The Czech Year
Obsahy(2)
První celovečerní loutkový film Jiřího Trnky poeticky zobrazuje lidové zvyky a tradice, po staletí udržované na českém venkově. Filmová suita, na motiv Alšova Špalíčku národních písní, sestává ze šesti na sebe navazujících částí, situovaných do jednotlivých ročních období. Lyrické vyprávění a hru prostých loutek, inspirovaných lidových uměním, dokresluje hudba Václava Trojana s motivy lidových písní, zpívaných dětmi z Kühnova sboru. Snímek, oceněný mj. Zlatou medailí na MFF v Benátkách, vznikl spojením šesti původně samostatných krátkých filmů (Masopust, Jaro, Legenda o sv. Prokopovi, Pouť, Posvícení, Betlém). Jiří Trnka, jenž se podílel nejen na tvorbě loutek a dekorací, ale i na scénáři, zde mohl naplno uplatnit své plastické cítění a scénografický talent, a vtisknout tak novou podobu žánru loutkového filmu, dosud považovanému spíše za nenáročný útvar. Spolu s Hermínou Týrlovou či Karlem Zemanem tak odstartoval vrcholnou éru českého loutkového, potažmo animovaného filmu, oceňovaného i na mezinárodních filmových festivalech. (Dafilms.cz)
(více)Recenze (17)
Opet se mistr Trnka predvedl - skoro stejne dokonale jako Stare povesti ceske, ale neco malo mi tu chybi. ()
Velmi povedený, umělecky novátorský a divácky náročný loutkový snímek s animovanými vsuvkami a odbočkami. Film ilustrující dění na českém venkově na přelomu 19. a 20. století podává věrné svědectví o lidových tradicích i duchovních kořenech vesničanů. Během filmu příjde ke slovu drama, expresivita, bukolická idylka, dětské snění, hloubka náboženského prožitku i spousta vtipu a pochopení pro lidské slabosti. Nejoceňovanější část tohoto pásma - Pouť - skutečně vyniká, především svou narací, která je oproti jiným částem filmu snadněji uchopitelná, i když se dostane dokonce na příběh v příběhu - loutkové divadlo předváděné loutkami. ()
Špalíček představovall ve své době určitě moderní projekt a mimořádný umělecký počin, jenže po těch mnoha desítkách let musím konstatovat, že k němu sice vzhlížím s úctou, ale bez nějakého emočního pohnutí. Je v tom zkrátka uznání velkého klasika, ale zároveň pocit, že dnešní dětské generaci už tohle nic neřekne. Špalíček zkrátka svým tempem i vizuálním pojetím zastaral. Dnešní generace už žije jinak a tenhle svět folklóru je pro ně stejně vzdálený jako zpěv paní Šulákové nebo muzejní expozice starých lidových zvyků z 19. století. Takže uděluju 3* za loutky a vědomí, že tenhle film přes můj odstup patří do zlatého fondu české kinematografie. Jinak Kühnův dětský sbor, hudba Václava Trojana a přece jen zastaralá animace na mě působí zaprášeným dojmem, který vede jen k průměrným 55 % celkového dojmu. ()
Pásmo Masopust - Jaro - Legenda o sv. Prokopu - Pouť - Posvícení - Betlém je sice príma a lze ho označovat za první celovečerní loutkový film český, ale nemaje k dispozici pořádnou kopii a nemaje v oblibě Dětský sbor Kühnův, nemohla jsem očekávat, že se dostaví pocit štěstí. A ani se tak nestalo. ()
Špalíček je první velký loutkový film pana Trnky. Ikdyž pozdější filmy, jako Staré pověsti české nebo Sen noci svatojánské, byly možná propracovanější, tenhle mezi nimi zůstává "tak nějak" nejčistší. Prostřednictvím ukázky českých lidových zvyklostí během jednoho roku (od masopustu po "tuším" vánoce?) se setkáte s množstvím roztomilých postaviček - hrajících si dětí, rozverných masek a spousty dalších. Snad nejkrásnější je vsuvka v podobě příběhu o sv. Prokopu. Divím se, že nevadil náboženský podtext, který za všemi těmi zvyky leží. Snad to bylo tehdy omluveno tím, že se jedná o ztvárnění zdravích tradic českého národa a prostého lidu. ()
Ač se jedná o jeden z prvních Trnkových filmů, můžeme bez problémů rozpoznat mnoho znaků typických pro jeho další tvorbu jako je například lyrické vyprávění děje výtečně podpořené hudbou Václava Trojana. Ta byla v tomto případě doplněna sborovým zpěvem lidových písní. Špalíček je první Trnkův barevný film a jeden z prvních barevných celovečerních u nás. Proto byl (a je) často srovnáván s Borského Janem Roháček z Dubé. Barva ale rozhodně není podle mě tím, co vyzdvihuje tento snímek nad jiné. Nejvíc mě zaujala již zmiňovaná hudba, která vyniká ještě víc ve spojení s dokonalým rytmem obrazového střihu. 4 a ½ * ()
