Ce que le jour doit à la nuit
What the Day Owes the Night
Režie:
Alexandre ArcadyKamera:
Gilles HenryHudba:
Armand AmarHrají:
Nora Arnezeder, Anne Parillaud, Vincent Perez, Anne Consigny, Nicolas Giraud, Fu'ad Aït Aattou, Olivier Barthelemy, Marine Vacth, Ahcène Benzerrari (více)Obsahy(1)
Alžírsko, třicátá léta dvacátého století. Younes je ve svých devíti letech svěřen do péče strýce v Oranu. Je překřtěn na Jonase a svá léta dospívání prožije v Rio Salado, kde zapadne do party místní mládeže. Členkou party je i krásná Emilie, do níž jsou všichni kluci v partě zamilovaní. Ona však podlehne Jonasově kouzlu, čímž se zrodí příběh jedné velké lásky, jež bude poznamenána bouřlivou atmosférou tehdejšího Alžírska… (claudel)
(více)Recenze (22)
Sice dlouhé, leč velmi poučné. Alžírsko ve třicátých letech pod správou Francie, Arabi, Francouzi, vše v jednom, leč francouzská povýšenost je někdy zpupná, a tak vydoutná odboj, končící samostaností Alžírska. V tom všem jedna tragédie rodiny s malými dětmi, ale i naděje a láska. Láska, která má ve finále jen malý krůček k nenávisti, neznajíc pravý důvod odmítání. Byla jsem mile překvapena krásnou Norou Arnezederovou, překrásným Alžírskem a dojata osudy lidí, obzvláště pokud jejich manželství byla smíšená. Moc pěkný film, doporučuji. ()
Přesně film dle mého gusta. Nechala jsem si den na promyšlení než napíšu hodnocení, ale vlastně se nic nezměnilo. Původně jsem film pustila náhodou a chtěla ho mít jen jako kulisu k ostatním věcem. Nešlo to. Film mě vtáhl do děje a už jsem se od něj nedokázala zvednout. A přesně to, dámy a pánové, od takového filmu očekávám. ()
Život, láska, nenávist, odpuštění , smrt... Mezi těmito hodnotami osciluje francouzské drama s romantickými prvky, zasazené do Alžírska od druhé světové války až do vyhlášení nezávislosti na francouzské metropoli (1962). Prozradí mnohé o historii a zániku francouzského kolonialismu 20. století, neboť jako předloha scénáře posloužila kniha alžírského spisovatele Yamina Khadry ()
Príbeh celoživotnej a z donútenia neopätovanej lásky na pozadí historických premien v Alžírsku som si vlastne pozrel iba kvôli mojej obľúbenej Aničke Parillaud. Paradoxné je, že práve tá ma najviac sklamala. Film ma napriek neskorej nočnej hodine a značnej dĺžke nenudil. Zobrazovanie životných podmienok a vzťahov medzi francúzskou menšinou obklopenou arabskou väčšinou bolo uveriteľné a zbavené štandardných klišé. Zaujímavé bolo aj zobrazenie dospievania a života Alžírčana medzi Francúzmi. Kladom filmu bolo, že neskĺzol k jednoduchým schémam "zlí Francúzi" vs. "dobrí Arabi". Poukázal na to, že Francúzi narodení v Alžírsku sú rovnako legitímnymi obyvateľmi Alžírska, ako pôvodné arabské obyvateľstvo. Trochu mi to pripomenulo situáciu Rusov v republikách vzniknutých po rozpade ZSSR a tiež skutočnosť, že krajiny, ktorými prechádza etnická a/alebo náboženská hranica sú sudom pušného prachu okolo ktorého pobiehajú dobrodruhovia zo zápalkami. ()
Príšerne dlhá romantická dráma milovnikom romantiky neodporúčam je tam priveľa "alžírskeho pozadia" a smutný koniec jednej nenaplnenej lásky s jednou arabskou múdrosťou Kto je ľahostajný k najkrajšiemu príbehu svojho života, bude po celý zvyšok života prežívať len žiaľ a bolesť. Nič na svete neukľudní jeho dušu ()
Reklama