Angerr

První tři řady jsem vyloženě protrpěl - myslím, že hlavně z důvodů špatného scénáře. Znovu a znovu sledovat nepravděpodobné situace, do kterých jsou hrdinové vrháni, aby se děj hýbal kupředu a poslouchat trapně nabubřelé dialogy plné patosu, to bylo fakt utrpení. Přitom je tam spousta zajímavých, pěkně zahraných postav (dokud teda nezačnou mluvit - Smith, Juliana, Kido, ministr obchodu, Childan...). Moct je tak sledovat v něčem, kde se nebudou většinu času scénáristovou vinou chovat a mluvit jako úplní idioti! Tyto fajn postavy byly asi hlavní důvod, proč jsem u toho vydržel a nakonec se to během čtvrté řady vyplatilo. Celý ten pracně budovaný svět začal dávat smysl a během posledních epizod jsem si vyloženě říkal, že je škoda, že to právě končí, když se to zrovna tak pěkně rozjelo. Úplně poslední epizoda působí, že byla utnuta předčasně - možná bezradností, jak to celé vlastně uzavřít. Asi už se na to nikdy znova nekouknu, leda bych zapomněl, jak těžký bylo vydržet první 3 série - ale díky té čtvrté vlastně nelituju...

Peeping Tom nakonec přežil, v pětačtyřiceti se oženil a takhle to dopadlo. Velmi podobný film je "On" Luise Buñuela - stejně skvělý a děsivý.

Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší.

Dlouhé minuty nehybná kamera na mě působí - v dnešní době "rychlých" filmů se zběsilým střihem - jako balzám na duši. To jsem si uvědomil až na konci. Jinak jde o vzácně intenzivní a nepříjemný zážitek. Tady rychlý pohyb není třeba, do sedačky vás zarazí pouhá rozmluva postav zabíraná kamerou stojící celou věčnost na místě a očekávání věcí příštích. Za sebe můžu ještě dodat, že bych rád viděl i film, v němž si statečná žena dítě ponechá.

Velmi příjemné překvapení v českém filmu posledních let. Ještě k tomu je to vlastně režisérův debut, když nepočítám onen televizní dokument. Napínavý děj, tajemství, které vás u filmu drží celou dobu a hlavně velké množství skvěle napsaných a zahraných postav (i když ty ženské dostaly, s jednou výjimkou, přece jen méně prostoru), které si budete pamatovat. Všem jsem ty feťáky a ztroskotance bez výhrad věřil. Závěrečný propouštěcí rituál, při němž všechny účastníky vidíme jako na přehlídce, na mě trochu působil, jako by režisér z pozadí se zaslouženou pýchou mrkal na diváky (a režisérské konkurenty): Podívejte na ty perfektně vytvořené postavy! Jedinou slabinou snad mohou být výjimečně trochu křečovité dialogy. Doufám, že pan Sedláček co nejdříve natočí něco dalšího.

Opravdu nádhera, velmi vtipná a lehce dojemná, s excelentním Marvanem. V dětství pro nás s bráchou název filmu reprezentoval pouzel Cooperův příběh o indiánech, takže jsme se jednou odpoledne těšili na jeho filmovou verzi, a byli tehdy nesmírně zklamáni. Jedna z úvodních ukázek otcovy "krutovlády", scéna věšení obrazu, mi ale v paměti od té doby zůstala.

Po dvaadvaceti letech se Keatonová a Nicholson opět procházejí společně po pláži. Naposledy to bylo v roce 1981 v Beattyho "Rudých" (kromě podobnosti těchto plážových scén se tyto dva filmy samozřejmě nedají vůbec srovnávat). Tentokrát Jack povýšil na hlavní postavu a je rozhodně sympatičtější než cynik Eugen O'Neil, i když stále typicky problematický. Určitě dostatečně vtipné i originální tím, že tu jde o vztah mezi staršími partnery. Mě ale, kromě těchto dvou skvělých postav, už na filmu pro jeho přílišnou protahovanost o další peripetie zaujala jen ta pěkná moudrost obsažená v názvu.

Experimentátor Brakhage v tomto filmu zachytil narození své první dcery. Svým typickým způsobem, zběsile rychlým střídáním obrazů, které se po čase opakují a nejsou zcela chronologicky uspořádány, zobrazil jeden z nejkrásnějších a zároveň nejhrůznějších dějů v lidském životě. Silný zážitek.

Výborný film, ale mužům aby snad zřídili zvláštní postranní východ z kina.

Automobilismus i motoristický sport mi jsou silně proti srsti, ale tady se do prostého příběhu několika automobilových závodníků podařilo vpravit i množství obecnějších úvah o soutěžení, snaze o vítězství, předstihnutí ostatních a touze vložit do toho vše, a o smyslu-nesmyslu téhle vlastně nijak neužitečné činnosti. K těmto tématům mám blízko, proto hodnotím vysoko. Vizuálně i hudebně je film dechberoucí. Film nenudí a tři hodiny v jeho společnosti (s přestávkou uprostřed) uběhnou překvapivě rychle. 8/10