Na Špalíčku mě nejvíce zaujala samozřejmě práce s loutkami, která je na svou dobu naprosto úchvatná a vedle toho se mi líbil hudební doprovod Václava Trojana. V tomto filmu jsou krásně poeticky zobrazeny mnohé z českých zvyklostí, které nám již dnes moc neříkají, ale díky tomuto snímku si je můžeme připomenout. Zkrátka film, který bych nemusel vidět asi podruhé, ale i při první projekci dokáže ohromit. ()
Moc hezký film, skládající se z několika provázaných povídek. Jedna jako druhá jsou plné okouzlujících Trnkových loutek a lideové poetiky. Kromě vizuální stránky má stejnou důležitost i hudební složka, které dominuje chlpaecký sbor, který nás pomocí lidových písniček provádí dějem. Za nejslabší článek si dovolím označit hned začátek, popisující vesnický masopust. Tato část je jakýmsi úvodem, nemá něco jako děj, působí "jen" hířením všech možnych barev a zvuků. Ono by to vlastně tak špatné nebylo, ale ve srovnání s tím, co přijde... ve filmu je tolik nápadů, že by se hravě mohl srovnávat čímkoliv od Pixaru (ač se jená o něco naprosto jiného:) Nejvíc se mi líbil závěrečný betlém, který má tak krásnou atmosféru, že ani nevím, k čemu ji přirovnat. Snad k náladě, která panuje pod vánočním stromečkem, vzduch provoněný svíčkami, takovou to vřelou atmosférou... ()
Co se týče výtvarného zpracování a hudební stopy jedná se o naprostou špičku. Ono ostatně celá řemeslná stránka je fascinující a při určitých momentech až vyráží snímek dech. Bohužel celá druhá polovina snímku, tedy samotný obsah je až příliš pro mě nepřístupným materiálem, který více než nějaký sofistikovaný obraz roku na české vesnici ukazuje sebestřednou snahu být dokonalý na úkor srozumitelnosti a diváckého požitku i z této podstaty snímku. Tři hvězdy jsou pro tak vizuálně propracovanou záležitost třeskutě málo, nicméně obsah mi nedovolí jinak. ()
Krásná ukázka Trnkovy animace pro děti, ale nejen pro ně. Bohužel mám nějaký odpor k venkovskému prostředí v tom smyslu, jak je zde prezentováno a trochu mi to celý dojem kazí. Nejvíce se mi líbil hned první příběh, "Masopust", který mě doslova uhranul svou hudební stránkou. Ta mě opravdu dostala. ()
ocenenia : MFF Benátky 1948 - súťažný výber ()
Takový loutkový Rok na dedine z českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4* ()
Pár věcí od Trnky je v pohodě, i když nic převratného, ale tohle už je v podstatě nekoukatelné a to zejména díky opernímu ztvárnění. Technicky je to dokonalé, historicky a kulturně přínosné, ale co naplat, ten styl je pro mě prostě něco příšerného. 30% ()
Výtvarno-hudobné dielo, na ktorom oceňujem hlavne jeho technické spracovanie a snahu o pripomenutie dávnych ľudových tradícií a zvykov. Dnes už ale žiaľ pôsobí značne zastaralo, a to nie ani tak technicky ako skôr obsahovo a celkovým pojatím. Ako celok je to dosť nesúrodé, niekedy namiesto obsahu vystupuje do popredia snaha predviesť animačné schopnosti, niektoré bábky vyzerajú dosť komicky (oráč) a pripomínajú skôr lego figúrky. Pozitívne dojmy ale u mňa prevažujú, zapôsobilo na mňa najmä zladenie výtvarného stvárnenia a príhodnej a pomerne rozmanitej hudby. ()
Moc mě to nebavilo ani se mi to nelíbilo, některé části jsou lepší a blíží se pozdější Trnkově tvorbě, ale taková ta poetičnost s lidovými motivy není pro mě. Ale na svou dobu technicky a vizuálně dokonalé. ()
Klasický film od pana mistra. Ale jakmile jsem ve filmu zahlédl žebračku, začalo mě něco mrazit a film to u mě povýšilo na něco víc. ()
Úžasné spojení. Jiří Trnka (s ním vyrostly moje děti) a hudba Václava Trojana s motivy lidových písní zpívaných dětmi z Khünova sboru. Co víc si přát ke zklidnění duše a mysli v tomhle adventním čase? PS: Přečetla jsem si některé komentáře. Čtu o zastaralosti a o tom, že to nemá šanci u dnešních dětí uspět. Nemá, to je pravda. Ale není to škoda? Není škoda, že večerníček, který ovlivňoval svou estetickou a mravní úrovní mnoho generací dětí, přesunuli na "vedlejší" program? Není škoda, že děti raději koukají na různé bojové animáky na Barandově? A teď už si připadám jako hoooodně stará, a hodně staromilná. Ufff. ()