Rozbitý svět

Čekala jsem typickou festivalovou sračku, která se ze všech sil pokouší o šokantnost a používá k tomu témata, terče a prostředky, které byly šokující naposled někdy v druhé polovině devatenáctého století (možná), a dostala jsem o řád lepší Juno. Asi se v budoucnu přece jen přenesu přes riziko, že na mě z žánru sociálního realismu vykoukne něco podobného Fish Tanku, a zase se k jeho sledování opatrně vrátím. (31.07.2014)

Takový nemastný neslaný.. Filmů o "rozbitých světech" je hodně ale tenhle teda řadím mezi ty horší.. již od první minuty víte že snímek jede podle klasického schématu, tedy že nedopadne dobře, všichni jsou utrápení, všude samé neštěstí etc etc.. a zhruba v polovině filmu není těžké uhádnout závěr. Některé prvky (každému hubu rozbíjející otec Oswald) jsou až komické místo aby byly dramatické a některé (černošky každých 15 minut rozhazující exkrementy) jsou absolutně mimo mísu. I tak ale 3* (19.10.2013)

Milý a zároveň krutý film o sousedech, z nichž každý je svým způsobem v hajzlu. Věci se jim dějí, nebo jim je dělají ostatní lidé, a jedna událost nebo jeden člověk ovlivňuje osudy dalších. Klubko osudů se zamotává a zase rozmotává. Nevinné mávnutí motýlích křídel, špatné slovo ve špatnou chvíli může způsobit katastrofu, aby pak jiná zdánlivě nedůležitá událost nebo náhoda zachránila nebo zničila lidský život. Nejvíce se svým vyzněním film podobá Americké kráse, i když Rozbitý svět dává lidem kolem větší naději, že svět je místem k žití. (24.10.2013)

Má to silný sociálny presah, niektoré scény sú príliš deprimujúce, násilie v domácnosti bežnou záležitosťou a do toho dospievajúce dievča... Nie som si istý, čo takto rozbitý svet hlavnej predstaviteľky a jej susedov si zaslúžil filmovú podobu, lebo je natočený skratkovito a skrýva mnoho nevyjasnených motívov. (09.01.2014)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)