Labužníci

Marcos Vela mi připomíná děvčátko, kterému chutná pečené kuřátko, ale myslí si, že roste na pultech supermarketů. Ale pak se seznámí s krutou realitou, že se to kuřátko vesele popelilo v kleci 30×30, než mu ufikli ten jeho pípající květáček a vypustili krev, opařili horkou párou, odrbali kartáčema, vykuchali, nožičky usekali a na to konto začne bojovat proti zabíjení kuřátek, možná se z ní stane i vegetariánka. No prostě náš pán chtěl na hostinu, kde budou servírovat španělské ptáčky z opravdových španělů, panenskou svíčkovou z opravdových panen, ale byl mu nějak žinantní způsob obstarávání těch dobrot. Zbytek si shlédněte sami, ale musím uznat, konec nebyl úplně tradiční a potěšil. (16.10.2013)

,,LIDSKÉ MASO JE FONTÁNA ŽIVOTA A MLÁDÍ. MÁ PŘEKVAPIVĚ LÉČEBNÝ A REGENERAČNÍ ÚČINEK. JIŽ DLOUHO JE ZNÁMO, ŽE VÁLEČNÍK, KTERÝ SNĚDL MASO...“ /// Když jako parchant pár dní užíráte svojí mámu, může se stát, že v sobě objevíte skrytej talent ke žraní i jinejch lidí (pzn. pro zvídavé - a sraní zákonitě taky). Má to svoje výhody – předně: lidí je jek sraček! Ovšem tady jde o shánění, úpravu a porcování potravy až v druhý řadě. Tohle má bejt HLAVNĚ kulinářskej zážitek! (Nebo prožitek?) Ale baví mě i ta cesta k Marcosovu žaludku. Jasan, ta část, ve který lidi vysej na háku sice chuť na nějakou jednohubku potlačí, ale zdá se mi to bejt bezva nápad. Takovej film o překonání morálního dilema, ve kterým je míra šokovat a zároveň servírovat příběh úměrná časový přípravě a výsledek stane se posléze neuvěřitelně harmonickým, který nechává vyniknout jak sladkým, tak hořkým chutím. A jelikož si dovedu představit pokračování, jdu s hodnocení vo bůček vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych žrát Fugu a zůstat živej. 2.) Potřebuju se naučit, jak se správně zdrhá ze špajzu. 3.) Thx za titule ,,Kasparov88“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.05.2014)

Ač to nebývá mým zvykem, tentokrát jsem si dopředu přečetl několik informací o filmu ještě před jeho puštěním a musím jen souhlasit. Opravdu se jedná o velice pěkně zpracovanou španělskou lahůdku, hororové drama s kanibalskou tématikou, které rozhodně stojí za větší pozornost. V době kdy na nás z televize čumí Babica, Pohlreich a jiní „experti“, nám tady začínající režisér Rojo nabídne trošku jiné kulinářské umění. Prvořadým úkolem tohoto filmu nebylo v divákovi ani tak vyvolat hrůzu krvavými scénami (při kterých by se porcovali lidi), jak by si někteří mohli myslet, ale spíše nahlédneme do lidské duše a především posunutí hranic společenské „etiky“. Opravdu ne každý zná, nebo lépe řečeno ochutnal znamenitá exotická jídla, ty nejlepší kaviáry, nebo Fugu – hlavně z důvodů dosti velké ceny těchto pokrmů či její nedostupnosti na trhu, ale jak nám pánové ukáží, lidské maso by si dokázal obstarat každý. Otázkou je, zda na to máte žaludek. I tady se však pořádají aukce na získání těch nejlepší částí a už jen samotná presentace „zboží“ by s mým žaludkem nejspíš udělala své. Asi nejvíc se mi na tom líbilo, že Španělé to pojali dosti netradičně a ani pomalejší tempo příběhu tu nebylo na obtíž. Spíš naopak. Když k tomu přidám hodně slušné herecké obsazení, byl jsem nadmíru spokojený.70% (08.05.2014)

Naznačená myšlenka porážky druhu Homo sapiens pro lidskou spotřebu je zajímavá a myslím, že v praxi by se celkem osvědčila, jatečného dobytku tohoto druhu je po celém světě chováno velké množství a jeho nevyužití pro potravinářské účely je bohapustým plýtváním. Zaznamenal jsem však několik pochybení z hlediska platné legislativy na ochranu hospodářských zvířat při usmrcování, samozřejmě si uvědomuju, že v současné době není Homo sapiens považován za hospodářské zvíře, nicméně případná později zapracovaná pravidla budou z těchto předpisů zcela jistě vycházet. Vezmeme-li to chronologicky, pominu teď samotný odchyt divokých jedinců, v budoucnu se jistě dočkáme registrovaných chovů, tak především musím vytknout způsob ustájení, kde nebyly dodržovány minimální standardy z hlediska prostoru, nebyly instalovány napaječky a nebylo k dispozici ani řádné osvětlení. Při porážce pak docházelo ke křížení cest, tedy naháněcí ulička vedla přes soukromé prostory podnikatele. Vlastní způsob porážky pak nesplňoval základní kritéria na omezení utrpení jatečného dobytka, mechanické omračování pomocí paličky na maso je zcela nepřípustné a spařování a odštětinování před porážkou už by se dalo kvalifikovat přímo jako trestný čin týrání, stejně tak jako vykrvování bez předchozího dokonalého omráčení. Další chybou, tentokrát z hlediska hygieny porážky, byl pouze jeden pracovník, který manipuluje s živým dobytkem a zároveň opracovává čerstvé maso. Vlastní prostory pro porážku s malou kapacitou však vypadaly jako dostatečné, stěny i podlahy byly omyvatelné, byl přístup k tekoucí pitné vodě a pracovník byl vybaven pracovním oděvem, chyběla pouze pokrývka hlavy. Jako zásadně nevyhovující však spatřuji nepřítomnost veterinárního dozoru a neprovedení veterinární prohlídky masa a orgánů před uvedením do oběhu. Nicméně chápu, že tato záležitost se teprve objeví v předpisech až po zlegalizování porážky tohoto druhu. Závěrem se dá říci, že toto instruktážní video by v některých ohledech mohlo být při vypořádání se s výše uvedenými námitkami použito i jako prezentace pro legislativce Evropské unie a zavedení Homo sapiens jako porážkového zvířete. (16.03.2015)

Film o tajné "domácí" kanibalské restauraci je jakoby/rádoby realistický, ale přece jen je z něj cítit artové pozérství a vyumělkovanost. Můžou za to hlavně zbytečně afektované, zkarikované, tedy nepřesvědčivé postavy aktérů-jedlíků i scény odchytu nešťastných obětí a následné "výroby" masa, připomínající mi svou formou špatné exploaťáky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Film mě měl coby diváka asi šokovat, ale spíš mě nebavil a nikterak mě emocionálně nezasáhl. Ale možná je to tak dobře, asi bych tenhle deviantní příběh netoužil vidět zpracovaný výrazně realističtěji, tj. věrohodněji. (23.08.2020)