Podivná barva slz tvého těla

Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ... (14.03.2014)

Lyrizácia filmového vizuálu, ktorej opar na diváka dýcha priamo z obrazovky. Toto je teda giallo? Nevedel som, že som to nevedel. Díky za vysvetlenie. Asi sa mi ten žáner odrazu začne páčiť. A asi odrazu aj surrealizmus. Môže to ale mať súvislosť s faktom, že som sa pred pozeraním sfajčil ako dredatý botanik. Mimochodom, snažil som sa pozbierať slzy z môjho tela, ale už ich nemám kam dávať. Kým otvorím svoje srdce dokorán, vždy sa stihne rozpršať. Nie, nevadí mi, že do tohto komentára nepíšem úplne relevantné a koherentné informácie. Snažiť sa L'étrange couleur des larmes de ton corps adekvátne opísať, by bolo úrovňou niekde medzi vysvetľovaním kresleného vtipu a rozprávaním hluchému o obľúbenej pesníčke. P.S.: Príbeh zobrazený vo filme je fiktívny. Akákoľvek podobnosť s osobami alebo udalosťami z vašich snov je náhodná (no to som zas raz vymyslel pičovinu). Keď už nič iné, fanúšik pokleslej zábavy si to užije kvôli bodným ranám, ktoré tu spravidla majú tvar vedžajny. A posledný dodatok: Ten (vraj) secesný dom, ktorý tu zohráva tak dôležitú úlohu, sa podobá na hotel z filmu Byzantium. Pre horor je to výborné atmosférické prostredie. (21.07.2014)

Argento, jasně, hned na první druhý pohled, Strickland, určitě, protože z něj taky vychází, Lynch, u černobílé části rozhodně. Koho mi to ale - aspoň v poslední třetině, kde postavy prakticky oněmí - připomínalo nejvíc, byl Švankmajer, a to tím precizním důrazem na zvuk a detaily: oči, rty, prsty, předměty, požívání, vyprazdňování etc. (13.11.2022)

Za obrazem. Když jedna z postav provrtá hlavu secesní malbě a objeví za ní smrtící tajemství, divák je filmem nucen překračovat povrch filmového obrazu - hororový žánr je sice po stránce významu svrchovaně dementní, ale má k tomuto překonání obrazu velmi blízko po stránce technik a účinků. Stejně jako v "Amer" i zde je (snad hlavním) jednotícím prvkem vyvolání materiálního, fyzického účinku obrazu na diváka, jenž nesmí setrvávat jen u jeho vizuality. Řezání pokožky, bodání masa, krev-slzy-sliny, vpády zvuku a předmětů do tkáně postav a vnímání diváka - to je dialektika filmu a diváka, jež spojuje logicky nespojitelný příběh. A v "L'étrange couleur" je postup, jakým je toho docíleno, zvláště viditelný - fyziologický efekt filmového obrazu vždy přichází v onom (hororovém) okamžiku napětí, suspense všech obvyklých očekávání běžného světa (srovnej suspense a suspension ve francouzštině, v češtině filosofický či právní význam slova suspense). Přesně v tom okamžiku dochází k zaskřípání, probodnutí, útoku ruky či zjevení oka atd. Ve spojení s tím je nutno se zastavit u funkce opakování: nejde jen o lynchovské opakování na rovině příběhu, ale právě o spojitou funkci mířící k oné suspensi - jsme vždy o to více překvapeni, o to více napnuti, o co více si nejsme jisti tím, co přijde, a tento pocit je paradoxně posílen postupem, kdy opakování prvků syžetu či obrazových analogií vždy v závěru přináší něco nového. Instruktivním je proto sekvence v polovině snímku, sloužící až jako kognitivní schéma: hlavní hrdina se vždy probudí otravně bodavým zvukem interkomu, nucen vždy jinak prožívat svou smrt v sečné, bodné, dusivé atd. podobě. (21.10.2015)

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)