Bennyho video

Moje tretie stretnutie s Hanekem a druhé s mladým Arno Frischom a Ulrichom Mühe. Opäť silný emocionálny zážitok. Počas celého filmu mi blúdili hlavou otázky, či je to možné a ak áno, čo s tým. Mrazivý až desivý film, ktorého sila je v kontrapunkte medzi činom a reakciou naň. Z reakcie rodičov je zrejmé, koľko patologických vlastností Benny podedil a koľko ich v tom citovo vyprahnutom, sterilnom prostredí získal počas svojho krátkeho života. Dokonca som presvedčený, že ak by sa Bennymu prepiekla táto stichprobe, cesta k Funny Games je otvorená. A nie je to iba osobou režiséra a hercov. (07.10.2010)

V tomto filme režisér skúma, aký silný dopad môže mať na dospievajúceho chlapca sila médií (TV a film, v ktorých je smrť človeka bežnou súčasťou) a zároveň keď násilie vníma aj naživo - hoci "iba" páchané na zvieratách na statku. Ak k tomu ešte pridáme nezdravé rodinné prostredie, môže sa stať, že sa mu to všetko trošku pomieša v hlave a odrazu nadobudne pocit, že je smrť (nech k nej príde za akýchkoľvek okolností) prirodzená. Zvedavosť, ktorá sa v ňom prebúdza, neustále rastie a 14-ročný Benny ju túži zažiť naživo... To, čo následne sledujete nasnímané s roztrasenou kamerou vám príde ako zlý sen. O to viac vás zaráža, keď si uvedomíte, že Benny necíti žiadnu vinu, strach z možných následkov svojho činu a v podstate mu chýba akákoľvek empatia. Na druhej strane tu máme rodičov, ktorí sa snažia so situáciou, ktorú ich syn spôsobí, popasovať čo najlepšie. A vieme ako to chodí, rodičia sú pre dobro svojich deti schopní urobiť čokoľvek... (26.09.2019)

Michael Haneke – výjimečná osobnost nejen evropského, ale samozřejmě i světového filmu. Tvůrce, který si nebere servítky a točí kontroverzní (otázkou je, jak moc kontroverzní ve vztahu k dnešnímu světu a principům, na kterých je postaven) díla, která mají nejen uměleckou, ale především sdělovací a kritickou hodnotu. Bennyho video není prvoplánovým zdrcujícím portrétem jednoho krutého a nelidského činu čtrnáctiletého chlapce, ale spíše filmem mapujícím (kritizujícím) dnešní systém a portrétem současné společnosti jako takové (většinu konkrétních motivací a poslání tohoto filmu lze velmi dobře vypozorovat při rodičovském dialogu, kdy Bennymu zůstanou pootevřené dveře). Opět je to ten syrový Haneke, který si vybírá témata pro většinu ostatních filmařů nepřijatelná a který sice kritizuje, nastavuje zrcadlo, ale v žádném případě nesoudí. „Pouze“ konstatuje. Skutečnost, že se film nesnaží nijak explicitně šokovat (vyjma snad jedné, max. dvou scén), dává prostor k četnějším psychologickým a sociologickým otázkám, které si chtě nechtě budete klást po celou dobu sledování Bennyho videa. Můj pětistý film, který tady na čsfd hodnotím. Rozhodně si ho ale nebudu pamatovat jen pro to, že byl právě pětistý. (25.09.2011)

Hanekeho Discopříběh. Ale fakt. Akurát namiesto rošťáckeho Hrušínskeho sledujeme ultimátne monštrum Bennyho a hity Michala Davida znejú skôr ako výstrely z pištole na prasatá. Okej, beriem to. Ale ja radšej, keď ide chladnokrvnosť a totálna absencia ľudskosti ruka v ruke s provokáciou (viď Funny Games). (20.09.2011)

Jako jo, já tu myšlenku chápu a je to zdařilá kritika ani ne tak konzumní společnosti, jako všech těch vychcaných (většinou) politiků, dobře postavených manažerů a podobné verbeže, která by nechala zavraždit vlastní babičku, jen aby se dostali k více penězům a k větší moci. (Ostatně v tomto filmu otec už od začátku místo pojmenování problému také stále volí kompromisy a eufemistické výrazy, potom jedná naprosto bez citu, aby chránil syna, a nakonec se mu to vrátí, když syn jeho a jeho manželku podrazí, aby je potopil a přes jejich záda se vyšplhal dál a výš a bez poskvrny.) Vlastně tenhle film přes svou provokativnost je ještě hodně, hodně zdrženlivý. Jen prostě - nemám rád podobné typy lidí, je mi jasné, čeho jsou schopni, a dívat se na to ještě ve filmu mi činí poněkud vnitřní obtíže řekněme spíše duchovního charakteru. Jako by na mne ten hnus začal také trochu ulpívat. Navíc to vidíme každý den, nějakou tu kauzu, kterou se snaží podnikatel zamést pod koberec, třeba když srazí zfetovaný autem ženskou na přechodu, a ještě si hraje na to, že oběť je chudák on; nebo že se někde střílí na škole, ale pan ministr se jde ožrat na nějaký večírek a ještě si zatancovat; atd. atd.). Takže vidět o tom ještě film jen převažuje tu negativitu kolem na špatnou stranu. Není to ale chyba Hanekeho, ani tohoto filmu, ale podobných šmejdů a psychopatů bez citu a emocí, kteří často někde nějakým způsobem rozhodují, vedou a vládnou. (03.02.2024)