Rozbitý svět

Skoro bolestivý tenhle film dokoukat, hlavně kvůli bezpráví dějící se nevinným lidem. Ve filmu je celkem jasně definovaný dobro & zlo (až na pár okamžiků, které to trochu rozostří), což mi nevadilo samo o sobě, ale spíš kvůli tomu, že film kvůli tomu působil trochu neuvěřitelně - fakt divný, že by jim to tak dlouho procházelo. Ze silných čtyř hvězd na slabé čtyři to pak srazil příliš "doslovně-metaforický" konec, ten mi přišel opravdu hodně navíc. (11.09.2016)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)

Ještě pár minut před závěrečnými titulky jsem si myslel, že se na autory budu zlobit za to, jak nejdřív rozehráli slibnou, citlivou, ze života dobře odpozorovanou mnohovrstevnatou partii, jen aby s ní v koncovce zakormidlovali do bezpečného přístavu slzopudného melodramatu. Těch posledních pár minut ale měli celé kino včetně mé maličkosti na lopatě tak, že jsem jim odpustil a šel domů lehce rozechvělý. Pak jsem se na to vyspal a druhý den už ve mně mnoho nezůstalo. (30.07.2014)

Britská artovka s výrazným sociálnym presahom. Príbehy niekoľkých generačne i spoločensky rozdielne postavených ľudí, žijúcich v susedstve, ktorých životy sa pretnú v slede viacerých osudových udalostí. Počas sledovania som si hovoril, že túto malú, televízne pôsobiacu drámu s nepasujúcim soundtrackom a priveľkou skratkovitosťou by si nikto nevšimol, nebyť prítomnosti Tima Rotha a Cilliana Murphyho. Záverečná patnásťminútovka je však mimoriadne silná a doslova ma prevalcovala. (29.01.2013)

Drsné drama, které se takovým na první pohled vůbec nezdá. Zajímavě využívá retrospektivu, což rozhodně lze považovat za novátorské pojetí. Vrcholy tohoto filmu přicházejí naprosto nečekaně, o to větší dopad na vás pak mají. Tady zase jednou budete cítit, jak hnusný ten život dokáže být a že se s nikým nemazlí. Není zde nic, co by mělo být fér, není zde nic, na co se můžeme spolehnout. Prostě jenom žijeme a ono to dopadne. Nějak. Znepokojivé, přitom skvělé. (06.12.2013)