poster

Otrokyně lásky

  • Sovětský svaz

    Raba ljubvi

  • Sovětský svaz

    Раба любви

    (Sovětský svaz)
  • SK název

    Otrokyňa lásky

  • EN název

    Slave of Love

Drama / Romantický

Sovětský svaz, 1976, 94 min

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • raroh
    ****

    Fellini natočil Bílého šejka, Michalkov Otrokyni lásky.(29.9.2010)

  • nascendi

    Nie je veľa dobre hodnotených filmov, ktoré ma nezaujmú tak, ako Otrokyňa lásky. Ani som ho nedokázal dopozerať, tak bude korektné vzdať sa hodnotenia. Je to už druhý film Michalkova, ktorý ma nezaujal alebo priamo sklamal. Naďalej však verím, že svoju slávu získal vďaka filmom, ktoré som ešte nevidel(17.8.2011)

  • vitekpe
    ***

    Еле́на Солове́й je moje oblibena herecka, cili kvuli ni jsem si tento film dopral... Jedna se o retro pro trosku narocnejsi divaky.(11.12.2011)

  • IdaHutt
    *****

    Snímek jsem víděla poprvé před nějakými dvaatřiceti lety - tehdy mě nadchl. Znovu nyní čerstvě - pustilal jsem si ho s obavami, jelikož mě od té doby zklamal i Oblomov, kdysi krásný, nyní nudný, nemluvě o tom, co pak Michalkov všechno spáchal v éře "postsovětské". Takže: při novém zhlédnutí po více než třech desítkách let jednoznačné ano! Na rozdíl od uživatelky Iery ivanovy si vůbec nemyslím, že by šlo o nějaký "lehký" snímek, po kterém zůstává "lehký" smutek. Je to gradující lyrické drama se strhujícím závěrem. Postava herečky Olgy Vozněsenské je prostě mistrovsky napsaná a mistrovsky zahraná. Michalkov, bohužel, od té doby udělal názorovou i uměleckou vrtuli, leč tohle mu připisuji po všech stránkách k dobru. Klobouk dolů!(13.4.2011)

  • zona
    *****

    Dokonalá ukázka retro filmu. Výtvarně čistá, nabitá emocemi.(28.8.2007)

  • lera ivanova
    ****

    Ve filmu chtěl Michalkov zachytit náladu období, během kterého se hroutí celý jeden svět a přichází nový. Starý svět je stále ještě zábavný a čilý, dle slov jedné postavy je jako „dětský pokojík, takový celý růžový“, ale už si nemůže nepřiznat, že umírá. Scénář sice nenapsal Michalkov, nýbrž jeho – filmově tolik odlišný! – bratr Andrej Končalovskij, spolu s Friedrichem Gorensteinem, a přesto dopadl jako film typický michalkovský – už jenom tím, že předkládá onen skomírající svět carského Ruska jako harmonii, kterou jsme ztratili, protože přišli zatracení bolševici. Ne náhodou takovýto idealizovaný pohled na carskou minulost, tolik pochopitelný a přirozený jakožto reakci na neútulnou zmatenou dobu devadesátých postsovětských let, opět potkáte v Urze a v Lazebníkovi. Kromě toho je ale Otrokyně lásky samozřejmě filmem o dělání filmů – což mně přijde jako nevyhnutelně slibný nápad. Tady jde navíc o hyperslibnou éru němého filmu. Centrem příběhu je herecká hvězda Olga Vozněsenskaja (prototyp – Věra Cholodnaja). Její jemné, mírně nepřirozené manýry à la němý film, její hru na vytříbený život přejaly nejen další postavy – samotný děj je jako ona, rafinovaný, melodramatický. Ne příliš hluboký a místy na efekt. Proto čtyři hvězdičky. Nenacházím sice důvod, proč tento film vidět ve svém životě potřetí, ale těm, kdo snímek neviděl ještě nikdy, to jedno zhlédnutí doporučuju. Uvidíte profesionálně natočený, příjemný lehký snímek, po kterém zůstane příjemný lehký smutek.(23.8.2010)