Alice ve městech

Nezodpovědná matka pohodí dítě po cizím neznámém muži a vypaří se. Následně mohla skvělá kamera snímat příběh vzájemného objevování se mezi chlapíkem s tvůrčím blokem a malou holkou. Zůstalo u té skvělé kamery. Dvojice bloumá městy, jejich vztah se nijak nevyvíjí a road movie unyle šumí ke konci, který klidně mohl přijít o hodinu dříve nebo později a vůbec nic by se nezměnilo. Sofistikovaná nuda. (08.04.2019)

Film tak prirodzený, až to bolí. Nemyslím v negatívnom zmysle. Bolí asi ako pravda. Ako zrkadlo každodennosti. Ako cesta neznámymi mestami, ktorej cieľ je rovnako zahmlený, ako význam slov cudzinca. Čo by ste robili, keby vám do života náhle vstúpila neznáma osoba, o ktorú sa treba postarať, aj keď ešte včera ste mali problém postarať sa aj sám o seba? Ako môžete pomôcť nájsť cestu domov dieťaťu, keď vy sám ešte svoju cestu hľadáte aj v dospelosti? Možno išlo len o road movie zo života obyčajného človeka, ktorý zažíva pár neobyčajných dní. A možno o podobenstvo o ceste životom. O ceste s niekoľkými postavami, mestami, hotelmi, fotkami a chvíľami, ktoré som prežíval s nimi. Chcem suvenír zo všetkých destinácií, ktoré navštívili. A mám ho. Vo forme zážitku, aký sa nezabúda. Ok, nechal som sa uniesť, tak aspoň na záver poznamenám, že to dievčatko hralo výborne (asi jej ešte chýbali zábrany, ktoré prichádzajú s vekom). (09.12.2013)

Chtěl jsem napsat nějaký duchaplný komentář, ale jak tady hned nahoře vidím, tak Pohrobek to už udělal za mě. Sám bych to líp nevystihl a souhlasím do poslední puntíku. Jen chci říct, že mi to nějak připomnělo film "Leon", ten by ve vzájemném srovnání nejspíš lehce zvítězil obsahem, nikoliv však formou. Tohle bylo hlavně o pocitech a byla to taková vznešená nádhera. Taky je to moje nejspíš první setkání s hnutím zvaným "Neuer Deutscher Film" a hlásím nadměrnou spokojenost. "Alice ve městech" je snímek, na který se nezapomíná a nejspíš je mnohem silnější, než by se na první pohled mohlo zdát, tedy jeden z těch, které rostou s každým dalších zhlédnutím. (13.01.2013)

Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … (28.02.2012)

Tak skutočný, ako život sám plynie v okamihoch - Philipových fotografiách tá priezračná rieka emócií, osudov, príbehov z celuloidového pásu. Dávno som sa necítil pri sledovaní filmu tak uvoľnene a príjemne, a taká je i neumelá réžia Wima Wendersa, ako aj Rüdiger Vogler a Yella Rottländer. 95% (20.01.2015)