OMG: Oh My God!

Veselý film o vážnych veciach, podaný vtipným a jednoduchým spôsobom. Príbeh obchodníka, neveriaceho v Boha, ktorému zemetrasenie zničí obchodík ako jedinému. Poisťovňa mu odmietne zaplatiť škodu, lebo sa jedná o Boží čin. Čo má úbohý muž robiť, rozhodne sa podať žalobu na Boha a Boh k nemu príde (Akshay Kumar) a pomáha mu ako priateľ. V určitých okamihoch je film veselý a v určitých okamihoch mi z vyslovených právd, ktoré v tomto filme zaznievajú behali zimomriavky po chrbte. Podané jednoducho, pre najširšie vrstvy divákov, ale v tomto filme je veľká hĺbka, ktorá núti k zamysleniu. Myšlienka Boha ako obyčajného človeka, s rovnakými citmi, jednoduchým myslením len s "malou" schopnosťou naviac a to konať zázraky je milá a Akshay mi do tejto role veľmi dobre zapadol, jeho Božia jazda na motorke bola skvelá. Krásna pieseň a tanečné číslo Sonakshi a Prabhua je naozaj chytľavé. (18.06.2017)

Je to přiblbá komedie. Je jedno, zda americká či indická, tenhle styl mi nesedí. Nemám ráda absurdní drama ani komedie ad absurdum. Jsem inteligentní, vážná a melancholická. Asi mi tyhle komedie prostě nejdou k povaze. Jsem ironická a kritická, zvládám černé komedie. Veselé komedie. Inteligentní humor. Na téhle však oceňuji dvě velmi podstatné věci. Indie je duchovnem velmi silně prodchnutá země. Religiozita se však často omezuje na dary, obětiny, uctívání model, modlitby, které nemají žádný dopad na to, jak člověk jedná v každodenným styku s bližními. Duchovno se může stát předmětem obohacení jako cokoliv jiného, možna ještě více, protože výrobní náklady jsou mizivé. Známe to z křesťanské minulosti, potýká se s tím patrně i dnešní Indie. Je fajn, když se film vyjadřuje k aktuálním problémům. Forma "přiblblé komedie" se ale zavděčí více lidem, takže vlastně proč ne. A ta druhá věc? Ach můj Bože. (21.08.2017)

Film, jehož scénář se inspiroval divadelní hrou Kanji Virudh Kanji a ještě blíže australským filmem The Man who sued God z roku 2001. Akshay pouze ve vedlejší roli. Člověk by si řekl, že to nebude nic moc, ale ona se z toho vyklubala vcelku inteligentní konverzační komedie o roli náboženství v životě člověka a vztahu k Bohu, ať už kterémukoli. Charakterový vývoj Kanji Laljiho Mehty od obchodníčka hraničícího s podvodníčkem, který nesnáší církve proto, že to, co on dělá, dělají církve lépe a především výdělečněji se postupně dostává k člověku, který došel určitého duchovního poznání i přes mámení organizovaného náboženství. Oproti většině bollywoodu je zde většina písniček dějově nosná (kromě titulní, avšak o to zábavnější Go Go Govinda), příliš se tu divákovi nepodbízejí ani krásné ženy, zato vykreslení duchovních coby mstivých padouchů je zde dovedeno k dokonalosti a místy střety hrdiny s duchovními nabývají až westernových rozměrů. Celkově dobrá oddechovka na téma, které v Čechách nepovažujeme za zdaleka takovou kontroverzi jako v Indii, ale přesto se jí můžeme zasmát. (15.01.2013)

Hodnotím-li snímek jen z opravdu povrchního hlediska, jako kritiku vnějších (a hlavně materiálně zištných) projevů všech organizovaných náboženství, zástupců těchto učení, kteří káží vodu a sami pijí víno a velké masy lidí, která tupě dělá jen to, co řekne jejich často farizejský „duchovní vůdce", aniž by používali svůj vlastní rozum a o věcech slyšených a psaných ve svatých knihách jejich náboženství vůbec přemýšleli, tak musím přiznat mnoho dobrých postřehů. Myšlenka pochází od člověka, který měl dost odvahy na tyto nešvary a pokrytectví ukázat, ale sám nám poté nenabízí vyšší poselství, upozornění a směr ke skutečné podstatě víry a Boha. Spokojuje se pouze s velmi povrchními a všeobecnými pravdami, které jsou sice hezké, ale nijak výrazně ty skutečně hledající neposunou. Buď to už dávno ví, či je jim to stejně jedno. Příběh i postavy byly vykresleny černobíle, uměle a prvoplánovitě. Něco ve smyslu zesměšněných karikatur „třídních nepřátel". Hlavní je předat základní myšlenku, na kterou se prostě jen naplácá nějaký děj, aby to celé nějak drželo pohromadě. Například film P. K. si s tímto tématem poradil daleko lépe. Když se smířím s faktem, že něco tak nesmyslně absurdního jako soudit se s Bohem a jeho zástupci by bylo vůbec možné, navíc v zemi plné náboženských fanatiků, a že by velmi nesympatická hlavní postava vůbec přežila, tak marně hledám něco dalšího zajímavého, či pozitivního. Komedie? Spíše otravná, i když do jisté míry zajímavě vedená kritika. Nebýt „božského" Akshaye Kumara, který měl vskutku parádní příchod, tak by tím končil výčet příjemných postav a charakterů. Možná jen ten jeden duchovní, který se nechtěl účastnit toho pochybného „divadla", ale žel nedostal příliš prostoru. Za celek mohu říci, že by to chtělo více soudnosti, neb toto bylo opravdu trapné a naivní. Jedna povedená píseň mi také nestačila. Měl jsem připravené tři hvězdy, ale tu závěrečnou část jsem už nějak těžko rozdýchával, proto snižuji na pouhé dvě hvězdy. Je mi líto, ale jsem asi trochu náročnější na sdělení vůči divákům. (16.01.2019)

Docela dobry, videno v letadle z Dilli do Mangalore, ucinek na ostatni cestujici dost silnej. Film neni ani zdaleka tak blbej, jak by se mohlo nekomu zdat, i kdyz zjednoduseni a prvoplanovitosti se nevyhne, ale ono mu i tohle pridava na roztomilosti. MOznej spoiler, i kdyz nezmeni zazitek z filmu: Prostej kupec poda u soudu stiznost na Boha, je ateistou, hlavne vlivem vsech tech brahmanu atd. Buh se mu ale zjevi, takze kupec vse pochopi :-). Jo a u soudu vyhraje! (29.11.2012)