Kad svane dan
La Partition inachevée
Keď sa rodí deň
When Day Breaks
Režie:
Goran PaskaljevičKamera:
Milan SpasičHrají:
Mustafa Nadarevic, Mira Banjac, Predrag Ejdus, Meto Jovanovski, Nada Šargin, Nebojša Glogovac, Marko Jeremic, Ratko Miletič, Bora Nenic, Ana Stefanovic (více)Obsahy(1)
Profesor hudby se v pozdním věku dovídá o svém židovském původu. Prostřednictvím jeho pátrání po vlastní minulosti odhalujeme historii holocaustu v Bělehradu i osudy současné židovské a romské komunity. Výjimečný pohled soudobé kinematografie exjugoslávského prostoru na druhou světovou válku nerekonstruuje minulost, ale hledá její stopy v přítomnosti. (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Film mě velmi mile překvapil. Poodkryl mi určitou část srbských dějin a jako průvodce mi přidělil sympatického starého dirigenta, který se po zjištění svého původu rozhodne stůj co stůj uctít památku a nelze mu nefandit. Závěr se mi moc líbil a samozřejmě musím zmínit moc pěknou hudbu. Lidský film, který nestaví na nenávisti a pomstě, celkově silné 4*. ()
Samozřejmě je to natočeno tak, aby se to líbilo evropskému publiku.... A vadí to? Pro mne nelepší film, který jsem viděl na LFŠ 2013... Souvislosti: 6. 4. 1941 zaútočila německá a italská vojska z několika směrů na Jugoslávii. Blesková válka v Jugoslávii trvala 11 dnů. Po kapitulaci byla Jugoslávie rozdrobena – rozdělena mezi mocnosti Osy a jejich nohsledy. Vznikl na Německu závislý vazalský stát, jenž nesl označení Nezávislý stát Chorvatsko, ke kterému byla přidána i Bosna a Hercegovina a severozápadní části Srbska. Většina Kosova byla přidána k Italy kontrolované Albánii, Bulharsko obsadilo značnou část Vardarské Makedonie a kus jižního Srbska, Maďarsko kus Vojvodiny, oblast srbského Banátu, kde žila výrazná německá menšina získala přímou německou správu. Černá Hora se stala teoreticky nezávislým státečkem v praxi však byla pod přímým italským vlivem. Z původního Království Jugoslávie zbylo jen značně okleštěné užší Srbsko, které mělo od jara 1941 podobný statut, jako Protektorát Čechy a Morava. Na tomto území postupovali proti obyvatelstvu německé úřady poměrně rozhodně. Neplánovali sice hromadnou likvidaci srbského etnika (tak jako se tomu dělo na území Nezávislého státu Chorvatsko), proti jakémukoli náznaku neloajality postupovali ale s brutální krutostí. Okamžitě po převzetí moci se také postarali o srbskou elitu, včetně představitelů pravoslavné církve. Po celém Srbsku vzniklo poté, co přestaly stačit kapacity věznic, množství koncentračních táborů, kde byli tito potenciálně nebezpeční občané systematicky likvidováni. Německá okupace se stala rovněž fatální pro romské a židovské obyvatelstvo. Okupační moc ve spo-lupráci s kolaborační správou začaly již od července 1941 zřizovat koncentrační tábory. Přímo v Bělehradě vznikly 4 koncentrační tábory. Jedním z nich bylo i Sajmiště, které hraje významnou roli ve filmu Když se rozednívá. V tomto táboře bylo v letech 1941-1944 umučeno údajně na 15000 lidí. Zejména v první fázi zde byli přivážení hlavně srbští Židé a Romové. Po Estonsku bylo Srbsko druhou nacisty okupovanou zemí v Evropě, která byla formálně prohlášena za "zbavenou Židů". Stalo se tak v srpnu roku 1942, do té doby přišlo o život skoro 90 procent z přibližně 17 000 Židů, kteří zde žili. Tábor Sajmiště (Výstaviště) vznikl na prostoru bývalého výstaviště, které bylo vybudováno v roce 1936 a opuštěno po masivním bombardování Bělehradu na jaře 1941. Jeho jméno je do jisté míry příznačné i pro jeho nové využití, protože prostor tábora byl zbudovaný v místech, do kterých bylo vidět i z určitých míst v centru Bělehradu. Hrůzy, které se tam děly, tak byly jako odstrašující případ vystavovány na odiv občanům Bělehradu. ()
Jugoslávská kinematografie se často vracela k tématu 2. světové války, kterou naopak filmaři od 90. let téměř nereflektují. Srbský snímek je proto v tomto směru výjimečný. Nesnaží se však o rekonstrukci minulosti, ale ukazuje spíš její dědictví a vliv na současnost. Mizanscéna přitom poskytuje jen minimum důkazů o tom, kdy se děj odehrává a posouvá tím vyznění snímku k univerzálnímu sdělení. Prostřednictvím hlavní postavy, profesora hudby, poznáváme problematickou a vytěsněnou stránku srbské minulosti (existence koncentračního tábora pro Židy a Rómy v bezprostřední blízkosti Bělehradu) i současnosti (židovská a rómská komunita). Pomalu plynoucí, nostalgicky rozjímavé vyprávění souzní s průběhem událostí v životě profesora, jemuž šokující zpráva o vlastní minulosti v pozdním věku převrací pohled na vlastní život, lidi v blízkém okolí i srbskou společnost. ()
Citlivé komorní drama Gorana Paskaljoviče je velmi jemný, dojemný příběh, ve kterém zaujmou přesvědčivé herecké výkony všech protagonistů i bezpochyby nádherná hudba Vlatka Stefanovski, ale pro mě osobně z něj dělá opravdu výjimečný zážitek především herecký výkon hlavního představitele Mustafy Nadareviče v roli profesora hudby. Krása, kultivovanost, citovost v přirozeném civilním herectví. ()
O pocte tým, s ktorými by sme chceli byť viac, o pokuse nadviazať spojenie s nimi prostredníctvom muziky. O nezáujme a neúcte potomkov, mladých ambicióznych trtkov aj trtošiek, o ich nezáujme o poznanie hrôz minulosti, cez ktoré je vidieť možné budúce tragédie. O odkrývaní nepoznaných stôp v osobnej aj spoločenskej histórii. O neutešenom dnešku, kde násilie holokaustu pokračuje inými formami. O tom, že ak Ti dnes naozaj niekto nezištne pomôže, sú to Cigáni alebo alkoholici. Teda tí, ktorí sami ako menšiny (etnické, závislé) sú najviac ohrozené masovou nenávisťou, snažiacou sa nájsť vinu za neutešenú skutočnosť na tých najzraniteľnejších. Formálne tradičné, ničím neprekvapujúce, otázkou je, či kvalitu je potrebné hľadať prevažne v inovácii formy, ako ma o tom rýchlo kvasení filmoví odborníci a ich epigóni často presviedčajú. Goran Paskaljevič ukazuje, že klasicky vyrozprávaný dojemný príbeh s poučením zmysel nestratil. ()
Reklama