Voyeur

Po všech stránkách dokonalé zhmotnění termínu nechutnost. Představte si ten scenáristicky nejpodivnější erotický film vysílaný Novou v předpůlnočním čase, přidejte k tomu několik vajíček rozmíchaných s cukrem a vědrem oplzlosti, povolte záběry pro erotický televizní film nedovolené (tedy mužské pohlavní orgány včetně jejich ztopoření), styk starého muže s mladou ženou, a dostanete Voyera, jenž svou přímočarostí a tahem na branku, jakož i schopností "něco u filmu prodávaného v neerotickém regálu prodejny Levné knihy rozhodně nečekat" vysoce převyšuje vše, co jste dosud viděli. Dějová linka je strašně triviální, scény spolu často vůbec nesouvisí a jsou jen chabě odkazovány jako Dodovo "snění", takže se buďto budete šíleně smát, nebo to vypnete. Ti, co dali více hvězdiček, asi Voyera dokázali považovat za umění. (19.02.2011)

Tinto se tu pustil částečně do umění a ještě Brassovsky analyzuje vztah otce a syna. Byl by to velký počin, kdyby se to povedlo. Ono to ale zase dopadlo Tintovsky. Kunda, olizování prstů, věčné téma žárlivosti a promiskuity, krátké drsné soulože, Postaveno za každých okolností, byť smrt je na jazyku. Někdy mě napadá: Když umřel S. Kubrick, ten toho po sobě zanechal. Nebo náš Kachyňa. Trápí ta myšlenka někdy pana Brasse? Vopravdu ne! (03.01.2012)

Byl jsem překvapen, co vše se může vydávat za drama. Já viděl jen erotický film se špatným dějem a zajímavou kamerou. Vidět lze jen stopořené pindíky, velmi půvabné ženské zadky, zarostlé klíny a většinou velmi provokativně oděné ženy, které jakoby říkaly: vem si mě. A jen mladý profesor literatury Dodo (Francesco Casale) měl ve všem smůlu. Frustrovaný, ze stále stojícího penisu svého otce a váženého profesora Alberta (Franco Branciaroli) a jeho sexuální vitality, si ze sebe nechal dělat dobrý den. Půvabné ženy, z nichž stojí za zmínku především Dodova manželka Silvia (Katarina Vasilissa), podléhající sexuchtivosti Alberta, ošetřovatelka Fausta (Cristina Garavaglia), neustále provokující, a Afričanka Pascasie (Raffaella Offidani) s ženskou obřízkou. Provokativní oblékaní, sexuální jiskření, chtíč. A také jsem se dozvěděl, jak se řekne italsky pindík. Dalo by se říci: mám netopýra "učela", a občas mi také stojí. (31.08.2011)

Celkem neúspěšný pokus o zfilmování ne příliš úspěšné novely Alberta Moravii Muž, který se dívá, 1985 (jeho poslední práce). Navíc to vypadá, že Tinto Brass ani problému skopofilie příliš nehoví. Moravia: Skopofilie neboli voyerismus je původním zdrojem značné části výpravné literatury a samozřejmě také filmu. Naopak o skopofilii vůbec nejde v malířství a sochařství, protože tu není pohyb, a voyeur nesleduje ani tak předmět jako jeho pohyb, neboli chování... Navíc má skopofil značné posesivní sklony (alespoň fotečku), přičemž si Tinto Brass nechává kameru a hlavnímu hrdinovi dává do rukou jen foťák. (11.01.2022)

Ano, tohle je skutečně voyeurská fantazie a já musím uznat, že Tinto Brass měl docela dost odvahy, že tohle natočil. Je škoda, že většinu doby, pokud je zde záběr na penis, tak je umělý, ale alespoň ty ženy jsou zde natočeny - pravda sexisticky - ale to jim nic neubírá na jejich kráse. Odvážné, lehce zvrácené, ale proč ne? (16.01.2017)