Říjen, 3:4

Najbzytočnejší Kitanov počin na poli kinematografie. Príbeh o mladíkovi, ktorému sa nedarí a pri napadnutí jedného yakuzáka sa rozhodne pomstiť aj za poranenie svojho kamaráta, tým že sa vydá do Okinawi zaobstarať si zbraň je natočení bez emócií alebo pamätných scén. nebyť samotného Kitana v úlohe bisexuálneho gangstera a pár scén, v ktorých badať Kitanov neočakávaný a roztomilí humor, bolo by to oveľa horšie. Lenže samotný fakt k tomu neprospieva. Od začiatku som vedel ako sa to skončí a koniec je pre samotný vývin hlavného hrdinu absolútne zbytočný a ťažkopádny. Preskakuje sa tu zo scény na scénu, objavujú sa tu postavy, ktorých prítomnosť nie je ani naznačená ani vysvetlená, stotožnenie sa s hlavným hrdinom alebo kýmkoľvek v tomto filme je absolútne nemožné , pretože kamera všetko sníma z diaľky a detailom sa ako keby vyhýbala a tých pár čo sa nájde nám neukazujú emotívnosť ale len ďalšiu zbytočnosť, ktorá tento príbeh podkopáva do vôd podpriemeru. Kitano šliapol vedľa. Ako jeho prvý film v ktorom sa snažil dať aj nejakú tú svoju poetickosť je neohrabaný a je to na ňom vidieť že Kitano skúšal ako to bude vyzerať a až v scénach u mora sa dá povedať že natočil poetický film. Opäť tu zasadil gangsterov a tí to viac menej zachraňujú , lebo s akčnými scénami vedel Kitano vždy robiť, ale na veci nemení nič že sa jedná o najslabší z jeho filmov a aj najzbytočnejší. Vďaka bohu za to že je len jeden. (22.12.2008)

Není to ještě tak čisté, vybroušené a poetické jako vyzrálejší kitanovky, ale ten rukopis tam už je pevně usazený. Pravda je, že pro evropana, který nemá nakoukanou japonskou filmařinu, to bude asi obtížněji sežvýkatelný kousek.. Pro takeshiho fandy a žrouty nipponfilmů obecně to ale je rafinované můvíčko plné břidkého i jemného humoru, kamarádství a činů bez keců. (27.08.2014)

Takeshi musí strašne milovať pláže, zatiaľ bola jedna vo všetkých filmoch čo som od neho videl. Pravdou je však, že sa na ne vždy teším a nikdy nesklámu, pretože to sú tie najzábavnejšie a najidilickejšie momenty. Tak ako nemôžu chýbať pláže, nechýba samozrejme ani yakuza, pripravená odpraviť každého, kto sa na ňu krivo pozrie. Ku všetkému krásne sekunduje baseball a tu si človek tiež užije pekný náklad humoru. Kitano ako ešte nikdy nasklamal a dúfam že ani nesklame :) (27.09.2012)

Mladý japonský nekňuba, kterému to nejde v práci, u dívek, ani v baseballovém mužstvu, se jednou dostane do křížku s yakuzou a do drsného světa japonské mafie se propadá stále hlouběji. Zajímavá konfrontace dvou světů, druhý, paralelní příběh, v němž hraje hlavní roli sám Kitano, je o něco povedenější - především co se tempa a víceméně komediálních (občas značným cynismem zavánějících) nápadů týče. Hlavní linie postupně poněkud ustupuje do pozadí, ovšem je o něco složitější, mnohoznačnější a propracovanější. Výborné jako komedie i brutální exkurze do světa nevybíravé yakuzy. (22.07.2006)

Vcelku jednoduchý příběh s ještě jednodušší zápletkou sází především na důsledné vyobrazení světa jakuzy a jeho zákonitostí, v určitých aspektech mi Boiling Point připomínal Scorseseho Špinavé ulice. Film samozřejmě táhne podstatnou část filmu Kitanova postava, jejíž bezdůvodné násilné sklony, které neztrácejí především vtip, dynamičnost a určitou míru absurdity, naplňují film prvky tak typickými pro většinu Kitanových děl. Nejde ale jen o míru explicitnosti, kterou film divákovi zprostředkovává; jde i o jistý přesah, který film bezesporu má - např. srovnání začátek/závěr. (13.06.2011)