Říjen: Deset dní, které otřásly světem
Oktyabr
October: Ten Days That Shook the World
Desať dní, ktoré otriasli svetom
Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!"
(Česká televize)
Recenze (87)
Perfektni remeslne zpracovani, jinak desna nuda a prekrucovani dejin - mel jsem problem vydrzet to do konce. ()
Vím, že v tomto případě není hlavní děj, ale to jak je film natočen. Opravdu to vím! Což ale nijak nezmění můj názor, že je to za a) odporná, hnusná, nepěkná a nevímjakádalší historická lež; a za b) neskutečně nudný počin. Sovětští montážníci mají bezesporu nemálo silných chvilek (minimálně MUŽ S KINOAPARÁTEM nebo MATKA mezi ně patří), inteligenčně a talentem byli dozajista na výši, ale u tohoto filmu jsem byl rád, když skončil. A odmítám se podobným snímkům klanět jenom proto, že by se to mělo. ()
Z formálního hlediska výborně natočeno, z hlediska politického se však jedná o oslavu fanatismu a fanatiků, takže z morálního hledisku určitě nemůžu dát víc hvězd. ()
Na Říjnovou revoluci se můžeme dívat z různých úhlů pohledů, můžeme jí fandit, můžeme ji nenávidět, ale jedno je jisté. Tento film byl vedle amerického Zrození národa průkopníkem hraného dokumentu, který precizně vypovídal o událostech, které předcházely Velkému říjnu, kdy v době němého filmu nebylo možné vyjadřovat se slovy, přesto každý tomu filmu díky originálním výrazovým prostředkům, v nichž byl Ejzenštejn mistrem i průkopníkem - vedení kamery, snímání detailů, celků, výrazy tváří, pohyby mas, rozumí. A to je v každém případě cenné. Ve stalinské době docela zvláštní, že se tam tehdejší vládce neobjevil vůbec; a k Ejzenštejnově cti sluší i to, že samotný vůdce revoluce Lenin se vyskytuje v celém filmu jen třikrát nebo čtyřikrát, a to velmi krátce. Film je především oslavou masy proletariátu. ()
Jeden z vrcholů propagandistického filmu, bolševici si pro svůj účelový výklad onoho puče nemohli vybrat nikoho lepšího než Ejzenštejna. Ideově je to samozřejmě zavrženíhodné, jenže po formální stránce je to natolik parádní, že zkrátka ta tendenčnost nemůže být jediným a dokonce ani hlavním hlediskem. Ve své době to byla naprosto převratná filmařina a ze své působivosti si toho hodně uchovala dodneška, což se týká například práce se střihem. To, co se dneska běžně - a většinou samoúčelně - objevuje v akčních filmech, tedy onu rychlopalnou střihovou skladbu, Ejzenštejn používá výhradně ke zdůraznění myšlenky. Mísí se tu dokumentarismus se symbolickým vyjádřením, což v mém případě vedlo občas k nepřehlednosti, když se mi podařilo jedno zaměnit s druhým. Hlavní je ale, že i když má film dvě hodiny, je němý a historická věrnost je mu cizí, nenudil mě ani chvíli. ()
i když se to po půlce zvrhlo v ne zrovna přehlený dějepis, pořád si to bylo schopno udržet fantastické tempo a dynamiku střihu a svou megalomanskou výpravou a komparzem se to nepřestalo snažit v každém okamžiku vyrážet dech ()
Velmi působivé dílo, u kterého jsem většinu času zvažoval absolutní hodnocení, ale poslední dvacetiminutovka byla oproti zbytku filmu natolik kvalitově roztříštěná, že jsem nakonec o bodík nucen ubrat. Přesto podle mě nejlepší Ejzenštejnův film z 20. let. Mnoho nezapomenutelných scén, dokonalá práce s montáží... snad jen kdyby film nepojednával o neslavné události v odpudivě vylhaném pojetí. ()
Rozhodně se to nevyrovná Potěmkinu a to z jednoduchého důvodu. Ač je úvodní polovina takřka geniální, ta druhá ji notně sráží (a to i přes množství vynikajících scén i v této části). Útok na Зимний дворец mohl být o něco lepší. Má to být vyvrcholení filmu, ale je to takové celé nijaké. Přesto se jedná o vynikající snímek a některé scény mi zůstanou hluboko v paměti (úvodní svržení sochy cara, kronštadští námořníci, zvedání mostů..). Je to sice celé velmi hluboce propagandistické a probolšovické, ale nerad hodnotím filmy dle jejich politického a ideologického zabarvení (ostatně snad všechny dnešní filmy jsou svým způsobem také takové - byť pochopitelně v ne tak extrémní míře) a pokud se jedná o tak úžasnou práci s montáží, jako zde, pak není co řešit. Je to tedy za pět, byť trošičku slabších za ne zcela dobré vyvrcholení a vlastně celou druhou polovinu. ()
