Drogová válka

Naštěstí chybí mdlé asijské emoce a naopak se před námi předkládá syrový a pochmurný příběh, který nestrhne, ale ani nijak nenaštve. Mnohdy dokonce připomene francouzskou žánrovou školu. Finální přestřelka s nesmrtelnými postavami je docela působivá i stylová. Asijská akční produkce jde nicméně v posledních letech celkem mimo mě, obávám se tedy, že to Drug War příliš nezmění. (03.10.2013)

Od šikmookých Asiatů očekávám/jsem zvyklý vídat mnohem větší bejkárny, než takovouhle poněkud málo záživnou kriminálku, scházelo mi v ní víc oné tradiční "asijskosti", čti šílenosti, divokosti, bizarnosti. Příliš krotká, většinou až středoproudová podívaná. Pár okamžiků se ovšem docela povedlo, třeba dvě navazující schůzky v hotelu, ve kterých si správně řízkovitý policejní náčelník střihl zajímavou "dvojroli" drogových byznysmenů. Možná dám někdy později i korejský remake, ale ne hned. (28.02.2019)

Je to dost nepředvídatelné a ubíhá to fakt rychle. Sledujeme vlastně nepřetržitou akci policajtský jednotky, která zajala drogovýho výrobce, který spolupracuje aby si zachránil krk. Je to velmi cool natočené. Pobavilo mě např. když sledování drogového kamionu přebrala po dni jiná policejní skvadra a původní sledovatelé se šli s úlevou vychcat. Samostatná kapitola jsou přestřelky. Jsou tam jen dvě, ale ta choreografie je nezapomenutelná. Hlavně ta finální ještě okořeněná baletem s auty (úplně mi to připomělo Hire: Chosen) je fakt skvěle natočená. (12.01.2014)

Čert vem, že ne všechno je tu důsledně motivované - takhle zběsilá akční jízda, která se příliš neohlíží na diváka a neúnavně se žene vysokým tempem dopředu, se jen tak nevidí. Téměř po celý film vždy probíhají minimálně dvě linie akce, mezi kterými se přestříhává, a ta jedna z nich navíc bývá ještě rozdělená na další dvě (nebo víc) podskupiny - typicky (1) akce na místě a (2) její pozorování přes skryté kamery. Navíc se tu velmi opojným způsobem využívá hned několik druhů kódování (znaková řeč hluchoněmých, šifry...), což vytváří několik kanálů, kterými si postavy sdělují informace, čímž zase film klade větší divácké nároky. V tomto smyslu je možná trochu škoda, že takřka geniálně rozehraná partie s několikanásobným kradením identit a dalšími libůstkami se ve finále zcvrkne "jen" ve skvěle natočenou a ozvučenou přestřelku na parkovišti, kde už začíná vévodit chaos a čistá žánrová nadsázka. I tak je to velký zážitek, který dnes působí trochu jako zjevení. _______ David Bordwell k Drogové válce napsal tradičně velmi dobrý text na svém blogu, ve kterém si mimo jiné všímá ještě jedné podstatné věci: film na rozdíl od hollywoodských filmů důležité informace nezdůrazňuje, a už vůbec neopakuje - ne nadarmo jsem si během projekce nejednou vzpomněl na Jeden musí z kola ven apod. Další dobrý postřeh je s tím zdvojováním, které by se tady skoro dalo brát jako dominanta snímku. To by tím pádem ospravedlňovalo i ten menší důraz na kompoziční motivovanost u některých prvků (třeba ta dvojitá předávka na semaforech - s doutníky už se pak nijak nepracuje), když důležitější je zachování svrchovaného principu dvojitosti/dualismu. (01.09.2013)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Neviem, či by to bez toho finále, ktoré toľkým divákom vadí, dávalo zmysel. Tak intenzívne natlakovaná hra na mačku a myš len ťažko mohla dopadnúť inak. Skrátka už toho všetci mali dosť, tak do seba vyprázdnili zásobníky. A aj pre mňa, ako diváka, to bola neskutočná... no, určite úľava, ak už sa zdráham napísať, že katarzia. Plne som im v danej chvíli rozumel, mal som taký pocit. Neskutočná jazda ten film, bez zbytočnej, čo i len jedinej stotiny sekundy, plne funkčná, zdrapí, nepoľaví a dovedie presne tam, kam to má v pláne... Zážitok! (11.03.2021)