Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % (07.05.2017)

Oregairu mi jistým způsobem připomíná trilogii Matrixu. Pochopitelně ne žánrově, ale z hlediska výstavby ano: první část je nápaditá, zábavná a divácky snadno přístupná, ovšem se druhou částí přichází větší filozofování a výrazná proměna nálady a třetí část přináší závěr, který pro nemalou část diváctva bude znamenat vyloženě zklamání. Pro Oregairu je typický převážně epizodický děj odehrávající se na střední škole, v jehož středu je přemýšlivý a cynický Hačiman, jeho jízlivé komentáře a interakce s různými typy spolužáků. První řada je zaměřena pouze a jen na situační humor, který je nadmíru příjemný a zároveň inteligentní, a nabízí i dobře napsané postavy. Poté však záleží, jestli budete chtít do králičí nory proniknout hlouběji. Druhá řada totiž odhazuje komediální charakter první řady, mění se vzhled postav a ze seriálu se stává regulérní drama o dospívání, kde se sice stále dá najít několik komediálních okamžiků, ale prim zde hraje psychologický vývoj postav a jejich vztahy. V tomto ohledu chápu ty, kteří byli touto změnou rozčarováni a očekávali další jednoduchou, avšak inteligentní zábavu, a druhou a třetí řadu považují za nudné tlachání o ničem. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry a budete každou řadu brát jako nedílnou součást velké mozaiky o dospívání, kdy hrdinové postupně vyzrávají a s přibližujícím se posledním ročníkem si uvědomují životní priority, můžete si to náramně užít jako já – a to včetně závěru. Právě závěrečnou, třetí řadu považuji zpětně za tu nejzajímavější část a celé anime můžu vřele doporučit. Lepší 4*. (06.03.2021)

My Teen Rom-Com SNAFU predstavuje jeden obrovský vztýčený prostredník do tváre diváka s očakávaniami. Množstvo fanúšikov so seriálom sympatizuje, najmä kvôli osobnej podobnosti k samotárskemu protagonistovi, ktorý nepochybne disponuje nadpriemerným intelektom, ako aj rozhľadom, ohľadom štandardných praktík teenagerov, pre získavanie pozornosti. Problémom je však skutočnosť, že pre zachovanie celkovej konzistentnosti je takýto charakter žalostne málo. Neviem, do akej miery môžem zachádzať do detailov, nakoľko nezvyknem spoilerovať, avšak to, aby ani jeden z predstavených charakterov nepredstavoval pre dej hlbší význam, tak to sa mi ešte pri žiadnom anime nestalo. Motív romancy, milostného trojuholníka, či dokonca (spočiatku sa jemne črtajúci) neštandardný koncept lásky medzi žiakom a učiteľom, sú pohodlne odsunuté stranou a povrchne nahradené filozofickým kontextom, ktorý aj napriek čiastočnej pravdivosti, je v porovnaní s inými seriálmi humorným iba málokedy. Opäť som sa presvedčil, že nie každý prívetivý vizuál skutočne stojí za zhliadnutie. (17.05.2015)

Příběh Hikigayi Hachimana patří mezi ty, které mě opravdu zasáhly a já celé anime hltal od začátku až do konce. Oproti jiným podobně laděným příběhům tu máme celkem specifického protagonistu, který je na okraji společnosti, ale pořád se ze sebe snaží dát to nejlepší, když přijde na řeč. I kvůli jeho životnému postoji je dán do jakéhosi klubu pomocníků, kdy musí vyhovět všem, kdo přijdou s žádostí a i to jej pomalinku mění. Hikigayův život se tak začne točit kolem dvou dívek, které jsou taktéž součástí klubu a časem blíže poznává i ostatní spolužáky a on možná i poprvé v životě začíná mít nějaké přátele. Postavy jsou zde celkem detailně vykreslené, máme tu trochu filosofie a spoustu silných momentů. S hrdinou jsem se celkem dost ztotožnil, byť jsem na rozdíl od něj optimista a nikoliv pesimista. Spolu s Rascalem a Beastars patři Oregauru určitě k vrcholu anime romdrama. 85% (01.03.2021)

Kdybych se tu snažil nějak obsáhleji popsat Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. , nejspíše by čtenář dostal pocit, že se jedná jen o další kopii Boku wa Tomodachi (která je zase pouze zdařilou kopií těch X rabukome, které Japonsko v takových kvantech rok co rok chrlí) a svým způsobem by měl onen čtenář dost možná i pravdu. Základ je zase naprosto stejný - škola a v ní pár archetypálních kreslených děvčátek dychtivě čekajících na to, aby jim nějaký vždy milý a vždy úslužný hlavní protagonista pofoukal bolístky, pořešil traumátka a oni mu pak mohli někde v dešti se slzami v očích a lehkým ruměncem na tváři padnout do náruče ... no jo jenže, on nikde! Místo něj je tu Hachiman, samotářský, zamindrákovaný, odtažitý, dívající se na svět a lidskou společnost pohledem absolutního cynika. A právě tenhle přístup působí v jinak naprosto zatuchlém rabukome settingu jako závan čerstvého vzduchu, přičemž zaručuje kromě povinné dávky komediálních situací a humorného dialogu i fakt, že když už dojde na ono "léčení bolístek", rozhodně se divák nedočká nějakých obvyklých pravdoláskařských keců plných patosu a řešení všemožných problémů je vždy dost neotřelé. No jak tak na to koukám, dost možná bych si vystačil s tím, kdybych napsal, že Hachiman je prostě borec. Zdatně mu sekunduje Yukino, která sama o sobě je poměrně zajímavý charakter (a to nemyslím pouze na oko), ale seriál zatím nedospěl do žádného vyloženě jejího příběhového arcu (snad v případné druhé sezóně), takže zatím slouží spíše jen jako nepostradatelná partnerka při vpravdě výživných slovních přestřelkách s hlavním hrdinou. Zbytek postav příliš originality nepobral, což ale osobně ani neberu jako takový zápor, poněvadž právě při interakci s těmito charakterovými archetypy Hachiman vytahuje spoustu vtipných i trefných narážek a poukazuje tak na to, co už asi při sledování jiných seriálů na takových postavách štvalo každého z nás. Co říci závěrem? Rozhodně jedno z nejvýraznějších rabukome tohoto roku a oživení jinak dost vyčichlého žánru, už to samo o sobě pro mě dělá z Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. kandidáta na vysoce nadprůměrné hodnocení. Slabší **** PS: I přes ryze pozitivní tón mého komentáře ale nutno podotknout, že anime se ani zdaleka nevyrovná originální novele, kterou tímto fanouškům seriálu vřele doporučuji.Stejně tak anime dost výrazně poráží i manga adaptace, ze které je zatím bohužel na světě jen pár kapitol. (29.06.2013)