Ruka

Tak tady jsou snad všechny komentáře úplně liché. A ten popisek úplně mimo. Tedy animované to je, krátkometrážní také, ale komedie? No to snad ne. Horor kombinovaný s velmi smutným, občas zlehka zvesela podaným podobenstvím, které doznalo svého naplnění jen o tři roky později. Pane Trnko, pokud Vás to "in memoriam" zajímá, byl jste génius a jste jím dodnes. (21.04.2010)

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu. (09.06.2023)

Pokud jde o děj je "Ruka" nejpovedenější Trnkův film. Po předchozích Trnkových filmech, které jakoby spadaly do žánru "loutkového velkofilmu" působí tento minimalistický příběh jako zjevení. Je těžké film vnímat jinak, než že v něm Trnka podává svědectví o své tvorbě a údělu. Nositel státní ceny nám ukazuje, že se nestotožňuje s tím, jak je státem oslavován a představován. - Alegorický příběh "Ruka" vypraví o harlekýnovi vyrábějícím květináče, jehož největším snem je přání, aby vykvetla jeho růže. Jeho prostý život se náhle zcela změní ve chvíli, kdy je konfrontován s rukou - s rukou mnoha gest - budující, hrozící, manipulující, všepřítomnou. Rukami laureován umírá v důsledku vlastního strachu. - Celý tento příběh vykouzlil Trnka prostřednictvím pozoruhodně malého množství rekvizit, jen prostřednictvím náznaků. Složitý příběh je možno vyprávět prostřednictvím tak mála prostředků jen díky jejich symbolicky mnohoznačnému užití. Kromě ruky samotné může být příkladem toho skříň, která kromě své původní funkce v průběhu děje poslouží Ruce jako vchod do harlekýnova pokoje a v závěru se promění v harlekýnovu rakev. (01.02.2004)

Někdy i film bez jediného slova může mluvit tak, že vás mrazí. Jiří Trnka mistrně ztvárnil strach a bezmoc z totality a to jen za pomoci malé smutné loutky, která se za každou cenu snaží chránit svojí kytičku a Ruky, které se nedá nijak postavit ani uniknout. Symboly překypující a hlavně velmi chytré dílo. (01.09.2012)

Jiří Trnka na plastické vystihnutie totalitného správania, kontrolujúceho život, prácu i smrť poddaných, nepotreboval ani jedno slovo. Stačil prostý príbeh jednoduchého hrnčiara, ktorému sa do života, vyplneného miesením hliny a výrobou kvetináčov, začne miešať ruka. Excelentný finálny odkaz veľkého výtvarníka a režiséra! (27.01.2021)