U konce s dechem

Tohle je ten slavný Godart jo? Pro mě jen starý film bez tempa s divným a pomalým tempem, plný nelogičností. Pokud herci hráli schválně chvílemi jak retardi, tak nechápu mistra a ... a vlastně jsem v tom případě hodně rád že nejsem takový ten kavárenský povaleč co se přihloupě směje takovým kravinám. (13.11.2009)

Scénář: Jean-Luc Godard .. -„Kdybych měl volit mezi zármutkem a nicotou, vybral bych si zármutek.“ Co ty? -Vysleč si už tu košili… ___ Nádech Bogarta, cigareta zapálená o cigaretu, poflakování se ulicemi Pařížeza zvuku jazzových nástrojů, drobné krádeže, lovení a oblbování žen, postelové konverzace, bezstarostná jízda a jeden osudový průser. ___ Škoda, že není více rozpracována ta vražda, jde jen o fatální (i filmařskou) zkratku, aby se podtrhl pozdější existencionální vývoj děje. Jinak Godard své dílo drží pevně v rukou a formálně si s žánrovými přechody zahrává skvěle. Jean - Paul Belmondo v rané roli svého problémového šviháka zvládá bravurně a skvěle sekunduje i špatně rozumějící (pointa) přítelkyně v podání Jean Seberg. (03.09.2008)

Zatímco někteří slavní režiséři stavěli své filmy na neviditelnosti vlastního stylu, Godard ve svém debutu činí pravý opak. Jeho střih a změny rámování jsou neúměrně expresivní vůči poněkud strohému příběhu, který mnohem více než modernistický intelektuální švenk připomíná panoráma na celou tradici pomyslného subžánru krimikomedie, přičemž ho ve vlastní originalitě ukotvuje právě režisérův nápadný styl. Poskočné střihy coby hlavní manipulátor časové roviny, postavy promlouvající přímo do kamery, jakoby se akutně potřebovaly svěřit a náhlé série rychlých střihů na výrazné detaily... To vše, nemluvě ještě o novátorském zapracování okolních ruchů do zvukové skladby a dráždivých sexuálních dialozích, vytváří fiktivní svět, který nás zkrátka baví sledovat a odkrývat jeho zákonitosti. A navrch ještě dokonalá postava frajera Belmonda, který svým charismatem a bezprostředním vtipem snad musel inspirovat i velkou většinu příběhů o Jamesi Bondovi. On má velkou zásluhu na atraktivitě snímku také u dnešního obecenstva. (11.12.2016)

Dokonalá esence francouzské Nové vlny, tudíž absolutně nic pro mě. Chápu, co všechno může znamenat Godardův debut pro světovou kinematografii, ale pokud budu film vnímat čistě z pozice diváka, bylo pro mě utrpení to celé alespoň dokoukat. Nedokážu v tom vidět nic lepšího, než mizerně udělaný studentský film, který neví, jak má zacházet s temporytmem střihu a jak odvyprávět alespoň trochu pochopitelně jednoduchý příběh. Dialogy jsou dokonalým pseudointelektuálním patlancem, který se běžné výměně vět ani za mák nepodobá, lidé na ulici se každých pár vteřin dívají do kamery a hlavní mužský hrdina je hajzl na přesdržku. Prostě jedno velké a slavné WTF. Magnifique. 2/10 (10.12.2017)

Jestliže se v Chabrolově rané klasice francouzské nové vlny Na dva západy Belmondo prezentoval zajímavou rebelantskou postavou, nemilosrdně kritizující a usvědčující starý buržoazní svět, jednalo se v tomto případě o Laszlo Kovacse sympatického, a přes některé mouchy rozhodně životného a přinášejícího naději do budoucna. Jean-Luc Godard svět viděl o dost složitěji a jeho stejnojmenný Laszlo Kovacs (v tomto případě se jedná navíc o druhou identitu, symbolizující přetvářku a nejednoznačnost) je sice sympaťák, milý rebel a optimista do morku kosti - jenomže jasnou alternativu do budoucna nenabízí, vlastně mu na tom ani nezáleží. Ač se v mnoha znacích jedná o typického antihrdinu, Belmondo tu nepůsobí ironickým ani karikujícím dojmem. Je životný a pravdivý ažaž. Dech mu dojít musí a poslední charakteristická otázka "Co je to sviňárna?" celkem jasně říká, co chtěl Godard filmem říci, a co ne. (11.10.2006)