Říjen, 3:4

Aby se Kitano vymezil své komediální kariéře napsal si zde pro sebe jednu z nejzápornějších postav vůbec. Spolu se syrovým minimalismem, který ještě lehce doladil v pozdějších snímcích je Boiling Point je Kitanovsky typickou kombinací ostré yakuzárny a černočerného humoru. Vtip i násilí přichází nečekaně a v nevídaných kombinacích díky kterým vyniká špičkový střih. 9/10 (06.05.2015)

Vcelku jednoduchý příběh s ještě jednodušší zápletkou sází především na důsledné vyobrazení světa jakuzy a jeho zákonitostí, v určitých aspektech mi Boiling Point připomínal Scorseseho Špinavé ulice. Film samozřejmě táhne podstatnou část filmu Kitanova postava, jejíž bezdůvodné násilné sklony, které neztrácejí především vtip, dynamičnost a určitou míru absurdity, naplňují film prvky tak typickými pro většinu Kitanových děl. Nejde ale jen o míru explicitnosti, kterou film divákovi zprostředkovává; jde i o jistý přesah, který film bezesporu má - např. srovnání začátek/závěr. (13.06.2011)

Ou, tak tohle šlo hodně mimo mě. Tento drzý brutální humor ve stylu raného Tarantina fakt nemusím, nepřijde mi vtipný, filmy s mafiánským tématem mě moc neoslovují, baseball mě nezajímá... a aby to ještě nebylo málo, celý film je natočený podivnou formou, která připomíná spíše náhodně poslepený soubor různě navazujících scén, než pořádně odvyprávěný příběh. Jako ano, atmosféra prostředí a kamera měly něco do sebe, nějaký ten vtípek se asi dvakrát, třikrát povedl a během více scén mě táhla jistá zvědavost, co přijde, a naděje, že vše někam pořádně dospěje... inu, pro mě nedospělo. Sice se děj někam posunul, ale v závěru jsem zase vnímal jenom sled scén bez pořádné výpovědě. Přitom mě Takeši Kitano předchozím filmem Ten chlap je magor! vyloženě nadchl a doufal jsem, když se v polovině zjevil na scéně Kitano i jako herec, konečně dostane snímek pořádný spád, ale jeho postava mě svým šíleným a někdy i vyloženě nechutným chováním brzy začla vytáčet. Až příliš často mě Říjen, 3:4 buď nudil dlouhými scénami o ničem nebo štval a iritoval vším možným, abych na něm dokázal cosi plně ocenit. Náladu mi to ovšem aktuálně zkazilo hodně. [30%] (11.09.2022)

Druhá část z Takeshiho yakuzácké trilogie (Violent Cop, Boiling Point, Sonatine) plná násilí a černého humoru, tolik typického pro tohoto japonského režiséra. Našel jsem zde několik paralel s pozdějším filmem Scény u moře. Ale že by se oba nesly ve stejném nenásilném duchu jako Scény u moře, to rozhodně ne. V Boiling Pointu nám Takeshi ukazuje svůj typický film, lépe řečeno typické znaky svého filmu. On totiž Boiling Point ještě dost zaostává za pozdějším Ohňostrojem a Brotherem (a doufám, že i Sonatine, který uvidím zanedlouho). Film se rozjíždí hlavně až ve své druhé polovině, kdy na scénu přijde Beat a svými bizarními nápady a scénkami ihned zaujme diváka (např. v baru). Jedna část se také odehrává na pláži u moře, což se později stal také jeden ze znaků Takeshiho filmů, jelikož v každém dalším filmu se vyskytuje nějaká scéna u moře (nebo se film takto přímo jmenuje). Kitano to v jednom rozhovoru zdůvodňuje tím, že když točí ve městě, plete se mu na placu spousta přihlížejících lidí do práce, což samozřejmě nemá rád. Děj je v podstatě dost jednoduchý, ale v průběhu filmu jsem se občas trochu ztrácel (doteď mi uniká význam některých postav). Vysvětluju si to tím, že Kitano ještě nedokázal postavy napsat tak, aby je perfektně pochopil i západní divák (příp. je to mojí blbostí). Film jako celek mě bohužel nezaujal tak, jak jsem čekal a dokonce si troufnu říci, že je to Kitanův nejslabší film (pořád si ale zaslouží nadprůměrných 3,5*), ovšem scénky přímo s Kitanem jsou parádní. Věřím, že po druhém shlédnutí a doplnění trilogie o Sonatine už budu spokojenější. (18.01.2005)

Není to ještě tak čisté, vybroušené a poetické jako vyzrálejší kitanovky, ale ten rukopis tam už je pevně usazený. Pravda je, že pro evropana, který nemá nakoukanou japonskou filmařinu, to bude asi obtížněji sežvýkatelný kousek.. Pro takeshiho fandy a žrouty nipponfilmů obecně to ale je rafinované můvíčko plné břidkého i jemného humoru, kamarádství a činů bez keců. (27.08.2014)