Rew thalu rew

Akční scény hodně dobré, fighty originální a brutální, hodně se mí libil prostředek v nějaké dílně, či co, kde to Chupong řeže vším co je po ruce. Bohužel scénář bez špetky logiky a celková zkratkovitost to hrozně sráží, stejně tak hrozné digitální efekty a obecně digitální kamera, což je zlo samo o sobě. Docela se mi líbily přestřelky s dlouhými záběry bez střihu, bylo by to fajn, kdyby se při nich mířilo zbraněmi tam, kde padají mrtvoly, ale snaha byla a vypadá to efektně. 3 hvězdy. (17.05.2015)

Sice to nemělo být zamýšleno jako komedie, ale já jsem se pořád smál. Tomu ději, který mnohdy postrádal logiku, tomu hloupému chování protivníků, a hlavně těm akčním scénám, při kterých všichni umírají, ale naši hrdinové odchází po svých i po výbuchu atomovky. Na druhou stranu, aspoň mě ten film pobavil. Jiné béčkové akčňáky neumí ani to :) (09.02.2016)

Tak teda Rittikrai zaklepal krpcami. Škoda, lebo bol v podstate práve v najlepšom období. Po prostoduchých hračičkách Born To Fight a Bangkok Knockout sa jeho posledný film snaží o viac dramaticejší a komplexnejší dej, čo sa mu samozrejme nijako nedarí. Podobne ako v Tom Yum Goong je aj tu dejová línia priam brutálne extrémne skratkovitá a často ani nedáva zmysel, respektíve jednoducho nie je priestor na vysvetlenie čohokoľvek. Železná Panna Rittikrai, nech je mu zem ľahká, zjavne nedisponoval žiadnou krátkodobou pamäťou, lebo motívy, zápletky a zvraty sú vždy načaté, nedojedené a neskôr komplet zabudnuté. Na to ostatne ani nie je čas, keďže väčšinu z tej hodiny a pol zaberá akcia. Hodnotenie filmu sa teda odráža z odpadových hlbín len vďaka tomu že sa tam tí thajský blázni navzájom masakrujú v krásnych, čisto absurdne krkonohorukotrupolomných tančekoch, ktorých nápaditosť kruto kontrastuje s tým osratým kusom počmáraného papiera zvaným "scenár". Hneď na začiatku parádna scéna akéhosi industriálneho Muay Futbalu, potom zaujímavá scéna vyvraždenia reštaurácie bez strihu, kde počas celej akcie vidíme len nohy útočníka, alebo krvavá likvidácia gangsterov pri ktorej hrdina používa ako zbraň čohokoľvek čo je po ruke. Sekanie poznávacími značkami, prepichnutie stieračom, vrhanie kladivom do hlavy, ksicht vo ventilátore a tak podobne. To všetko je krása a tie vzdušné rotačné kopance, akokoľvek sa ich použitie môže javiť ako nezmyselné, vždy potešia. Kosa začne škrípať o kameň v scéne vo vlaku, kde je digitálne pridané ubiehajúce pozadie doslova smiešne a to tam priletí ešte aj digitálny vrtuľník a všetko to skončí v obrovskom digitálnom výbuchu. Hrdinovia potom chvíľu nariekajú nad mŕtvymi a ide sa na finálnu melu, ktorá vyzerá asi tak že hrdinovia nabehnú do nejakej opustenej továrne a tam poslušne čakajú na márovačku zástupy zloduchov. Woovsky ladená dlhá prestrelka opäť bez strihu by bola úplne fajnová, keby nebolo až príliš zjavné že zbrane v skutočnosti nič nerobia, nepohnú sa a výstrely sú pridané počítačom. Najhoršie je to keď hrdina šermuje dvoma samopalmi naraz a nemusím byť vyslúžený výsadkár aby som videl že ten nešťastník síce mieri niekam do riti, ale protivníci na druhom konci sa poslušne hádžu mŕtvy na zem. Úsmevná bola aj imitácia Matrixáckej mramorovej prestrelky. Ale nevadí, akcie je veľa a aj keď to občas ono omaľovánkové CGI, hračkárske zbrane či záporáčka pohadzujúca hrdinom ako s vankúšom zhovaďujú, tak stále ide o riadne maniakálne krvavo debilne držkovú záležitosť. (25.06.2015)

Thajský jazyk mi způsobuje ve středním uchu orkán stupně 12 na Beaufourtově stupnici. Ten žvatlozpěv se nedá. Celý film je značně nevyrovnaný, jsou tu pasáže, ve kterých vzývám akční Bohy a prosím je o rezignaci, neb zdejší squadra by je mohla z fleku nahradit, předvádí totiž neuvěřitelný záležitosti (po masakru v autodílně jsou musel dát na pár vteřin stop, abych sebral ze země spodní čelist), aby vzápětí celou předchozí krvavou vybíjenou degradovala bezpečnostními lany a zcela nevěrohodnými momenty (co přežila ta thajka v šatech snad nemohli myslet vážně). Části, ve kterých se značkami od aut nekrájí ruce a větrákem neseká ksicht na dvěstě kousků, se vlečou jak smog nad Pekingem, jsou těžké, oteklé, nudné. A pak tu jsou střílečky, které se snaží napodobit Johna Woo, na začátku mají nápad a spád, v závěru už mi z nich hlava padala předozadním směrem, protože jakmile nastoupí na scénu digitální efekty, je to odpudivější než viscerální tuk Jirky Paroubka. Fakt je to děsnej extrém. Nejspíš nikdy už to nedám znovu, ale minimálně scénu v dílně si přehraju opakovaně, tam muselo zůstat tak 8-9 kaskadérů s trvalými následky... (05.01.2017)

Pokud odečteme "double-masakry" z Indonésie The Raid 1 a 2, je tohle pro mne po nejlepší moderní martial arts řežbě The Protector (2005) ( Tom Yum Goong ) zatím to nejpovedenější co v rámci "martial arts žánru" za přesně těch 10 let vzniklo. Oproti zmíněnému snímku je to mnohem víc brutálnější, krvavější a takový vychytávky a kontaktní figty jsem fakt dlouho neviděl ... chvílemi mě to bolelo za ty stuntmany. Navíc se zde kombinuje i boj s pistolemi, noži a pak naprosto vším, co je po ruce (disky na kola z auta masakr !!) atd. Hlavní je se vykašlat na logiku a neztrácet přehled v návaznosti scén a v postavách. V rámci fightů je to naprostej vrchol. Kdybych to měl brát i v rámci scénáře a vizualu, tak je zde samozřejmě spousta lepších. Jenže já na tyhe kousky koukám prostě hlavně kvůli figtům a tady těch technik a vychytávek bylo tolik moc a neokoukanejch, že mi to hlava absolutně nebrala ... No comment, to se musí vidět ... (01.04.2015)