Režie:
Nikita MichalkovScénář:
Andrej KončalovskijKamera:
Pavel Timofejevič LebeševHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Hviezda nemého filmu Oľga Voznesenská nakrúca jeden zo svojich populárnych filmov v južnom Rusku. Hoci je vydatá, trávi čoraz viac času s kameramanom filmu Viktorom Potockým. Postupne vychádza najavo, že Potocký využíva svoje kameramanské zručnosti aj na iné účely. V tajnosti nakrúca zverstvá bielogvardejcov a heroizmus červenej armády. Požiada slávnu herečku o pomoc a tá pod vplyvom novej lásky a poslania nachádza úplne nový zmysel vo svojom dovtedy egoistickom a povrchnom živote. Verne nakrútený retro film slávneho ruského režiséra Nikitu Michalkova. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Nikita Michalkov je pro mě tvůrce, který vyzrává jako dobré víno. Ale i jako víno mladé vykazuje vysokou jakost. U Otrokyně jaem si zpočátku připadala jako u raných Wajdových filmů, ale to jenom krátce a zpočátku. Pak nastoupilo to správné okozlení a jasně čitelný tvůrcův rukopis. A já zůstala u obrazovky jako bez dechu a hltala jsem každý další obraz. Silný příběh mladé, ale nespokojené herečky Olgy se strhujícím závěrem ... Tohle je kinematografie, kterou mám ráda. ()
Ťažko hodnotiť. Poetický film s úžasnou záverečnou scénou a mrazivými zábermi čistiek, na druhú stranu ale zmäteno vyrozprávaný, plný rusáckeho šaškovania a s romancou vycucanou z prsta. Na veľkom plátne by som teoreticky možno zvažoval 4*, ale sledoval som to so slúchatkami, kvalita obrazu je mizerná a zvuk mono. Ťažko hodnotiť. ()
Snímek jsem víděla poprvé před nějakými dvaatřiceti lety - tehdy mě nadchl. Znovu nyní čerstvě - pustilal jsem si ho s obavami, jelikož mě od té doby zklamal i Oblomov, kdysi krásný, nyní nudný, nemluvě o tom, co pak Michalkov všechno spáchal v éře "postsovětské". Takže: při novém zhlédnutí po více než třech desítkách let jednoznačné ano! Na rozdíl od uživatelky Iery ivanovy si vůbec nemyslím, že by šlo o nějaký "lehký" snímek, po kterém zůstává "lehký" smutek. Je to gradující lyrické drama se strhujícím závěrem. Postava herečky Olgy Vozněsenské je prostě mistrovsky napsaná a mistrovsky zahraná. Michalkov, bohužel, od té doby udělal názorovou i uměleckou vrtuli, leč tohle mu připisuji po všech stránkách k dobru. Klobouk dolů! ()
Pokaždé mě znovu překvapí, jak Michalkov dokáže znázornit i ten nejbanálnější lidský život jako radostí i bolestí požehnaný dar, jako osud, který se každou svou vteřinou vrývá do věčných hliněných destiček ranami, kousnutími i stisky prstů. Je to tím zvláštnější, že se tyto sou-středěné životy vyjevují v jakýchsi karnevalových či kabaretních scénách. Divadlo, rituál nebo němý film či archivní dokumentární záběry, kostým nebo uniforma, rafinovaná intertextualita začleňující do prostých rozhovorů cizí scénáře, básně, písně a jiskřivé aluze, a především všednost naložená do snu, kam milostně ukročily nohy těch, kteří si svou jedinečnost uvědomili právě jako sudbu. A to všechno se odehrává ve vířivé, vidomé přírodě, které se světlem, nejrozmanitějšími živelnými úkazy nebo prostou krajinou „kulisou“ hlásí o slovo. Tento snímek, nejranější, který jsem dosud od Michalkova viděl, mi v tomto směru přišel také nejextrémnější. S jeho polyfonií jsem se tentokrát nesnadno souzníval a většina distancujících prvků mě ani tak nevzdalovala, jako odtrhávala. ()
Sedmdesátkové retro po sovětsku - a Michalkov v plné síle a opět v mezích zákona - i v tak ošemetném tématu jako je občanská válka ví velmi dobře, kde se může držet (stejně jako to věděl za Jelcina a ví za Putina). Film je za obyčejné tři hvězdy. Není úžasný ani hloubkou, ani vtipem, je spíš lehký a roztomilý než podstatný. Výš ho nese pár scén a hudba Artěmjeva - je zde popová, sovětsky přepísknutá v emoci, srandově sci-fi zabarvená v elektronice, a ve výsledku nádherná - ta závěrečná scéna by mi sama o sobě tu hvězdu navíc dodala. ()
Galerie (21)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (1)
- Otrokyně lásky vznikla ze scénáře pro film kazašského režiséra Rustama Chamdamova Něcajannyje radosti z roku 1972, jehož produkce byla v polovině zastavena kvůli konfliktu režiséra a produkce. Z Chamdamomova filmu zbylo 30 minut hrubého sestřihu, zčásti synchronizovaného se zvukem. Chamdamovovi bylo další celovečerní film povoleno natočit až v roce 1991. V Otrokyni lásky byly z jeho filmu zčásti použity kostýmy a kulisy. (garmon)
Reklama