À la folie... pas du tout
He Loves Me... He Loves Me Not
Ľúbi ma, neľúbi ma
Režie:
Laetitia ColombaniKamera:
Pierre AïmHudba:
Jérôme CoulletHrají:
Audrey Tautou, Samuel Le Bihan, Isabelle Carré, Sophie Guillemin, Clément Sibony, Élodie Navarre, Eric Savin, Sabrina Seyvecou, Catherine Cyler (více)Obsahy(1)
Půvabná studentka výtvarné školy Angelika (Audrey Tautou) miluje k zbláznění sympatického kardiologa Loika. Jeho šťastné manželství a očekávání prvního dítěte nebere jako vážnou překážku. On ji přece miluje stejně jako ona jeho. Romantické představy o jejich lásce se však mění v nejhorší noční můru, která přerůstá v psychickou úchylku. Stačí náhodné setkání a nevinně darovaná růže a z Angeliky se stává posedlá žena, která manipuluje svými blízkými a lékaře a jeho rodinu začíná terorizovat. Filmem Má mě rád, nemá mě rád debutovala scenáristka a režisérka Laetitia Colombaniová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (167)
Nejhorší nejsou trpaslíci, jak se domnívá český klasik Jára Cimrman, ale slepě zamilovaná a zhrzená erotomanka. Audrey Tautou v pro ní nezvyklé roli vás o tom přesvědčí. Jestli znáte OSUDOVOU PŘITAŽLIVOST s Douglasem, tak víte, na čem jste. To téma je podobné. Úvodní titulky jsou plné srdíček a následujících asi 30 minut to vypadá, že půjde o zamilovanou selanku, potom se to ale zajímavě zvrtne a samotný závěr je více než uspokojivý. ()
Krásná a opět roztomilá Audrey ve filmu, u kterého vlastně tak do poloviny nevím, co si myslet. Teprve onen „konec“ je novým začátkem a začíná to pravé rošambó! Poutavé, napínavé, místy až děsivé drama/thriller, od kterého jsem zpočátku čekala typickou romanťárnu s krasotinkou „Amelií“ v hlavní roli. ()
Dlouho jsem se nechal některými komentáři (zcela zbytečně) odrazovat, vidina stejného děje 2x po sobě mě příliš nebrala. Jenže právě ten nápad s dvojím pohledem (a samozřejmě především jeho zpracováním) mi přijde více než důmyslný a moc mě bavilo pozorovat, jak napodruhé všechno najednou vyznívá úplně jinak (třeba jen taková, řeklo by se triviální, scéna s nedostatkem mléka). No a samozřejmě casting byl čistá trefa do černého, protože Audrey Tautou je jako „nezdravě milující“ žena (v kontrastu s jejím vyzřením) prostě skvělá. V jednu chvíli jsem dokonce uvažoval i o plném počtu, jenže film se ke konci stáčí směrem, který mě úplně nenadchl (prozření/dovtípení se) a pak se to všechno začne krapet sesypávat jako domeček z karet (třeba jen takové banální ponechání si medailonku atd.). Úplný závěr naštěstí zůstal „mile“ otevřený (tedy alespoň v té verzi, kterou jsem viděl já), ale stejně mě mrzí, že to nakonec na těch 5* nebude, a to i přes výbornou hudbu. ()
Příběh o impozantní Angélique, který mě svým rozeběhem zmystifikoval sladkobolným průběhem, jenže jakmile se to doklopýtá tam kam má, byla jsem svědkem, že ten sentimentální závoj byl v mžiku stržen a karta se obrací v jakýsi psychoanalitický rozbor (ne)křehké Angélique, jež je "umělkyní" ve všech směrech. To, co v závěru vytvoří za umělecké dílo je lahodnou parafrází léčby, ze které zamýšlený profit sklidil divák. ()
Tento film mě opravdu překvapil a přestože nemám k současné francouzské tvorbě kdovíjaké sympatie, musím říct, že mě i nadchl. První polovina filmu nic moc, to byl ostatně zřejmě i tvůrcův záměr, aby vám v druhé polovině filmu do sebe začaly věci hezky zapadat a to, co se v první půli zdálo jako romantická, nezajímavá slátanina, dostalo konečně obrysy a děj vás strhl. Audrey role sedla a člověk jí věřil každé slovo, ostatní herci vedle ní moc nevynikli. Závěr byl pak podle očekávání vyvrcholením celého příběhu a ukázal, že lidská psychika je opravdu divná věc. ()
Reklama