poster

Wadjda

  • Saúdská Arábie

    Wadjda

  • německý

    Das Mädchen Wadjda

  • slovenský

    Wadjda

    (festivalový název)
  • anglický

    Wadjda

Komedie / Drama

Saúdská Arábie / Německo / Spojené arabské emiráty / Jordánsko / Nizozemsko / USA, 2012, 98 min

Scénář:

Haifaa Al-Mansour

Kamera:

Lutz Reitemeier

Hudba:

Max Richter
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    ****

    Všetko, čo mám na arabských filmoch rád je aj vo Wadje. Túžba po materiálnom statku a nedostatok zdrojov na jeho získanie, hľadanie možností zarobenia si, interakcie s okolím a do toho všetkého citlivo no presne vyobrazené problémy v rodine. Okrem týchto prísad cítiť aj vplyv západnej kultúry. Prináša tému postupného zrovnoprávňovania žien v jednej z najortodoxnejších moslimských krajín - Saudskej Arábii. Vďaka tomu sa spomenie viacero čriepkov zo striktne postaveného systému pravidiel, často daných ústnou tradíciou a nie písomnými prikázaniami Koránu. Ženy by nemali chodiť na bicykli, počas menštruácie sa dotýkať posvätnej knihy, neustále by mali mať zakryté telo aby nevzbudzovali u mužov hriešne telesné pokušenia a podobne. Na príklade zvedavej, vtipnej a rebelskej dievčiny sa ukazuje, že mierny pokrok možný je, no pri súčasnom rešpektovaní a uznávaní pravidiel moslimskej viery. Skvelý, nekomplikovaný, no vyznením zároveň pomerne silný film.(14.11.2013)

  • Aky
    ****

    Film sám o sobě nijak oslnivý, nicméně zajímavá sonda do arabského života a náboženství. Jeden z mnoha obrazů toho, že každé náboženství je nějak miglé a vlastně život dnes už jen sice či méně obtěžuje.(4.4.2014)

  • Niktorius
    ***

    Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se).(26.12.2013)

  • Bigrambo
    ****

    Saudskoarabská kinematografie je pro mě neprobádané prostředí a tak jsem se po hlavě vrhnul do této expedice. A musím říct, že se výprava povedla a já si užil velice milý snímek. Příběh o nevzdání se svého snu i přes nekončící překážky se objevil na plátnech kin nespočetněkrát, ale tento byl podán tak nenásilnou (skoro se nabízí napsat neamerickou) formou, že jsem se hlavní hrdinkou sžil a držel jí celou dobu pěsti. Holt to ty holky muslimské moc lehké nemají... [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí](8.4.2015)

  • Malarkey
    ****

    Chtěl jsem se na tento film podívat především proto, abych poznal jinou kulturu. Tu jsem poznal a místy ji nechápal. Během filmu jsem se ji ale snažil pochopit, ale na konci jsem ji stejně nechápal. Po shlédnutí jsem si nakonec myslel, že se zřejmě poměry k dámskému pohlaví v arabském světě krapet změnily, když už mohou natáčet takové filmy a v nich ukazovat věci, o kterých se tam správně do té doby nemělo ani mluvit. Pak jsem si ale přečetl zajímavosti, kde jsem se dočetl, že s muži se domlouvala vysílačkou a bylo mi jasno, že za tenhle film může především Německo, coby koproducent, který zřejmě režisérku podpořil nejlépe, jak dokázal. Závěr tohoto filmu je ale krásnou šancí na lepší život pro každou ženu v této zemi. A mně ta naděje přišla dost upřímná, proto takové hodnocení.(1.4.2014)

  • - Režisérka v rozhovoru pro The Daily Show uvedla, že kvůli zákazu pro ženy hovořit s muži, kteří nejsou jejími příbuznými, musela režírovat z dodávky přes vysílačku. (KlonyIlony)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace