Obsahy(1)
Dokumentární film s hranými prvky Otakára M. Schmidta představuje život, dílo a odkaz svatých Cyrila a Metoděje, jejichž 1150. výročí příchodu na Velkou Moravu si připomínáme v roce 2013. Prostřednictvím historických faktů autoři detailně seznamují s průběhem života obou věrozvěstů a ozřejmují hlavní smysl a způsob jejich misie mezi Slovany. Nezapomínají ani na odkaz, vliv a šíření cyrilometodějské tradice po smrti obou bratrů. V roce 1980 byli svatí Cyril a Metoděj společně se sv. Benediktem prohlášení Janem Pavel II. spolupatrony Evropy a vytvořili tak most mezi západní a východní liturgií a 9. a 21. stoletím. Autoři Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková zcela v intencích svých předešlých filmů kombinují dokumentární (slovně okomentované) pasáže s inscenovanými sekvencemi. Cyrila a Metoděje představují ve filmu dva skuteční kněží, Miroslav Herold a Marek Orko Vácha, známí již z předešlých Schmidtových dokumentů. Zasvěcenými slovy provázejí své putování po stopách věrozvěstů současnou Evropou. Toto propojení historie s naší současností zároveň dokazuje, že hodnoty z počátků vývoje západní civilizace jsou základem a kořeny dnešní evropské společnosti. Cyril a Metoděj a jejich žáci jsou naši duchovní otcové, kteří duchovně rodili náš národ. Jejich písmo způsobilo pro nás Slovany, že od Ruska až k hranicím s Řeckem se v zásadě domluvíme jedním jazykem, že tvoříme jednu všeslovanskou rodinu, a úspěch jejich mise otevřel cestu evangelizaci slovanských národů. K biblickým jazykům – latině, řečtině a hebrejštině – přibyla tak po mnoha staletích také slovanština. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Konečně my někdo vysvětlil rozdíl mezi Soluní a Thesaloniky. Na zahraničních akcích mi řecké holky říkávali, že jsou z Thesaloniky. Myslel jsem, že je to nějaká vesnice, protože u nás se používá název Soluň. Město získalo řecké jméno Thesaloniké, což byla sestra Alexandra Velikého, jež byla manželkou makedonského krále Kasandra. Slovanům se tento název zdál dlouhý a tak městu později začali říkat Saloné a z toho vznikl název Soluna. V dokumentu mi také zaujal vznik název města Istambul. Vzniklo z řeckého "istym polý " - jdu do města. ()
Znovu jasný rukopis "extravagantného" O.M.Schmidta. Hm...radšej takto ako nijako. Chválim autora, že svojsky a jemu vlastne oslávil Rok viery a 1150. výročie príchodu vierozvestcov. Osobne ma potešili exteriéry v Modrej a Uhorskom Hradišti- Sadoch, miesta, ktoré som pred pár dňami navštívila. A ešte aj prekrásne kroje na Velehrade v závere (pastva pre oči!). Čo dodať? Jedinú myšlienku: Dedičstvo otcov zachovaj nám, Pane! ()
Kombinace historie, kázání, smyšlenek a vizuálního plevelu, kde jsou postupy socialistického realismu nasazené na příběh světců. Nemůžu se ubránit podezření, že to celé vzniklo jen proto, aby si aktéři mohli párkrát si zaletět do teplých krajin. Protože jinak účel záběrů na pochodující dvojici vysvětlit neumím (s metaforou a dalšími "uměleckými" metodami na mě prosím nechoďte). Cyríl a Metůd v kraťáskách pochodující mořem a nesoucí svíce mě budou ještě pár nocí strašit. Naštěstí to vypadá, že Herold s Váchou už našli lepší koníčky. ()
Prostřednictvím historických faktů autoři detailně seznamují s průběhem života obou věrozvěstů a ozřejmují hlavní smysl a způsob jejich mise mezi Slovany. Nezapomínají ani na odkaz, vliv a šíření cyrilometodějské tradice po smrti obou bratrů. V roce 1980 byli svatí Cyril a Metoděj společně se sv. Benediktem prohlášení Janem Pavlem II. spolupatrony Evropy a vytořili tak most mezi západní a východní liturgií a 9. a 21. stoletím. Jejich písmo způsobilo pro nás Slovany, že od Ruska až k hranicím s Řeckem se v zásadě domluvíme jedním jazykem, že tvoříme jednu všeslovanskou rodinu a úspěch jejich mise otevřel cestu evangelizaci slovanských národů. K biblickým jazykům - latině, řečtině a hebrejštině - přibyla tak po mnoha staletí také slovanština. Autoři Otakáro Mária Schmidt a Jana Kristina Studničková kombinují dokumentární pasáže s inscenovanými sekvencemi. ()
Tvl, když o tom nic nevím, tak o tom netočím. Katolický kněz Vácha, který "hraje" jednoho z těchto věrozvěstů, se hned v úvodu křižuje zleva doprava (!), což je hrubka jak sviň, a ani posléze se nedozvíme nic hlubšího, protože všichni autoři se sice hezky dívají prizmatem určitých, řekněme liberálních, lidí v katolické církvi, ale zcela bez pochopení doby, obřadů, liturgie (sv. Jana Zlatoústého), v podstatě podhoubí, z něhož Cyril a Metoděj přicházeli a vycházeli. Moderně pojatý instantní dokument s povrchními a nezasvěcenými komentáři, který je utrpením poslouchat, pokud o věci alespoň trochu víte. Jinak to celé působí jako často u Otakára - udělat si výlet k moři za peníze daňových poplatníků. ()
Galerie (12)
Photo © Academia film Olomouc
Reklama