Scény u moře

Takeši Kitano je pro mě nejznámějším filmovým tvůrcem z Japonska. No a jelikož ho znám především v rámci japonských mafiánských praktik, byl jsem dost zvědavý, jaký bude tenhle neuvěřitelně tichý film. No a jak mi Cinemax říkal, tak to i skutečně bylo. Byl tak neskutečně tichý, že když bych u něj usnul, neprobudil by mě za celých těch 101 minut ani jednou jedinou scénou. Každopádně ta romantická atmosféra vztahu lidí k moři a jejím spojením skrz surf byla moc hezká, až hypnotická. I proto jsem u filmu vydržel. Znova už bych to ale nejspíš nevydržel. (21.03.2015)

Další výborný snímek mistra Kitana. Minimum dialogů, krásná hudba a nádherný vzpomínkový závěr. Přesto i zde dávám "jen" 4*. Filmy Takeshiho Kitana se mi velmi líbí, přesto je mé hodnocení často na 90% a plný počet hvězdiček jim tak o vlásek uniká. Nevím čím to je - možná tou pomalou atmosférou, na kterou přeci jen nejsem tak úplně zvyklý. I když na druhou stranu čím víc snímků Takeshiho Kitana mám za sebou, tím více dokážu tuto jejich nezaměnitelnou atmosféru ocenit. (27.02.2006)

To byly scény, že jsem div neudělala scénu. Tento autorský počin, sestávající z nákupu prkna, pochodování k moři, skládání šatstva a pochodu zpět, proložený nezáživnými závody a hudbou evokující Tv info s povětrnostním zpravodajstvím našich hor, napříště klidně oželím. Nějaká pozitiva bych přece jen viděla - konečně jsem dokázala odlišit jednoho Japonce od ostatních, neboť hluchoněmý hrdina vykazoval podobné rysy jako Ivan Vyskočil zamlada a sluší se pochválit alespoň závěr, který má podle Kitanových zvyklostí vyústit v nenadálý zvrat - zabralo to - ale mám strach, že po přestálé nudě by mě šokovalo cokoliv... (26.03.2010)

Hluchoněmý mladík Šigeru živící se jako popelář jednoho dne najde zlomené surfovací prkno a řekne si, že začne surfovat. Po violent copovi a boiling pointu přišel Takeši Kitano s něčím úplně odlišným od čehokoli co do té doby tvořil a povedlo se to velmi pěkně. Scény u moře je z části film o hluchoněmých, z části romantický film a trochu sportovní film o začátečníkovi, co se jen díky vlastní píli vypracuje i přes svůj handicap. Bez čehokoli akčního nebo násilného film sleduje ústřední dvojici Šigerua a jeho hluchoněmé přítelkyně, jak blbnou u moře a jak nakupujou nové prkno a jedou na závody v surfování. Jejich vztah je bez jakýchkoli řečí (což by vlastně ani moc nešlo vzhledem k tomu, že jsou oba hluchoněmí) velmi jímavý a i když jsou oba očividně takoví nesmělí a emoce nedávají najevo nějakým divokým oblizováním se při západu slunce u moře, ale jen náznaky a pohledy. K tomu Takeši Kitano vybral velmi vhodné herce, protože Claude Maki má přesně ten správný výrazový repertoár a Hiroko Ošima zase vypadá jako správná úplně obyčejná pečující a starostlivá holka. Ale nezapomnělo se ani na nějaké vtipné odbočky, jako řidič Susumu Teradžima a jeho problémy s policií nebo dvojice kluků, co po vzoru Šigerua začnou surfovat taky a do toho i nějaké roztomile vtipné scény s hlavní dvojicí jako házení kamínků na okno, nebo skládání oblečení někoho jiného a podobně. Ve výsledku je to dojemný příběh se smutným a zároveň optimistickým vyzněním, ale na pětku je to asi na mě opravdu moc hluchoněmé, protože to se Kitanovi povedlo opravdu dobře ztvárnit svět neslyšících a možná až tak dobře, že stejně jako jsou neslyšící v určitém směru odříznutí od slyšících, tak i tento film je maličko odtažitý od diváka, ale vždycky to za to stojí podívat se znovu (viděla jsem to už asi pětkrát) nejen kvůli příběhu ale taky kvůli té krásné hudbě Joe Hisaišiho :). (19.12.2010)

Takeshi Kitano natočil film ktorý sa líši od jeho ostatnej tvorby ale to neznamená že by bol pre to horší. Tento druhý svoj autorský film poukazuje na silu a krásu ticha. Pomaly plynúci filmík ktorý sa drží dvoch rovín a to určitej lásky dievčaťa a chlapca a chlapcova láska k surfovaniu čo bol odjakživa jeho sen. Dôležité je že tieto postavičky ani raz vo filme neprehovoria chlapec preto lebo je hluchonemý a dievča preto pretože tak vyznie ich vzťah a vzájomné porozumenie viacej ako keby rozprávala. Tieto obyčajné postavičky ktoré prechádzajú obyčajnými životnými problémamy a starostami doplňujú komické postavičky takže celkový dojem z filmu je omnoho väčší. Dievča , ktoré má rado pomaranče , chalan ktorý vždy keď sa rozbehne do mora tak spadne a dvaja kamaráti ktorý sa prvni hlavnému hrdinovi smejú ale potom podľahnú jeho vášni. Dejový zvrat ktorý je načrtnutý na konci je podaný minimalistický a bez citového vydierania alebo určitej sentimentality. je podany minimalisticky a o to je silnejší a krajší a posledná fáza živých fotografií iba umocňuje zvláštnu pokojnú náladu ktorá sála z tohoto filmu. Hudba bola neskutočne krásna. (10.07.2008)