Sangeo

Téměř naprostá spokojenost. Co se týče dětského začátku, ten není vůbec na závadu, naopak ho považuji za velmi povedený, dojemný a zajímavý, ostatně bez toho by se obsah chápal obtížně. Hned na úvod vypíchnu hudbu - piáno s trochou symfoniky mi neskutečně sedí k obsahu, ale i zbytek soundtracku je fajn, ať už instrumentální či zpívaný, skladba Between Heaven And Hell se skvěle vyjímá v mnoha scénách. A těch se tu nachází celkem dost – třebas chvíle u jezera jsou překrásné a působivé. To samé mohu konstatovat o práci s kamerou, opravdu výborná práce. Herecké obsazení též libové – vedlejší role jsou většinou dobře zvládnuté, dědeček se umí brilantně přetvařovat a jeho povedený synáček je zase správnej slizoun :-) Oproti tomu miloučká, sladká a rozkošná dívka v roli Yi Hyun byla tak roztomilá a krásná, jak jen mladičká Korejka může být, uff... :-) V hlavních rolích exceluje „Božská“ Son Ye-jin, nádherná a působivá jako vždy, parádní výkon, ta holka nikdy nezklame a spustit z ní oči vlastně ani nejde. Kim Nam-gil se rovněž vytáhl, velmi přesvědčivý chlápek, ten jeho pohled a výraz, nádhera, výborně zvládnutá role kdy dojde i na dilema typu být Kim Jun a nebo Han Yi Soo. Příběh samotný a stupňující se tempo i napětí vám nedá neskouknout další díl, výborná podívaná, užíval jsem si sledování veškerého rozvratu vztahů, přetvářky, odhalování událostí či mnoha zvratů, vše se to tak nádherně zamotává, že prakticky není možné dopředu vědět, jak se věci opravdu mají a jak to skončí, což je fajn, drama až do konce – a jak to u korejských seriálů bývá, o romantiku tu též není nouze :-) Závěr byl kapánek rozporuplný, ale bál jsem se horšího. P.S. Božská tu sice není mladičká, ale stejně jsem na ní mohl oči nechat, v té sukénce ke konci mi nejen ty její nádherné nohy nedaly spát :-D (13.02.2017)

Och, och, och... už na začiatku mi Orfeov obraz prezradil, že tento príbeh nebude mať šťastný koniec. Kto si to uvedomil v prvých dieloch, nemohol byť nakoniec sklamaný a čakať niečo iné. U mňa zabralo takmer všetko. Scenár, réžia, kamera, strih, soundrack a jedinečné herecké obsadenie. Príbeh nemal jediné nudné miesto, pravda sa skrývala a odhaľovala, aby sa nasledne znova prekrútila a vyčkávala. Keby to skončilo happy endom, asi by som ubrala na hodnotení. Jediná vec, ktorá mi kazila celkový dojem je postava prokurátorky, ktorá celý čas chodí v minisukni alebo v šortkách. Really? (Inak, Son Ye-jin v tejto dráme akoby nebola sama sebou. Ten jej neprítomný výraz, po-ma-lá artikulácia a pohyby, akoby bola námesačná, ma celkom štvali.) (15.05.2020)

Žraloka bych přirovnala k polévce, která je sice uvařená z těch nejkvalitnějších ingrediencí, ale chybí jí sůl. Herecké obsazení je vynikající, scénář promyšlený a kamera jedna z nejlepších, co jsem kdy viděla. Líbily se mi také detailně propracované interiéry, na kterých si někdo vyloženě vyhrál. Kombinace nádherné hudby a smyslných dialogů mi občas přivodila až mráz na zádech. Přesto jsem od toho čekala tak nějak víc... (09.09.2013)

Chtěl jsem dát tři. A pak jsem se rozhodl, že nebudu jak kokot pořád hodnotit podle mých oblíbených herců a jejich výkonů, ale taky jednou podle celku... Tak teda: Je to dlouhý. Hrozně moc dlouhý. Strašně moc dlouhý! (To jsem sice věděl, už než jsem si pustil první díl, že dvacet epizod prostě bude moc, ale pořád jsem doufal, že to bude stát za to!). Někdy při patnáctém dílu už by toho bylo dost a už by se mohlo končit. Vlastně už někdy od té chvíle, kdy všichni vědí, že Kim Joon je pohřešovaný, tatrou rozdrcený chudák Yi Soo, a už je to jen taková habaďůra, kterou někdo mermomocí natáhnul jako šňůru na prádlo, aby jako plnila svůj účel, jenže když stejně perete jen jedny spoďáry, tak vám je ten zbývající kus úplně k ničemu. Začátek je solidní a člověk se těší i na nějakou tu skoro detektívku nebo tak něco. Když se ztracenej synek vrátí domů a začne dělat rodeo, taky pořád dobrý. Ale pak už je to prostě jen dlouhý a nic moc z toho nedává smysl a všechno se hatí (a to je dobrý, alespoň se pořád něco děje) a vona ho miluje a von ji taky ale stejně jim to k ničemu není, a pořád je někdo unesenej a přejetej a zamordovanej (a to pořád zní dobře, akorát už je to potom jen pořád dokola). No a úplným vrcholem je poslední díl. Považte, máme dvacet dílů. Tak co takhle jednou udělat konec pořádně a nenarvat ho do pěti minut? Zase ne... Ok. Jak už to tak bývá při korejských doramíčkách, vezmeme tři minuty, najebeme tam nějak tak závěr,a že nedává nic smysl, nic není dořešené a vyřešené nevadí, hlavně, že tam stihneme narvat kupu scén k ničemu a o ničem. Charaktery nechame pochcipat nebo rozpustit se v nevysvetlitelnosti scenare. Happy end jsem zrovna nečekal, tak mě to nijak nesebralo, ono to vlastně bylo nejlepší řešení. Ale fakt bych se rád dozvěděl, co se dělo ještě kousek potom. Dvacet epizod řešíme, co s dědkem a nakonec... nakonec nic. A všichni měli zajebané životy, až dokud neumřeli. (Za toho SooHyuka bych dal i tři! Ale za ten poslední díl prostě nemůžu!) (12.10.2014)

Chvíli mi trvalo než jsem si na Nam-gil Kima zvykl, ale poté co se tak stalo mě nepřestal fascinovat. Hodně se mi líbila jeho kontrola hlasu a způsob intonace. Hltal jsem každé slovo, které vyřkl. Navíc ty jeho pronikavé pomstychtivé pohledy na mě působily velice silně. Shark oplývá spoustou poetických dialogů, zajímavými charaktery, dobrým a napínavým dějem, ale i přesto mu něco chybí. (20.01.2016)