Wadjda

Myšlienka to bola výborná a aj bola dobre natočená. Páčilo sa mi síce, že nešli prvoplánovo po divákových citoch a nerobili z toho "doják", ale na druhej strane postavy a hlavne dospelých mi prišli prvoplánové až príliš. Nechala som si to preto príbeh trošku uležať v hlave. Ani s odstupom sa ale nedokážem zbaviť pocitu, že ak by Wadjdin otec v konal v závere inak tak by všetko zostalo pri starom. Teda, že vlastne žijú do veľkej miery presne tak, ako si vybrali. Nemyslím však, že takto to malo vyznieť, tak isto ako si nemyslím, že toto tým celým chceli povedať. Presne viem, čo chcel tento film povedať, nie som však presvedčená, že sa mu to aj podarilo. Možno sa na to celé len ja dívam z nesprávneho uhla pohľadu, ale rozpačitosti z tohto filmu sa jednoducho neviem zbaviť. Videné v rámci projektu 52 films by women. (05.01.2016)

Velmi povrchní sonda do tvrdého arabského světa. Neotvírá žádnou otázku, jen kouká. Doslova mne tento film urazil, jak moc povrchní je. Nepochopila jsem ty ovace. Režisérka by potřebovala dostat facku za to, že nepřímo se vším souhlasí. Ach JO! // 48. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, 2013 (07.07.2013)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

O dívce, která chce kolo. Jenže za prvé žije v Saudské Arábii a v ní přeci ženy na kole nejezdí, za druhé je to kolo drahé. Dost unikátní sonda a první saudskoarabský celovečerní film (v zemi, kde nejsou kina). Za odvahu ho natočit a jedinečnost dávám hvězdičku navíc. ■ Toto není komedie ani drama (jak uvádí ČSFD). Nemohl by se zavést žánr "sliece of life"? ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=3koigluYOH0 (13.02.2015)

Film je z hleldiska vnímání hlavní hrdinky velmi vstřícný k euroamerickýmu divákovi, protože náš život a naše práva máme založeny na jiných hodnotách než to samé na Blízkým východě. Z tohoto důvodu jsem samozřejmě od začátku zcela sympatizoval s hlavní hrdinkou Wadjdou. Příběh je postaven na splnění jednoho snu mladý holčiny, který by snad ani v naší zemi nemoh vzniknout, protože se při svém vyprávění dotýká velmi vážných věcí, zvyků, tradic a náboženských otázek v zemi ve které se odehrává. Ty témata jsou velmi vážný a citlivý. Osobně mě nejvíc dostala řeč "ty peníze pošleme naším bratřím do Palestýny", ono se to takhle z tý věty nezdá, protože tam zazní ( a nejen ona ) jakoby mimoděk, ale díky tomu jsem film vnímal velmi citlivě, protože ať je to jak chce, děti by měli mít svůj svět a maj mít právo na svý sny ať už žijou kdekoli. (13.07.2014)