Sedmý terč

Parádní krimi-thriller, místy jsem se bála jako u hororu. :-) Rozjede se od samého začátku, vůbec nevíme kdo, co, a proč..., a solidní tempo si drží až do konce, kde to vše parádně vygraduje, navíc za tónů úžasného Cosmova Houslového koncertu, jež by se klidně mohl směle usadit vedle nejznámějších Houslových koncertů skladatelů světového formátu. Perfektní práce se střihem, kdy záběry na koncert střídají záběry na velkou honičku hlavního padoucha. Navíc jsou ve filmu i zmínky o slavných obrazech, velice rafinovaně skrytých u Linovy "filmové maminky", a zároveň jsou celou dobu v podstatě všem na očích, a přesto nejsou vidět. :-D Geniální. Jakožto miovnice vážné hudby a výtvarného umění jsem si zde přišla na své tedy hned dvakrát. :-) Vlastně třikrát, nesmím samozřejmě opomenout i skvělého Lina. ;-) ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (29.01.2021)

Byť je tomu už více jak čtvrtstoletí, co byl film natočen, tak přes všechny ty dlouhé roky, je stále se na co dívat. Skvěle vymyšlená zápletka. A není se co divit, pověstný filmový tvrďák Lino si filmy, ve kterých bude hrát, vybírat uměl. A když se podíváte na jeho hereckou kariéru, tak v žádném vyloženě špatném filmu nehrál. (18.01.2014)

Nedávno jsem viděl o rok mladší americký film TERČ (1985). Stejný motiv v názvu, stejná doba, podobný žánr – jiný příběh... se stejným závěrečným místem v podobě hranice mezi východním a západním Berlínem. Americký Terč mi přišel určitě o něco napínavější, ale tady to ve Francii na oplátku oplývalo mimořádně tajemnou atmosférou – ta se mi hodně líbila! Nevinný člověk znenazdání jednoho včera přepaden, nikdo netuší motiv ani pachatele... jenomže tím hrozba zdaleka nekončí, teprve začíná. Slibně vyznívající záležitost, která vůbec není detektivkou, se bohužel občas táhne v množství postav či motivů, které moc neposouvají děj, či za chvíli pro změnu zmizí a sám, ač zvědav, jak to celé dopadne, jsem se chvílemi začínal ztrácet. Sedmý terč zůstává pro mne filmem jenom velmi lehce nadprůměrným, přičemž do onoho nadprůměru ho pozvedá vyvrcholení... pro mne osobně ale nikoliv dějové, jako spíše tvůrčí. Dechberoucí živé vystoupení smyčcového orchestru, které paralelně probíhá s posledním zvratem a podbarvuje i velkou závěrečnou akci s automobily a zbraněmi, na mne udělalo silný dojem a potvrdilo mi, jestliže tento film nestálo možná tolik vidět ani kvůli Linovi Venturovi (kterého jsem si určitě vychutnal více v jiných filmech, jako mladšího v daleko lepší formě) ani kvůli napínavému příběhu, tak rozhodně stálo vidět kvůli postupně vyvolaným pocitům, v závěru opravdu velice sesilněnými. Bravo, pane Vladimire Cosmo, za tenhle nadpozemský motiv musíte jít definitivně do mé skladatelské top desítky! 75% (06.08.2020)

V rámci svého žánru (tedy kriminálního thrilleru) a filmové epochy 80. let představuje Sedmý terč nepopiratelně nadprůměr, nicméně nadšení není namístě. Jakkoliv scénář v rámci toho, oč se snaží, vcelku funguje a jednotlivé scény vyvolávají zhruba ty emoce, které scénárista zamýšlel, přesto je na řadě míst cítit, jak to drhne. A nejvíc, bohužel, v samém závěru, kdy se příběh přesune do Berlína a napětí má při automobilové honičce městskými ulicemi a v těsném sousedství berlínské zdi gradovat. Lino Ventura byl zkušený matador francouzské kinematografie a na slovo vzatý profesionál. Jeho oblíbená stylizace do pozice tvrďáka, který ke zjednání pořádku a svých práv vlastně ani policii nepotřebuje, tady už naráží na limity dané věkem - vždyť v době natáčení bylo Venturovi bezmála 65 let. Ve scéně, kde složí člena gangu zhruba polovičního věku, se už člověk neubrání vzpomínce na Clinta Eastwooda, jak v Gran Torinu coby vetchý stařeček dal nakládačku o dvě generace mladšímu gangsterovi. Celkový dojem: 70 %. (30.08.2014)

Povinná filmová jazda pre všetkých paranoikov. Potvrdzuje, že všetky tie upreté pohľady očí, všetky reflektory áut mieriace a zvláštne blikajúce na Vašu postavu, nie sú len chorým výplodom bláznivej fantázie. Všetky tieto veci plus všetky zdanlivo náhodné stretnutia s tými istými cudzím ľuďmi na rôznych miestach v ten istý deň majú svoj jasný zmysel. Zastrašiť a niečo od sledovanej osoby získať. Peniaze, život, informácie. Lino Ventura dokazuje, že aj záhadné presuny vecí vo Vašich domovoch a náhle zvonenia telefónu končiace neznámym dýchajúcim fantómom na druhom konci má na svedomí ktosi iný. Ktosi, kto Vás má neustále na muške. Sledujúceho prízraku sa môžete zbaviť, obdobne ako hlavný hrdina, len jeho navedením do zóny, kde platia zásadne iné pravidlá. Kde sa nejedná v rukavičkách. Kde sa strieľa oveľa skôr, ako sa varuje. (09.02.2015)