Vacas
Cows
Režie:
Julio MedemKamera:
Carles GusiHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Emma Suárez, Ana Torrent, Carmelo Gómez, Karra Elejalde, Pilar Bardem, Kandido Uranga, Ramón Barea, Aitor Mazo, Carlos Zabala, Miguel Ángel García (více)Obsahy(1)
Film zachycuje tři generace dvou sousedících rodin, žíjících v malé baskické vesnici a ukazuje nám tak obrovskou rivalitu mezi rodinami Iriguíbel a Mendiluze. V první části se ocitáme na zákopech v období třetí karlistické války v roce 1875. Mladý muž Manuel Iriguíbel, zastrašen hrůzami bojů a nechutí bezdůvodně střílet lidi, je zraněn a v domnění, že je již mrtev, je ostatními vojáky naložen na vůz s mrtvými. Při strastiplné cestě, se probere z bezvědomí, jeho jediným svědkem „obživnutí“ a následného opuštění vozu, se stává kráva. Příběh se přesouvá do roku 1905, kdy stejný muž tráví čas malováním krávy, pozorujíc své tři vnučky. Synové obou rodin (Juan a Ignacio) jsou vyprovokováni k souboji v přetínání kmenů, a proto se rivalita prohlubuje ještě více. Na oba soupeře se uzavírají sázky a lítý boj může začít. V příběhu se objevují i záchvěvy lásky, které Juanova sestra Catalina nezvládá uchovávat v tajnosti a tiše Ignacia pozoruje v lese při tréningu na souboj. Tím také začíná milostá aféra mezi nimi, která nakonec vyvrcholí početím Perua. Na scénu nastupuje rok 1915 a s ním nastává i stěhování Perua do USA. Poslední zachycení života baskické rodiny je z roku 1936, kdy se Peru vrací do místa rodiště jako válečný fotograf. Režisér snímku byl v roce 1993 oceněn Goyovou cenou. (_Berunka_)
(více)Recenze (44)
Uhrančivá procházka jak moderními baskickými krajinami tak osobitou krajinou přetékající zelení, tajupně šeptajícími lesy, údolími, kde ozvěna ruší jakoukoliv vzdálenost a zvuk kravských zvonců neustále doléhá k lidským uším. Medem ve své prvotině hned ukázal v čem tkví jeho síla - v naprosto přirozeném přecházení mezi skutečností a irreálnými prvky, tklivé a nenápadné magii, která je na hony vzdálená samoúčelnosti a vyrůstá stejně jako on z hlubokých kořenů baskické citlivosti a výlučnosti. Tento národ a kultura si stěží mohli přát tak hlubokou poctu, kde ožívají dávné zvyky, vášně a bolesti a jedinečně promlouvají k současnému člověku, který musí být "vyšší" či "hlubší" rovinou vnímání stržen. Jde spíše o jakési rozpomenutí na to, co nejen Baskové ale moderní člověk obecně již ztratil ve zběsilém reji dvacátého století. Nadpozemsky čistý zážitek a jeden z nejpozoruhodnějších debutů světové kinematografie. ()
Režisér se snaží zachytit poměry na vesnici Guipúzcoa na přelomu 19. a 20. století, což se mu daří. Vyprávění bylo uvěřitelné a já neměla problém pobíhat v mysli po lukách a kopcích, nacházejíicích se v zeleném srdci Španělska. Ve filmu se prolíná historie země s baskickou kulturou a tvůrci nás seznamují s jednotlivými lidskými charaktery . Možná tak chtějí poukázat na samostatnost, o kterou Baskové už tak dlouho bojují, na jejich rozdílnost od ostatní části Španělska. Nádherné vypodobnění přírody, lehce plující příběh, u něhož mi délka filmu padla jako ušitá a krávy, které vše jen němě pozorují. Nechybí ani symbolika, která provází film od začátku do konce, z níž mne asi nejvíce zaujalo zachycení na první pohled mrtvého stromu. Příběh není nijak náročný, stačí se jen pohodlně usadit a nechat se unášet tóny dopadajících seker na dřevo. ()
60 let španělského venkova: dřevo a krávy. Sekery mají muži, zástěry ženy, psychické problémy všichni. Idylické jsou pouze momenty zachycené na obrazech a fotografiích. Krev, sex a šílenství zůstává v nepříjemných vzpomínkách, které se během občanské války projeví ještě méně příjemnými činy. V podstatě španělská obdoba Hanekeho Bílé stuhy, akorát natočená hravějším režisérem (Medem holt není psycholog, byť nějakou dobu studoval psychiatrii). Hravost, projevující se mj. do sebe zahleděnými záběry skrze kravské ucho a zpod kravského řitního otvoru, ale moc neladí s námětem. Kdyby Medem udržel své exhibicionistické choutky na uzdě, mohlo by jít o vyrovnanější film a silnější filmový zážitek. 65% Zajímavé komentáře: Radko, Pafl ()
Tentokrát mě Medemův film zklamal. Velice slabý "příběh". Umělecké zobrazení nudného života na španělské samotě mě nedokázalo vtáhnout ani zaujmout. Nudil jsem se celou dobu a nebýt odpoledne, snad bych i usnul... Medemův nejslabší snímek, protože ty jeho čtyři nadcházející mě naopak velice zaujaly... ()
Uf, to byl pomalu normálně že horor! Vedle číhajícího zla v podobě lesního zvonku s kyvadlem a sekyrou je k závěru zesilněná romantická linka působivým protikladem. Jako vyloženě symbolický se mi však jeví v první řadě mohutný slamený strašák, ve větru kroužící na louce na jedné noze a s nabrušenou kosou k tomu – vystihuje i atmosféru celého filmu, který už od počátku v sobě kombinuje kouzelnou poetičnost s jinak až nepříjemným naturalismem a šílenými ponurými běsy vybraných obyvatel či společenské situace v pozadí. Působivě natočené, občas pocitově těžší na ztrávení, jedním dechem však musím dodat, že jsem se od této časově rozsáhlé rodinné ságy podané v hutně zpracované zkratce ve 96ti minutách nemohl odtrhnout. Jsem skoro jako ten americký fotograf v závěru... jenom takový host, který se ocitl (tedy doslova) v té španělské vesnici. „Jsem neutrál...“ , co se jen dívá, kdyžtak si občas něco zaznemává, ale zážitek z oné podívané byl určitě dost silný. Osobitě pak pokud jde o soutěž s kácením tlustých dřevených polen na rychlost. Ještě mě na margo zaujalo, že Julio Medem (s jehož tvorbou to bylo moje první setkání) si natočil tyhle Krávy ve stejném roce, jako i Karel Kachyňa tu svou Krávu... [75%] ()
Reklama