Film, ktorý v reáliách vykresľuje boľševickú revolúciu veľmi uveriteľne a rýchla sovietska montáž sa doň hodí. Avšak o historickej udalosti treba mať vedomosť vopred, aby ste sa ako-tak zorientovali v deji. Bohužiaľ aj tak na mňa pôsobí veľdielo chaoticky. Leninovo vystúpenie 3. apríla, kde prehlási že už 5 mesiacov vládne dočasná vláda, ktorá nič nerobí je odveci, nakoľko dočasná vláda prebrala moc vo februári. Samotný 25. október je vo filme priblížený cez skratkovité rozprávanie. Sme svedkami ako opäť vláda nariaďuje dvihnúť most, no o minútu sa už most dáva naspäť dokopy cez čudný únik vojakov zo strážených pozícií, ktorých zámer je neozrejmený. I samotná hláška, že vláda dvíha mosty je smiešna, to už mohli tvorcovia niečo lepšie vymyslieť pre vysvetlenie zámerov protistrany. Záver je už čo sa týka strihu trma-vrma a nejako sa revolúcia zlepí, nech vidíme, že sa svet otriasol i v Londýne i v Berlíne. Film však na druhej strane ponúka aj srandovné hrátky s postavou Alexandra Kerenského, ktorý sa podľa tvorcov vidí ako Alexander IV, či s postavou generála Kornilova, ktorý sa vidí v Napoleonovi. ()
Excelentný pseudodokument prepracovaný v každom smere. Ukážková réžia a strih, ktorá ani v nemej forme nič nestráca zo svojej silnej výpovede. Podľa mňa ešte lepší počin ako Križník Potemkin. Odporúčam predovšetkým cinefilom. 100% ()
Moje druhé setkání se Sergejem Michajlovičem Ejzenštejnem dopadlo přesně tak, jak jsem si ho představoval. Lehce nudná, avšak velmi dobře vygradovaná podívaná, epicky zakončená dobytím Zimního paláce. Kamera opět, jako u většiny sovětských snímků té doby ,snímá obličeje a architekturu ,a tím natahuje děj a diváka mírně nudí. Ale celkově vzato, kameraman odvedl velmi dobrou práci. Jakožto sovětská propaganda ,je film natočen skvěle, proto se na něj dá dívat. Nevím jestli takhle přesně probíhala Velká říjnová socialistická revoluce, spíš si myslím, že ne. Ale kdybych mohl, rád bych se a to i díky tomuto filmu, na ni podíval zblízka, jestli byla tak epická, jako ji znázorňuje poslední půlhodina snímku Deset dní ,které otřásly světem. ()
Určite revolučný film a to nielen svojou tematikou, ale aj spracovaním - aj keď neviem, čo za verziu som to videl (mala okolo 115 minút a mal som pocit, že v pár záberoch predsa len Lev Trockij bol...), ako sa to s týmito filmami staršieho dáta stáva... Obrovské davové scény, monumentálna hudba, miestami až chaotický strih, žiadny hlavný hrdina, iba dav ľudu (podobne ako v Krížniku Potemkin), natáčanie priamo na miestach udalostí, zaujímavá kamera a perfektná atmosféra a nádych dobovosti, vďaka ktorým film vyzerá takmer ako dokument so skutočnými zábermi... A samozrejme nehorázna idealizácia, bolševicko-socialistické reči a stranícka propaganda o tom, ako síce hladní a vojnou unavení, ale najmä statoční robotníci a roľníci na čele s Petrohradským proletariátom pod duchovným vedením veľkého Lenina zvrhli diktátorskú dočasnú vládu, jej hnusných prachatých podporovateľov a ich mužatkovitých žien a samozrejme umlčali umiernených, úlisných, slabošských a okuliarnatých menševikov. Vďaka perfektnej réžii a majstrovskému spracovaniu to ale človeka aj tak dostane. ()
Už dlouho sem neviděla nudnější film... Možná to bylo tím, že jsem třeba nebyla schopna pochopit hloubku tohoto díla a můj odpor ke všemu ruskému mi nedovolil ponořit se do děje. Zkrátka ale výsledkem všeho je to, že ačkoli mám ráda historii tak mě přemíra dějepisných záležitostí, vycházejících ze snahy udržet se autentických událostí, uváděla do stavů naprosté otupělosti a neschopnosti sledovat dění na plátně. Film na zakázku SSSR vykreslující vítězství bolševiků měl očividně povzbudit občany Ruska (a nejen něho) k sympatizování s komunismem v Leninově podání, tedy děj by se dal shrnout do Leninova bonmotu „strana našla moc pohozenou na ulici a jednoduše ji zvedla“. (To mi připomíná jednu mou učitelku, která na adresu právě tohoto povstání citovala kohosi, kdo řekl: "Velká říjnová revoluce