90 minut

Čo všetko sa dá ''stihnúť '' za hod'ku a pol... Tri príbehy, ktoré končia tragicky. Či už vinou vlastného zlyhania, alebo neoprávneným krivdením, v každom prípade to nie je žiadna príjemná oddychovka na nedeľné dopoludnie. Špeciálne príbeh, v ktorom Aksel Hennie hrá vypatlaného feťáka. Tam je až evidentné, že sa niečo nepríjemné stane. Veľmi znepokojujúca snímka! 100% (20.01.2013)

Tusila jsem, o co pujde, a byla jsem na to pripravena. To co jsem videla jsem vsak uplne necekala. Vim, ze na severu se na nasili evidentne divaji jinak, ale to, co bylo ve filmu ukazano mi prislo zbytecne moc. Cekala jsem neco vic na zaver, napriklad nejakou statistiku, nebo posledni zpravu, ktera by snad pusobila vyrazneji, nez explicitni nasili. Byla jsem z filmu dost zklamana, mohlo byt ukazano vic z minulosti pribehu. A zeverecna zmena z 90 na 91 minut pro me zustala nepochopena, dokud mi to nebylo vysvetleno. (16.03.2013)

Svírajících devadesát norských minut, temnějších než Mordor. I tak můžeme žít... i když v některých případech je slovo žít docela nadnesené. K jednotlivým příběhům se vyjádřím následovně - možná by se slušelo zeptat, zda partner sdílí stejné nadšení pro dobrovolný odchod... je třeba zabít tyrana aneb takových já nelituju... a konečně, rodina má být pohromadě - za všech okolností... Odtažitě podaná deprese s krutým zakončením, kterou nebudete chtít vidět dvakrát. (22.11.2014)

Tři minipříběhy, které mají společné jen to, že skončí tragicky. Čekal jsem norskou variaci na Volný pád, ale to jsem se přepočítal. První story je o chlapíkovi, kterému se zřejmě profesně nedaří, v druhé manžel nedokáže vydýchat odchod od rodiny a třetí se zabývá násilníkem týrajícím svou manželku. Především zhrzený manžel a tyran měli něco do sebe sť už zneklidňující atmosférou, že se blíží něco špatného, nebo svojí naturalističností. První příběh mi přišel o ničem. Herecky slušné. Každopádně jsem čekal trochu víc. 60% (22.11.2014)

Ano, vskutku pro silné a otrlé povahy - několik diváků odešlo ze sálu...hlavně divaček. Na surovost skandinávské kinematografie jsem zvyklá, ale tohle bylo tentokrát asi už zbytečně moc explicitní. Linie starého pána spíš patetická a nevěrohodná. U dvou zbývajících příběhů je jasné, že tyhle věci se dějou a není to nic pěkného. Oceňuji autentický kontrast zdánlivě spořádané domácnosti (až sterilně, což pro Norsko sedí) a emocionální nevyrovnanosti až vyšinutosti postav. (16.03.2013)