To, o čem se nemluví

S vtipem a lehkostí rozehraná partie kolem coming outu jednoho sexy sympaťáka je příjemnou alternací k žánrově příbuzným filmům, kde ovšem převládá obhroublý humor a parodie sebe sama. Come non detto je klasická situace v konzervativní italské rodině, která se nakonec ukáže být docela jinou, než za jakou ji pokládá titulní hrdina. Navíc pointa je vymyšlená na milimetr přesně a ten závěr, ten je tak rozkošný, že nelze jinak. A potom, nezamilujte se do babičky, která v třiaosmdesáti shání zaměstnání. Fajn film s fajn lidmi. (24.02.2014)

Já něco dělal u počítače, přítelkyně se do filmu docela zakoukala. To jsem zpozoroval a tak se zakoukal taky. No a nakonec to bylo docela fajn. Myslím si, že tady si někdo najde plno otevřených a dobře myšlených názorů. Tady jsem našel nicméně především humor. Ne nijak závratný, ale některé scény (třeba ta večeře u stolu) byly fakt moc fajn. A na délku to docela jde, tak proč ne... (04.01.2014)

Mimořádně příjemný film o tom, že největší strach často pramení z nás samých. 1) Exhaltovanému světu gayovských trápení a frustrací vzdálená usměvavá pohoda je hlavním a typickým rysem snímku. 30letému režiséru Ivanu Silvestrinimu (římský rodák, žije v Los Angeles) se ve své celovečerní prvotině podařilo zobrazit svět, jaký bych si přál - svět lásky a porozumění._____ 2) 26letý straight Josafat Vagni (hlavní hrdina Mattia) kvůli své první velké filmové roli zhubl 10 kg. O tématu říká: Poi ho anche parlato con i miei amici gay e mi sono reso conto di quanti avessero una storia simile a quella di Mattia. (Hovořil jsem se svými gayovskými přáteli a uvědomil si, kolik z nich zažilo podobný příběh.) Za zmínku stojí i Jose Dammert (jeho španělský přítel Eduardo) stejně jako 25letý Alan Cappelli Goetz (šikanista Christian) či Francesco Montanari (transvestit Giacomo)._____ 3) Josafat Vagni v rozhovoru pro Tgcom24 pěkně definuje základní problém gayovského coming outu: Dobbiamo smettere di parlare di omosessualità, quando se ne difendono i principi, dicendo 'è normalità' perché forse non ce ne rendiamo conto ma la parola 'normalità' nasconde un pregiudizio abominevole. Essere gay è una caratteristica umana. Punto e basta. (Musíme přestat hovořit o homosexualitě jenom jako o něčem, co je normální. Ti, kteří bojují za principy si možná ani neuvědomují, že slovo normální v sobě skrývá ohavný předsudek. Být gayem je lidská vlastnost. Tečka.) (03.01.2014)

Nejvíc oceňuju závěrečnou pointu, která co se sdělnosti příběhu týče, film pěkně narovnala a současně pobavila. Film má zábavné pasáže, pohodové pasáže, ale i nudnější části. Za nejzábavnější považuju postavu Mattiova otce, který mě rozesmál snad po každý když promluvil. Hrozně hezký byl vztah mezi Stefanií a Mattiem. Tohle všechno vyniklo jen díky tomu, že tvůrci měli soudnost a nehráli s příběhem žádnou natahovanou. (08.09.2014)

Příjemná letní komedie. Lehká, bez vyhrocených situacích a směřující k očekávanému, leč chtěnému vyvrcholení. Come non detto překvapivě nestaví na chemii mezi ústředním párem, ale nechává celý děj rotovat kolem Mattia. Eduard je sice hlavním příběhovým motorem, ale jako postava se objevuje spíše sporadicky a nevyskytuje se v nedůležitějších scénách. Díky tomu je romantika odkloněna na druhou kolej a tím nejdůležitějším tématem jsou věci kolem strachu z přijetí a sebeakceptace. Díky chytře vystavěnému scénáři, kdy jsou některé motivace osvětlovány pomocí krátkých retrospektivních vstupů, snímek velmi rychle utíká a nikde nedrhne, není totiž třeba zbytečné vaty. Nicméně trošku zbytečné jsou dějové linie kolem dvojice postav Christian/Alba, které se závěrečném pomrknutí poněkud lacině protknou. (03.06.2015)