Chybějící obraz

Tíživé téma, film o poznání méně... Výmluvná rekonstrukce vlády Rudých Khmerů v Kambodže. Není třeba je představovat, jejich pověst hovoří za vše. Jako kdyby si toho byl autor vědom a obrátil tradiční optiku – výrazně osobní dokument se spolehl na dobové záznamy v menší míře, než je zvykem. Režisér Rithy Panh odmítl věrohodnost obrazových materiálů a vyřezal sošky protagonistů. Rozmístil je do miniaturizované oblasti Kambodže, kde následně popisuje jejich trýzeň. Vemlouvavý a emotivní hlas „svědka“ pravděpodobně každý neocení, vyžaduje totiž alespoň zlomek zájmu o problematiku, jakou má Panh. Vyprávění o jednotlivcích je pozvolné, nepříjemně mrazivé a stále značně abstraktní (sošky nesdělí každý pocit, vypravěč však ano). Kontext převzetí moci Rudých Khmerů je zmíněn okrajově a zajímavostem (hraná propagandistická tvorba Rudých Khmerů) se nechce Panh věnovat skoro vůbec. Trauma, které přímo kape z popisu daného období, se bohužel stává určitou pastí. V závěru naznačí vypravěč Panh ještě silnější zainteresovanost, proti níž se stěží může cokoli namítat. Platí ovšem, že pro seznámení s problematikou není Chybějící obraz příliš vhodný. Zda je to správně či špatně, nechávám otevřené. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

Vizuálně zprvu poutavé, po půlhodině však statické koláže hliněných figurek začnou nudit. Když k tomu připočtete, že většinu zajímavých informací autor vyřkne na začátku a pak se jen v podstatě opakuje, vyjde vám z toho zajímavý pokus, který u kterého je však ve druhé polovině už takřka nemožné udržet pozornost. (05.03.2014)

Film Chybějící obraz není pouhým narativním dokumentem překračujícím za pomoci animace hranici subjektivního prožitku. Je naopak rozsáhlejší meditací přesahující jeden lidský osud a odrážející celý úděl národa podrobeného děsivému revolučnímu experimentu. Scény s keramickými figurkami nahrazují ony palčivé chybějící obrazy, které je nutné doplnit, aby výsledný pohled byl co nejúplnější. Pohlcující mimoobrazový komentář rytmicky navázaný na pomalý proud obrazů v až hypnotickém proudu propojuje nejosobnější zážitky s kolektivním osudem a přechází i na metadokumentární rovinu sdělující postřehy z nedokonalého hledání pravdy a marné honby za úplností. I když pro znalce této kambodžské epizody film nenabízí radikálně nové poznatky, nabízí alespoň osobní pohled z první ruky a sadu neodbytných neotázek, které čekají na zodpovězení v divákově mysli. Tímto oslovováním jednoduše není možné zaujímat lhostejnou pozici a můj pocit z filmu skutečně byl, že nesedím vně nabízených obrazů, ale jsem "tam", uvnitř oživované minulosti, kde můžu vést s tvůrcem bezprostřední a obohacující dialog. (04.07.2013)

Nic proti tvorbě made in Cambodia, ale tohle se věru dá vydržet asi jako hodinové stání v koleně na Zbraslavi při třiceti stupních na slunci! Byl bych barbar, kdybych nedocenil jistou dávku originality a silného poselství, avšak že Pol Pot byl čůrák bych věděl i bez tohohle hlubokomyslného dojáku! A pokud jste stejně jako já úplně levý a povinná keramika pro vás byla očistcem, tak u snímku zaručeně vydržíte kratší dobu, nežli já! odpad! (27.05.2014)

První příspěvek do hlavní sekce Světový film letošního ročníku Cinema Mundi vidělo v kině Art 19 lidí... Hermína Týrlová by z nového projektu Rithy Panha měla jistě radost. Moc povedená animace (tedy hliněné figurky lidí a hlavně jejich nasnímání), naprosto skvělý zvuk, u něhož si klidně umím představit nejvyšší světové metály. Že se jedná o dokumentární film vůbec nevadí, prolínání archivních materiálů, modelů a současných záběrů se skvěle doplňuje i s průvodním francouzských komentářem Randala Douca. Není to film, u kterého se budete napětím držet rohů sedaček a nohama dřít do podlahy, ale způsob, jakým Rithy Panh dovede dramatizovat moment a současně kontinuálně vyprávět svůj autobiografický příběh, se mi moc líbil. Cinema Mundi, 2014. (27.02.2014)