nebyla nijak velká spíš malá, navíc nebyla vůbec říjnová a hlavně to nebyla revoluce.."). Řečeno ještě jinými slovy nebo spíše prostředky, které Ejzenštejn předvedl, nekonají se téměř žadné otevřené boje - spíš jen spousta lidí v uniformách a s řádným arsenálem kolem sebe (opravdu velkolepý kompars a výpava se snímku rozhodně odepřít nedá) a laciné řeči o "peace" - "bread" a "land", které v té době toužili všichni slyšet.. Ovšem ve filmu je také zřejmá spousta opravdu lahůdkových a nezapomenutelných okamžiků, hned úvodní minuty působí opravdu silným dojmem a takové pocity jsou, hlavně během první půlky, navozeny ještě několikrát.. Většina z nich jsou různé abstraktní obrazové přístavky, které podle titulu mají na to otřást světem filmu a kterými předběhl svou dobu o více než jen deset dní... Později přidaná hudba dokázala jen umocnit tyhle pozitivní dojmy. Musím konstatovat, že to byla historická nuda, ale ve velkém stylu - za nesporné filmařské kvality a za rok výroby ovšem odmítám hodnotit hvězdičkami... ()
Dech beroucí opus plný nádherných výjevů, které jsou podmalovány neskutečně úchvatnou symfonickou hudbou! A otázka problematičnosti ideologie díla?! Nelíbil by se mi tolik, pokud by tento film vyzníval jinak. Protože ideologie v něm obsažena, je na dobu jeho vzniku absolutně v pořádku! ;-) ()
Když jsme si ve slohu losovali témata na výklad, připadla na mě právě bolševická revoluce a vzhledem k tomu, že jsem o ní zhola nic nevěděla, naše češtinářka mi doporučila tento film jako velmi kvalitní materiál k nastudování informací. Od té doby jsem se o toto téma začala docela zajímat a když jsem se na tento film asi po čtyřech letech podívala znovu, musela jsem doslova žasnout nad krásou a hrozivostí tohoto vynikajícího snímku. ()
Úchatné, propracované, ale má to jednu chybu, pro kterou každému dojde, že to není autentické - který ruský voják/námořník by odmítl sklep plný chlastu?:-) ()
No, jsem zvědavý jak průměrný ruský divák ve dvacátých letech pochopil odkazy na francouzskou revoluci, impérium a stovky dalších. Já je teda nepochopil, stejně jako půlku filmu jsem měl problémy rozluštit co se na plátně děje, zda jsou to revolucionáři, nebo kontrarevolucionáři a podobně. Na tu dobu to byla asi pecka, ale jinak to hodnotím tak vysokou pouze z úcty z autorovi, tvůrci geniálního Potěmkina. ()
Velkolepé (manipulativní) dílo. Občas nečekaně zběsilý střih. Všechna čest, soudruzi. ()
Původně jsem filmu dal jen 3 hvězdičky, předevšíim na základě vzpomínek z dřívějšího zhlédnutí. Asi v tom byl i kus ideologického vnímání. Dneska jsem jej viděl znovu, a hodnocení změnil. Kamera je geniální, stejně jako výběr herců do jednotlivých postav. Je ale pravdou, že film je pro dnešní mladší generaci asi už poměrně nesrozumitelný, protože události které zachycuje, jsou zobrazeny jen kuse a až náznakově, bez uvedení do širšího kontextu. V době jeho natočení (ale i v době do roku 1989) jsme byli s tímto kontextem krmeni až k přesycení. A dnes je to právě naopak, takže děj je srozumitelný jen těm, kteří se hlouběji zajímají o historii a nebo se s dějinnými událostmi předběžně seznámi, právě pro poruzumění filmu. ()
Čtvrtý a poslední film z PVP Evropské dějiny a film. Jak se říká, to nejhorší na konec. Jestli tohle má být nějaká super propaganda, tak já jsem vůči tomu naprosto imunní. Chápu, že je to němý film, ale vždyť to nemá hlavu ani patu. Jen spousta random nesouvisejících záběrů. Trošku jsem se na test učil, ale absolutně nic jsem z toho nepoznal. Uspělo to jen s jedním a to vyvoláním velkého bolehlavu, umocněného nesnesitelnou gradující klasickou hudbou. Což asi nebyl záměr filmu. Záměrem mělo být přece zblbnutí masy lidí, ale na tohle naletí jen negramotní mentálové, jinak to nevidím. Asi by trochu pomohl překlad těch útržků mongoloidního písma, ale Vojáček řekl, že to nestačí překládat, tak se na to vysral. No prostě s tímhle u mě bolševici nepochodili, to náckové mají jiné kafé. Tady nejde jinak než čistým odpadem, protože dvě hodiny (ano, delší verze) čisté agónie a utrpení je fakt moc. Mučící nástroj to je. ()