Hranice práce (S05E04)

Články Alexandry U. jsem si na nejmenovaném oblíbeném LEX webu s chutí přečetl, a jsem moc rád, že vznikly, byl to záslužný počin na hranici sebeobětování. Tento film ale nepřináší moc navíc. Jen nezřetelné záběry skrytou kamerou (které byly už u článků), Alexandřino předčítání článků (mnohdy doslova) a Alexandřina rodinná homevidea (která do filmu nepatří). Je škoda, že se Alexandra vůbec nezabývá otázkou, že kdyby se její noví kamarádi ve škole lépe učili, nemuseli by třídit odpadky za 70 Kč na hodinu, aneb každý svého štěstí strůjcem. Což je ještě umocněno záběrem na přestávkovou siestu ve fabrice, kde všechny tyto socky, které nemají ani na to, aby jezdily sockou, kliďánko pokuřují z cigaret, na které se asi peníze najdou vždycky. A Alexandra mlčí. (19.12.2017)

Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti. (12.12.2017)

„Buďte rádi, že máte práci.“ – „To víš, že jo, ko*ote.“ Technická stránka dosť mizerná. Ak by to režíroval Michael Moore, bolo by to kvalitou určite podstatne vyššie. Na strane druhej, aj nekvalitná vizuálno-akustická stránka má istý podiel na tom, že je Hranica práce ešte pôsobivejšia. Nie je to niečo, čo by vám urobilo dieru do hlavy, ale každý, kto vie, ako to chodí na trhu práce, bude určite prikyvovať (minimálna mzda, časté porušovanie zákonníka práce, v robote od nevidím do nevidím, ani nevidíte vyrastať vlastné deti). Ja som mal na prácu spravidla väčšinou šťastie, ale mal som vo svojom živote zaujímavú etapu v cca rokoch 2007 - 2009, kedy som vystriedal viacero prác a môžem potvrdiť, že som často mal šialených nadriadených, absurdných kolegov a často bol problém vôbec čo i len dostať sa na mizerný záchod. Takže viem, o čo ide, nehanbím sa za to, pretože sa nie je za čo hanbiť, a dávam 70%. Hanbiť sa musí niekto úplne iný a nie ten, kto takúto prácu vykonáva. (04.01.2018)

Veľkopráčovňa v nemocnici, výrobňa žiletiek, triedička odpadov, supermarket, hydináreň. Miesta obsluhy každodenných potrieb spoločnosti. Od nakŕmenia, cez ošetrenie, oholenie, nakupovanie až po finálnu fázu: postaranie sa o to, čo ako ľudia krajine zanechávame: odpad.Každodenný cyklus života zabezpečený ťažkou a mizerene platenou prácou. Pracovné podmienky devastujú životy zamestnancov, podmienky za akých štát zobrazené nedôstojné prežívanie umožňuje, vypovedajú o charaktere spoločnosti viac, ako vzletné reči politikov o raste HDP (ktoré nevypovedajú vôbec o ničom). Morálne hodnoty štátu sú presne na tak vysokej úrovni, na akej sa dokáže postarať o tých, ktorí zarábajú najmenej. Pretože všetci ekonómovia, politici i ľudia všeobecne sa oháňajú potrebou pracovať. No keď vidíme na vlastné oči, čo sa skutočne ponúka pri nevyhnutných servisných službách, bez ktorých by mohol nastať kolaps, je to smutné a zúfalé. Benefity práce? Zúfalí, smutní a zničení otroci. Reči o potrebe zamestnať sa vyznievajú po uzretí obrázkov zo života prostého pracujúceho ľudu ako falošný blábol. Scény zo života reportérky boli v kontexte zobrazovaných skutočností síce pochopiteľné - rodina pri takýchto prácach trpí, ale vyznievali tak akosi navyše. 70%. (14.09.2020)

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak zasáhlo. Levičácké plátky ani weby nesleduji, takže jsem Sašu Uhlovu znala jen sporadicky, ale je jasné, že jde ukázkově ve stopách svých společensky akčních, odvážných a sociálně zaměřených rodičů. Úplně nejvíc si ale lze vážit zejména té stoprocentní autenticity a nasazení. Pravda, promenáda ve spoďárách a oholení hlavy mi přišlo poněkud (hodně) nadbytečné, ale jinak velké díky za to, že jsem do těch všech provozů mohla alespoň nahlédnout (obávám se, že osobně bych tam nepřežila asi ani den). Ano, přesně takhle se mají reportáže dělat (Egon Ervín Kisch by jistě zaplesal), takhle to má smysl. Ten dokument přinesl spoustu otázek a témat, které by politici (a odboráři především) měli zvednout ze země a řešit. A bylo tam i dost podnětů, které nepochybně patří i do agendy ombudsmanky, kterou je už roky právě Saši Uhlové matka - tedy chce se mi věřit, že je to v dobrých rukou. A pokud ani ona nedokáže vyvinout tlak, který by vedl ke zlepšení pracovních podmínek na místech, kde je to nejvíc alarmující, pak je ve státě dánském něco opravdu hodně shnilého. (10.03.2018)