic zapamatovani hodneho, ale takle to dava docela zajimavej film se slusnou atmosferou, par dobrejma vtipkama a zajimavejma myslenkama. To navic s u Allenovo filmu tradicnima perfektnima hereckejma vykonama. Potesil me hlavne nafuka Alda a Huston v na sebe netypicky roli. (28.08.2008)

Tohle mi prostě hlava nebere. Opět dva páry, nevěra, smrt, Bůh, Woody Allen a přesto zcela jinak než kdy předtím a snad ještě lépe. Jak to ten chlápek jenom dělá? Skutečně čerpá inspiraci z reálného života, nebo uzavřel nějaký kontrakt se svou múzou? (Tvůrčí krizi dle vlastních slov neměl zatím žádnou.) Kdo by věřil, jak zásadním způsobem může jedna vražda pozměnit nádech typicky neurotické romance. Od hořké komedie jedním ladným skokem rovnou k tíživé tragédii. Jenže někdy může víc trpět postava z komedie, než z vážného dramatu. Všechno přeci záleží pouze na lidech, pouze jejich dění ovlivňuje světové názory a nahlížení na určité problematiky. Je, či není Bůh? Má cenu vést světský život postrádající momenty čisté radosti a štěstí? Záleží snad naše vlastní potěcha na potěše druhých? Kdo píše scénář našeho života? Kam spěje svět plný zločinů a morálních poklesků? Dá se dnes oslepnutí považovat za boží dar, ochraňující nás před všudypřítomnou hříšností? Proč si vůbec pokládáme podobné otázky, proč si jimi ztrpčujeme životy? Kdo ví? Nebo raději kdo neví? Třeba je skutečně pravda, že filozofové jsou ti největší flákači zabíjející čas vytvářením podobných otázek a následných odpovědí. Ale Woody Allen dokáže filozofovat tak poutavě, že mu to rádi odpustíte. 95% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Exkvizitor (06.12.2005)

Snad nejsmutnější film Woodyho Allena. Autor se zde pokouší reflektovat vlastní osobu, pohled na svět a své postavení v něm. A podařilo se mu to opravdu skvěle. Musím zde uvést závěrečná slova filmu, protože si myslím, že přesně vystihují to, co chtěl tímto filmem Woody sdělit světu: "Všichni v životě čelíme mučivým rozhodnutím a mravním volbám. Některá rozhodnutí jsou velká, mnohá jsou menší. Ale ve všem utváříme svou osobnost. Jsme vlastně součtem svých rozhodnutí. Život je nepředvidatelný a nespravedlivý. Záměr stvoření nezahrnuje lidské štěstí. Jen my svou láskou dáváme lhostejnému vesmíru smysl. A přesto se většina lidí stále snaží, ba i nalézá radost v prostých věcech, třeba v rodině a práci, i v naději, že příští pokolení pochopí víc." 9/10 (26.10.2007)

Na zadek nepadnu, ale jinak byl tenhle Woody docela dobrý. V postavách se dalo jakž takž vyznat a setkání Landaua (viděli jste s ním původní seriál Mission Impossible?), Aldy, Orbacha a samozřejmě Allena, co víc si přát. Woody se nebál používat silnější hudební motivy v okamžicích, kdy to nebylo úplně potřeba. Jako typického loosera, kterého ztvárnil nesčetněkrát (ale někdy je jako neurotik až mírně otravný, tentokrát ne), ho můžete mít s klidem rádi. (08.09.2013)