Lovu zdar!

Jsem si ujasnila a stanovila vlastní hranice hodnocení myslivce magora a myslivce myslivce. Kontroverzní téma , jehož kontroverzi si člověk uvědomí až u mouder typu "zastřelit zvíře je lepší než orgasmus". Škoda, že se mi nepodařilo na festivalu vidět i Danielův svět, mohlo to být zajímavé pojednání o lidských úchylkách... (28.10.2014)

Z tohoto dokumentu není úplně patrné, na čí je autor straně. Vlastně bych řekl, že jeho pohled je docela nestranný a neutrální. To mauzoleum karikatur ze sebe dělají účastníci dokumentu zcela sami. Na ploše zhruba jedné hodiny dostanete přehlídku paradoxů a protimluvů, kterým protagonisté evidentně sami věří. Nebo aspoň doufají, že jím uvěří diváci. Protože komentovat krásného lva řečmi o respektu, kráse přírody a pak ho opakovaně několikrát střelit ("Pojistil jsem to přestřelením nohy v kloubu..."), to je vážně čirá hrůza. Následuje ulovení hrocha a odřezání jeho hlavy pro trofej nebo přednáška pro děti o tom, jak by každý měl něco sbírat (trofeje). Hláška myslivce "To není zabíjení. To je ukončení života po zralé úvaze" je pak vlastně reprezentativní vzorek rétoriky této bezduché nimrodské scény... (14.11.2016)

Hezké seznámení s myslivectvím. Je to určitě potřebné když chybí predátoři, ale stejně se mi to zdá divné hobby když někdo k tomuhle má sklon. "Ulovení srnce je takové vzrušení, že to je lepší jak orgasmus" říká v dokumentu jede z myslivců. To už možná hraniší s fašistickou rétorikou, ale režisér možná tímto smrem nestranně nenásilně dokument směřuje. (27.05.2020)

Jen neco malo pres hodinu stacilo Kratochvilovi v jeho absolventskem filmu k tomu, aby vytvoril komplexni a fascinujici portret casto nepochopene a zridka dokumentovane subkultury. Hlavni prednosti snimku je predevsim reziseruv talent v zachycovani scen, jez se divakovi vryji do pameti jak svou propracovanou vizualni strankou, tak svym obsahem, kteremu nechybi humor a ironie, ale zaroven i hloubka (za vsechny z dlouheho seznamu je treba uvest predevsim scenu z poloviny snimku, ktera se odehrava prevazne skrz dalekohledove hledi a ktera nesmirne efektivne kratkodobe meni ton filmu). Podobne se snimku dari take vytvorit v jasnych konturach zajimave hlavni predstavitele reprezentujici siroke spektrum lovectvi a to s nadsazkou, ale bez toho aby z nich udelal jednoplosne karikatury. Ve vysledku tak ohromne prekvapeni a dokument jenz svou vyzralosti snese i nejprisnejsi srovnani se svetovou tvorbou. (06.07.2015)

Myslivost a náboženství jde v dokumentu ruku v ruce, což je pro mě nová ale pochopitelná informace. Křesťanství přiřklo člověku nesmrtelnou duši, zatímco ostatním zvířatům ji odepřelo. Patrnost nadřazenosti člověka nad vším ostatním a hraní si na bohy je patrná v momentně, kdy dva střelci rozjímají nad momentem, kdy zvíře zabijí. Jeho smrt chápou jako jejich racionální rozhodnutí, které je tím pádem neoddiskutovatelně správnou volbou a umírání jedince bagatelizují na zlomek vteřiny, které zvíře ani nemůže vnímat. Kontrast k tomu vytváří záběr střeleného jelena, který krvácí a snaží se utéci, posléze však upadá a v agonické křeči umírá. Jen tento samotný krátký záběr trvá několik vteřin. Již v Genesis je pak věřící nabádán ke správě krajiny, zvířat a všeho na Zemi dle jeho uvážení. Komu tato garance k zabíjení většinou čistě pro zábavu nestačí, či je okolnostmi donucen k racionálním argumentům, nachází v dokumentu hned několik výmluv. Zejména tedy kvazi-vědeckých poznatků typu „člověk je díky masu chytrý” – správné tvrzení je, že se mu mozek rozvinul z několika jiných důvodů a to především díky sociální interakci nutnou k lovu velkých zvířat v době nedostatku nemasné potravy a „člověk jedl maso po většinu dobu své existence” – faktem je, že jej konzumoval malou část své evoluce a až na velmi krátké výjimky pouze ve formě hmyzu. Poté zdánlivě logičtější dedukcí, kde myslivec vystupuje jako ochránce přírody, jelikož redukuje přemnožené a vadné kusy. Nezbytně důležitá činnost, kterou myslivci musí stále zastávat, jelikož i v 21. století pytláci a někteří nezodpovědní myslivci střílejí přirozené predátory, které se sem pokoušejí někteří lidé znovu vysadit, je ze zobrazené reality diskutabilní. Predátory lovci střílejí především kvůli trofeji a také kvůli konkurenci - koho by pak stříleli, kdyby jim jejich živý cíl sežral vlk či rys, který ji nezbytně potřebuje k obživě. Smutným faktem je, že myslivci svou činností suplují právě tohoto predátora, kterého naše příroda postrádá. Z nalezené záliby v lovu (někteří myslivci v dokumentu říkají, že zastřelení zvířete je lepší než orgasmus) pak ale tohoto predátora jako konkurenci prostě střílejí a jejich činnost, tedy koníček, může pokračovat. Zabití predátora je samozřejmě nelegální. Idyla střílení pouze nemocných a jinak vadných kusů selhává také v momentě, kdy si myslivci pěstují ptáky od mláděte v umělém chovu a poté je vypouštějí na svobodu pouze za účelem okamžitého zabití. Při této činnosti je vyzdvihována ritualizovanost (kulturní tradice), kterou naštěstí jiní myslivci diskreditují. Naprostých přešlapů, nepravd, dichotomie uvažování a neustálého schovávání se za racionální argumenty nezbytné ochrany přírody pro prachsprosté vraždění je dokument opravdu plný. Jsem rád, že tento snímek existuje a nikdy bych nevěřil jak jednoduše dokáží myslivci podkopat svou vlastní činnost. (22.08.2015)