La jaula de oro
La jaula de oro
Zlatá klietka
The Golden Dream
Obsahy(1)
Na hřbetě „Bestie", nákladního vlaku smrti, se odehrává dramatická cesta adolescentů Juana, Sáry a Chauka, prchajících do USA za svým „zlatým snem". Koleje ale vedou lidskou džunglí, v níž si na ně brousí zuby kriminální gangy, zkorumpovaní úředníci a armáda... (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (15)
Ďalší zo snov o americkom sne, ktorý sa zmenil skôr na nočnú moru, v mnohých prípadoch ešte skôr ako sa vôbec sen mohol začať. Celé to pôsobilo dosť realisticky, no najmä depresívne. Takto snívať o lepšom živote a napokon sa k nemu ani nedostať, tak to je naozaj smutné. Po dejovej stránke často dosť nevyvážené a často statické, ale aspoň tých zlomov tam bolo viacero. Mne osobne bolo najviac ľúto v okamihu, keď Sara "zmizla". Taká škoda, že na jej ďalší osud sa už príbeh nezameral a všetko sa to koncentrovalo napokon na Juana a Chauka. Mňa by veru dosť zaujímalo čo bolo ďalej so Sarou. To ma mrzí asi na celom spracovaní príbehu najviac... ()
Vieme ako dopadol Juan, a aj Chauk, a bohvie ako dopadla Sára. Všetky tie facky od života brali tie deti bez najmenšieho zaváhania, zašomrania, sťažovania. Celá táto road movie nemala v sebe ani štipku optimizmu a nádeje. Pôsobilo to veľmi skutočne, a tie posledné zábery v tej fabrike ... fakt sila. Z blata do zlatej klietky, pardon do kaluže. Videné v rámci Tour po Amerike 2016 ()
Takové hodně hodně roztahané. Navíc jsem film s podobným tématem už viděl a byl takový svižnější. Jenom si sakra nemůžu vzpomenout jak se to jmenovalo. Každý režisér by měl mít vedle sebe někoho kdo mu bude vyhazovat z filmů nesmysly a zkracovat záběry. Občas mám u takových filmů pocit, že se autor málo hádal se střihačem. ()
Kultivované a nepodbízivé, nicméně zdaleka ne nezaujaté, tvrdé a oproštěné od melodramatu (nadbytečný motiv sněhu, lyrické záběry z vlaku, nadužívání jímavé hudby, nenápadná adorace pospolité komunity běženců). Spíš to připomíná šikovně natočený kompilát několika podobně laděných snímků. Nikdy to ale nemá takovou intenzitu a syrovost, aby to diváka vyškoleného úspornými středoamerickými snímky kouslo příliš hluboko. Quemada-Diez je každopádně šikovný filmař a jeho debut sympaticky připomene Fukunagovo Sin Nombre. V porovnání s ním tu sice chybí uměle budovaná příběhová linie, ale Zlatá klec se dotýká velmi podobného humanistického étosu. ()
Vynikající "road movie". Syrová, bez amerických cingrlátek, bez líbivých záběrů, nevedoucí za ruku a neříkající nám, jak se máme cítit a jak film vnímat (i když žádná velká intelektuálština to pravda - naštěstí - není). Během filmu jsem si mockrát říkala, jaké to mám štěstí, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila. Ostatně, to, v čem žijeme, jaké to je, jaké jsou naše sny a jaká je realita, když sny proměníme ve skutečnost, zda-li jsou naše očekávání splněné, to je otázka, která navíc zůstává viset v pozadí. ()
Reklama