Obsahy(1)
Ambiciózna Lisa (Claudia Gerini) zastáva významný post vo veľkej talianskej spoločnosti. Po nociach však tajne navštevuje záhadný súkromný klub opradený podivnou mystikou, v ktorom sa oddáva radovánkam s neznámymi mužmi a ženami. Pravidlo znie: mimo "Tulpy" sa jej členovia nesmú stretávať, ani nijako kontaktovať. Keď však odrazu začnú členovia zomierať a na verejnosť preniknú informácie o firme, Lisa začne konať a pravidlo poruší. Jej podivné správanie si však začnú všímať aj kolegovia v práci... (Madsbender)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Do Tulpy som šiel celkom s nadšením a vyhliadkou aktuálnej hororovej pecky. Prvé minúty ma utvrdili v tom, že to bude síce finančne trochu slabšia, ale pekne krvavá zábava na nenáročnej úrovni. Takže som s pokojom Angličana prehliadol nedostatky ako zápletku chabšiu než osamotený vlas na plešine, jednoduchučký príbehový čajíček, budhistické čachry-machry a celkovo lacnejšie vyzretie. Je to predsa len horor, a to taliansky, teda značne SE-XU-ÁL-NY. Čo znamená príťažlivú hrdinku, ťažký závoj ľahkej erotiky a veľa, veľa nahoty. No a k tomu jeden z najlepších hororových soundtrackov, aké som mal možnosť počuť. Po celý čas som bol udržiavaný v permanentnom miernom napätí, sledoval som (síce trochu slabšie ako som čakal, ale pekne sadistické a červené) vraždy a vraždičky, a bavil som sa. Mľask. Kde sa vzal, tu sa vzal, ani som sa nenazdal, zrazu bol film v závere a ja aspoň čiastočne uspokojený. Nebyť toho záverečného "twistu", na ktorý zjavne najali narkomana s odmenou v podobe fľaštičky tabletiek, šiel by som možno aj na 4*. Takto zostanem v povznesenom miernom nadpriemere. Počkať, to bolo giallo? 70% ()
Přesně to, co v loňském roce udělalo z německých Masks povšimnutí hodnou hororovou událost, přesně to tady chybí. Federico Zamaglione klouže po povrchu, oslavuje žánr povrchními atrakcemi, ale jádro mu uniká. Načančaný, řemeslně docela přesvědčivý, ale zcela prázdný film. ()
Asi je trochu iróniou, že giallo neznášam a tento film sa mi páčil, ale aj také veci sa stávajú. Najskôr to bude preto, lebo nejaký scenár či dejová línia v tomto žánri ma zaujíma asi rovnako, ako moderné teenagerské slashery. A už duplom, keď sa to všetko točí iba okolo jedného neznámeho zabijaka v čiernom plášti s klobúčikom, ktorý masakruje na koho narazí. Takže ja osobne nevidím v tomto prípade nejaké výraznejšie slabiny. Tým pádom ma celý dej okolo hlavnej hrdinky s jej víziami absolútne nezaujímal, aj keď aj tam sa našli scénky, ktoré potešili (najmä jej erotické či "zmutované" sny). Už úvodná kastracia scéna naznačila, že gore bude základným ťahúňom celého hororu a v niektorých momentoch som bol zase pekne v extázi. Proste priviazal ženskú na kolotoč, rovno pred ňu umiestnil ostnatý drôt, aby ním schytala rovno do ksichtu, a pekne romanticky ju krútil, až kým ju nevykrútil. Bomba. Síce ma to nechytilo až tak, ako napr. nemecký Masks, ale ten bol zase mierený úplne inde. V tomto prípade dostatočne zabrala erotika a brutalita - a taktiež rozmanité spôsoby vrážd (krysy potešili). Mne sa vlastne celkom páčil aj predchádzajúci režisérov snímok, no tento je jednoznačne ešte o triedu vyššie. ()
Po neutuchajícím nadšení z filmu Masks jsem hledal další z novodobějších giallo kousků. Tulpa - Perdizioni mortali ale ani zdaleka nedosahuje takových kvalit jako výše zmiňovaný Masks. Vraždy jsou zde sice originálnější a vynalézavější, ale děj filmu mě zrovna dvakrát neoslovil. Potěšila účast Michele Placida ikdyž už to není takovej bourák jako v dobách kdy hrál Corrada Cattaniho v televizním seriálu Chobotnice. Jinak je pro mě Tulpa průměrným giallo filmem. ()
Frederico Zampaglione se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampaglione vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. ()
Reklama