Hlava plná metalu

Islandský film je pro mě stále skrytá perla ve světové kinematografii. Každý další film přijímám s obrovským nadšením a jsem zvědavý, s čím novým islandský tvůrce přijde. No a tenhle film mi dal přesně to, co jsem chtěl. Drama o jedné holce, která z jistých důvodů od všeho utekla směrem k metalu, který ji dal smysl života. A ještě v době, kdy právě black metal začal být těžce populární. No a pro křehkou islandskou dušičku, která těžce hledá člověka na ostrově, na kterém jsou tři obyvatelé na kilometr čtvereční, je to něco nepředstavitelného a nedivím se, že v tomto filmu zachází až do extrémů. Krásné prostředí, těžký, ale velice osobní příběh, skrytá lehkovážnost a existencionalismus, to je přesně to, co Hlava plná metalu má a čím se islandský film tak vyznačuje a právě proto si tenhle film nemůžu vynachválit. (16.07.2015)

Filmy z Islandu potažmo severu mám rád už jen jejich náladou, lidmi, prostředím tudíž má očekávání byla i zde vysoká zvlášť, když je v hlavní roli pohledná Islanďanka co má ráda metal. Bohužel výsledek byl na mě málo přesvědčivý a tak nějak mi někde přišel poslepovaný popotahovaný přez metalovou historii (vypalování kostelů v Norsku => warpaint, ale tak nějak mi chyběl nějaký ten black metal...) či bych řekl až mýty o metalistech (kostel a cigareta, nesmyslné vyvolání "bitky" což metalisti běžně nedělají, atd..). Co bych pochválil, mimo klasické klady severských film. (prostředí, herci, nálada), tak to je určitě postava nového kněze ten zahrál skvěle i byl citlivým a hlavně skvělým propojujícím článkem. Dále scéna v obcodě s malým metalistou a bez debat i závěrečná scéna v pokoji s rodiči. Dávám pouhé 3z5 silné momenty se střídají s delší nudou a představami o metalistech, které nejsou vždy pravdivé. (06.04.2015)

Mohl bych tu jako obvykle psát o tom, jak dobře ve filmu hrají herci, jak dobrá je tam hudba atd., ale tenhle film je jeden z těch, kteří si zaslouží něco víc. Postava Hery není dokonalá, ale to ve skutečnosti není nikdo. Její postava se během celého filmu vyvíjí a sledovat to je prostě skvělé. V jejím životě se bohužel stala jedna tragická událost, která jí hodně silně zasáhla. Postupně se s tou tragédií ale začne vyrovnávat a to za doprovodu metalové a rockové hudby. Její okolí v tom samozřejmě také hraje velkou roli a Heru dostává do všelijakých situací. Lepší film o "metalové cestě" se snad ani natočit nedal! Film působí drsným způsobem realisticky a Heru pochopitelně neukazuje jen jako nějakou drsnou metalistku, ale taky jako citlivého člověka, který se tak drsně snaží vypadat jen navenek. Musí řešit různé situace, které mohou značně ovlivnit její život. Prostředí ve kterém se film odehrává do děje krásně pasuje a to samé platí i o tom, že se většina filmu odehrává na začátku devadesátých let. Tady a i v reálném životě platí jedna věta, kterou mi jednou řekla pravá metalistka: "Každý metalista má svůj vlastní příběh". Každý kdo metal poslouchá se k němu nějak musel dostat. Každému se můžou líbit jiné styly metalu a jiné skupiny. Na metalu mi přijde možná nejlepší právě to, že má mnoho podob a mnoho stránek. K filmu už toho víc nemám, tak tu nebudu dál filozofovat. Snad jen nakonec řeknu, že filmu dávám pochopitelně pět hvězdiček! (25.07.2014)

Čtyři hvězdy se tomu trochu zdráhám dát - protože se mi to vlastně moc nelíbilo, ale průměrné to prostě zase nebylo. Přála jsem si, aby mě to oslovilo víc - už kvůli té hudbě, vlasáčům a Islandu, ale bohužel: základní pocit, který se mi při sledování stále vracel byla "divnost". Ale ne taková ta sympatická, ale nudná divnost. Každopádně jsem si hned pak šla pustit Judas Priest. (07.03.2019)

Metal je štýl, pri ktorom je najťažšie vyhnúť sa pózerstvu. Trápna a smiešna póza bije do očí viac než pri akomkoľvek inom hudobnom žánre. To ale nie je prípad Hery Karlsdóttir. Presne v takomto prostredí a za takýchto podmienok vzniká ten pravý surový zvuk, ktorý dokázal vždy vyprodukovať len ďaleký sever Európy. (02.11.2020)