Ve spárech yakuzy

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že mě japonská yakuza do spárů nedostala... Krvavý příběh, ve kterém hlavní postava změní své působiště, ovšem zabijácké návyky ne, mě příliš neoslovil, tohle holt není můj filmový šálek... Ona je to taková drsná chlapácká záležitost se spoustou mrtvých, krve, střev, uřezaných hlav i prstů a ač to své nepřehlédnutelné kvality má, vím o tom, místy zazní i nádherná hudba, hodnotím za tři, žádné emoce ze mne tvůrci nevydolovali... (21.07.2022)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)

Tak trochu jiný mafiánský příběh. Hodně černohumorný, místy dost pomalý až nezáživný, aby v zápětí bleskurychle zrychlil ve zběsilou a výtečně natočenou akci. Vyhnaný Yakuzák Aniki je drsným cizincem, který si po svém příjezdu do Států vybuduje chladnokrevným bezohledným násilím respekt a novou "rodinu". Film je plný zvratů, obsahuje řadu vymazlených scén (třeba vyhlazení mexického gangu), ale celkově je bez jasné zápletky a nějak lépe vyklenutého děje. Mezi Kitanovými filmy jde o slabší kousek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=5GQ43WbB2pY&feature=related (18.11.2012)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

Ve filmu se mi nepodařilo najít příběh, který bych měl zájem sledovat. Dva gangy, jeden z nich posílený japonským Yakuzákem, proti sobě nemilosrdně bojují. Díky tomu má režisér příležitost předvést řadu různých morbidností. U některých mi opravdu dobře nebylo. Jinak ale v tom filmu nic není, nebo jsem to nenašel. Kmotr je např. také velmi brutální film, co se týče zobrazeného násilí, ale člověk z něho pozná hlubší souvislosti fungování mafie. Tady jsem si jen říkal, že bych byl OPRAVDU nerad členem takovéhoto gangu, ve kterém mi hrozí i nebezpečí od vlastních lidí, třeba za neopatrně projevenou neúctu k vůdci. Chápu, že mafie je jiný svět, ve kterém je tvrdost nutností a japonská mentalita naprosto odlišná od naší. Velmi se mi líbilo, že se režisér v průběhu filmu nesnažil vzbudit sympatie k postavám (a pokud ano, pak u mě nepochodil), takže jsem nemusel trápit své svědomí tím, že fandím bandě zabijáků. Sympatická začne být jedna z postav až na závěr, což se mi zdá dost originální - při scéně s černochem v autě jsem se velmi pobavil a vytáhla mi film z bahna zatracení. 5/10 (07.12.2005)