Peklo Manitoby

Než jsem se dostal postavám pod kůži a dal si dohromady, co má mít asi tak který charakter za význam, byla skoro polovina filmu za mnou. Když pak scénář střídá jenom dvě polohy - zmatenou nebo naivní - zdálo by se, že je na katastrofu zaděláno. Jenže jsou tu dva důvody proti. Lex Barker a Pierre Brice s přehledem dokazují, že parťácká chemie z Vinnetoua nefunguje náhodou a jejich společné scény jsou pro každého fanouška klasických Mayovek úsměvným pohlazením po duši. Díky nim je tak z Manitoby relativně příjemná oddychovka pro všechny, kdo chtějí dva nezapomenutelné idoly vidět i v jiném vztahu než jako pokrevní bratry. (14.12.2011)

Ani jsem donedávna nevěděl o existenci tohoto filmu. Je jasné, že bez hlavních protagonistů by tento spaghetti (?) western měl o dva body méně. Ale pro fanoušky mayovek je to skoro lahůdka. Lex s Pierrem zde popíjejí whisky a zvláště "Vinnetou" je zde usměvavý a skoro se dá říci špičkující narozdíl od jeho zachmuřeně - patetického výrazu v mayovkách. (19.04.2014)

„Uvidíme sa ešte niekedy?“ – „Určite.“ Ako sa prejavuje skutočné priateľstvo? Keď po 5. spoločných filmoch s kolegom a zároveň kamarátom dobrovoľne hráte ešte v šiestom. Peklo Manitoby nemá peckový scenár, réžia je unavená, akcie je málo. Ale viete čo? Vôbec to nevadí, pretože na filme je krásne vidieť, akí boli Lex Barker a Pierre Brice veľkí kamoši a v ich spoločných scénach to medzi nimi parádne iskrí; stačí, aby sa na seba pozreli a už vidíte, akí to boli aj v reálnom živote, nielen pred kamerami, priatelia a ako si ľudsky sadli, našli sa. Musím priznať, že sa mi veľmi príjemne pozeralo na ich úsmevy, žmurkania atď. Obaja herci tú majú aj pár oddelených scén, v ktorých sú povedzme štandardní (u Bricea je osviežujúce nevidieť ho v úlohe diplomatického Indiána), ale akonáhle sa objavia bok po boku, doslova ožijú a vidno, ako si jeden druhého vážia a cítia sa v jeho spoločnosti úžasne uvoľnene. Fakt to nie je príliš vydarený film, ale práve vďaka chémii oboch hercov by som sa nečudoval, ak by Peklo Manitoby bolo pre niektorých divákov ich najobľúbenejším filmom, ktoré vznikli zo spolupráce Barker/Brice. (23.09.2020)

„Show bude.“ To je jasné od začátku. Vinnetou je nakrátko a mluví s plnou pusou, Old Shatterhand nosí džíny a kouří doutníky. Oba pijí v hojné míře ohnivou vodu a ve volném čase se věnují přestřelkám a hazardu. Potkají se na jugoslávských prériích a stanou se přáteli… Sledovat ty dva, jak se špičkují, je prostě požitek. Navíc ta déjà vu: rvačka jako vystřižená z filmů s T. Hillem a B. Spencerem (až na to, že tady jsou hezcí oba), zoufalí farmáři přijdou prosit (statečného) pistolníka o ochranu, a ten závěr… Peklo Manitoby není žádné veledílo, dialogy jsou kostrbaté, kečup žádný a pointa zřejmá od začátku – ale stejně jsem se přistihla, jak se při sledování přihlouple usmívám a sarkasmus a zdravý úsudek mám v režimu offline. (25.07.2011)

Napeti ktere trvalo od prvnich minut az do poslednich. Lex a Pierre v jinych rolich ale opet sehrani asi leta praxe a odrikani :-). U tohoto filmu jsem se vyborne bavil a divim se ze jsem na ten film nenarazil driv ale lepsi pozde nez jeste pozdeji. Lex ma stejneho kone na kterem se prohanel po kurdistanu a Pierre ukazal ze se prece jenom umi tvarit jinak nez vazne. (08.09.2011)