Léto ztracených polibků

Zrejme majú Gruzínci len podobnú náturu, ale mal som z tohto inak milého, živelného filmu pocit, že sa občas za každú cenu snaží vyvolať kusturicovskú atmosféru. Toto by som mu vytkol a potom ešte trochu nedotiahnutý scenár. Ale ináč veľmi príjemná oddychovka, v ktorej by som sa ale medzi postavami nechcel nájsť... (03.06.2014)

Velice příjemné překvapení, jedno z nejpříjemnějších za hodně dlouhou dobu. Léto ztracených polibků je navíc velmi zajímavý film. Taková gruzínská Lolita říznutá českými Hřebejkovými filmy. Nutsa Kukhianidze vystupuje jako mladá nevinná femme fatale nejen pro dva hlavní mužské představitele, ale také pro pánské publikum. Zaujala mne ještě více než ta americká Lolita. Její nízký věk však nedovoluje žádné erotické extempore (i když by mohlo, hlavní představitelce bylo v době natáčení čerstvých 18 let), a navíc jako čtrnáctiletá si plně neuvědomuje důsledky svých činů. Čtrnáctiletý je i její obdivovatel Mickey, který si ze stejného důvodu plně neuvědomuje svůj čin na samotném konci filmu. Tragikomický příběh je tak zakončen spíše tragicky, aniž by k tomu celou dobu směřoval. Chvíli jsem dokonce uvažoval o maximálním hodnocení, ale právě kvůli dle mého nepatřičnému konci nechávám na čtyřech. PS: Gruzínská krajina je nádherná. (21.05.2008)

Ten film mě vysloveně políbil. Už dlouho mě při žádným filmu nebylo tak strašně příjemně, jako tady. O tomhle filmu mluvil v jednom rozhovoru strašně hezky Pierre Richard a protože si Pierra jako umělce a bohéma nesmírně vážím, hrozně jsem toužil po našem setkání. Musím se přiznat, že chvíli jsem si říkal, bože co člověk to magor, jenže oni všechny ty neortodoxní postavičky a jejich mnohdy absurní situace se poměrně rychle tak nějak samy od sebe ubytovaly v mým srdci. Ve filmu je hodně záběrů na mladší nahou holčinu, takové guzínské lolitkování, ale ani trošku to nepůsobí slintácky nebo úchylně. Téma lásky je tady zprácovano všemi esencemi, humorně, romanticky, absurdně, ale i tvrdě a nekompromisně. Poetičnost filmu obstarává výborná práce kamery, některé kompozice jsou fakt výstavní a skvěle napasovaná hudba. Film není žánrově možný jednoznačně zařadit a možná proto se mě tak moc líbil. Já tady písmenkuju, ale v hlavě mě pořád jedou scény z toho filmu. Zkrátka jsem objevil svou další velkou filmovou lásku. (15.05.2014)

Sibyla je neřízená střela, hned po příjezdu k tetě začne obracet malé městečko vzhůru nohama, bezhlavě se zamiluje do čtyřicetiletého Alexandra a po promítání erotického filmu Emmanuelle je půlka města "pod vlivem". Moc pěkně natočené, krásné záběry, příjemná atmosféra, obzvláště mě potěšil Pierre Richard v roli kapitána, který hledá moře, neb loď už má. (04.08.2019)

Gruzie je poněkud svéráznější země a samotní Gruzínci jsou svérázní lidé. Ovšem, to jsem použila velmi mírný výraz pro charakteristiku tohoto filmu, protože tohle je jízda toboganem. Sibyla byla docela číslo. Když jsem na scéně uviděla Pierra Richarda, tak jsem úžasem oněměla. Vlastně musím říct, že na mě takhle působil celý film, který byl opravdu velkým a příjemným překvapením. Souhlasím s Hal_Moorem, divoká gruzínská příroda je skutečně krásná. Jen bych tam nechtěla jet tím rezavým autobusem, co mu přestaly fungovat brzdy. (01.06.2011)