Dákové

Vzhledem k tomu, že informací o tom, jak vlastně skuteční Dákové žili, dnes příliš nemáme (jako třeba skoro vůbec nic), muselo se improvizovat – svojí hustností a drsností tak trochu připomínají Sparťany. V Dácích je všechno, co má správná historická epika mít: vojevůdce, který není tím, čím se zdá být, bratrovražedný boj, zapovězená láska, velké bitevní scény. A Pierre Brice stejně vždycky vypadal víc jako Říman než jako Apač. (29.03.2013)

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru. (14.01.2021)

Zoufalost nejtěžšího kalibru. Jen jakési demo toho, co Nicolaescu předvedl o nějaký ten rok později v Poslední křížové výpravě. Dákové postrádají výrazný sjednocující prvek a jsou jen čistě ukázkou toho, jaké davové scény si rumuni mohöu dovolit. Historicky s naprostou jistotou mimořádně povrchní a dějiny falšující dílo, které vzbuzuje dnes jen smíchy, výbuchy vzteku a ještě větší nudu. (03.12.2003)

Vcelku dobrý film s charismatickým Pierrem a slušnou atmosférou. Bohužel trpí dobovými filmovými nešvary, které ale postupem času ztrácí na své negativitě...naopak po shlédnutí dnešních "historických" filmů (např. Gladiátor) se mi Nicolaescův počin začíná líbit víc a víc. Historie sice taky není úplně přesná, nicméně chtít hraný dokument je naivní. (27.03.2009)

Význam režiséra Sergia Nicolaesca jako kdyby předznamenávalo už to, že jako celovečerní debut mu byl svěřen výpravný historický epos o bojích mezi Dáky (starověkými obyvateli území dnešního Rumunska) a imperialistickými Římany. Zajímavé je, že tato rumunsko-francouzská koprodukce se nijak výrazně neobtěžuje s vysvětlováním historických souvislostí – v krátké předtitulkové expozici stačí, že proti sobě stane obrovská římská armáda a obléhaná pevnost Dáků a že je poté v krátkém dialogu ustanoven hlavní konflikt (rozpínavá mocnost vs. malý, utlačovaný, ale bojovný národ). Bitevní pole není jediným místem, kde se oba národy střetávají; důležitou roli v příběhu hrají také kulturní zvyklosti, záležitosti jejich (nepřesného) výkladu a následná nedorozumění. Při sledování rumunské verze, kde jsou francouzští herci předabováni, proto zamrzí, že tato otázka komunikace ve filmu nebyla rozvedena důsledněji. Jako rozpačitý lze hodnotit i závěr, ve kterém snímek odkáže na zmýtizovanou odvahu bojovných Dáků (do kamene vytesaný výjev bitvy), ale je to také poprvé a naposled, co se tohoto tématu dotýká. V jednotlivostech Dákové problémy nemají a víceméně se jim daří napodobovat své západní vzory, celkově však jde o průměrný, z konvencí žánru nevybočující historický film. (19.01.2013)