Třídní sraz

Spoilery. Outsiderka si natočí film o třídním srazu, na kterém ve skutečnosti nebyla a na kterém si vyřizuje účty se svými spolužáky, kteří jí šikanovali. S natočeným materiálem se je pak snaží konfrontovat. To téma by asi nebylo úplně špatné, ale mě to přišlo už trošku přes čáru. Rozumím tomu, že Anne Odell dostávala ve škole sodu a chápu, že cítí jakési nutkání si to s třídou vyřídit, ale její umanutá a protivná "hrdinka" dosáhla maximálně toho, že jsem jí musel považovat za totální krávu, což samozřejmě výrazně ovlivnilo celkový dojem. 30% (08.06.2015)

Velmi kvalitní náměť pohřbilo špatný zpracování. Naprosto jsem postrádal nějakou gradaci, způsob vyprávění byl hodně kostrbatý, což platí o "dokumentární" druhý části. Ta první ta mě uzemnila, to jsem jen nevěřicně zíral velká škoda, že Anna se nedokázala lépe srovnat se způsobem vyprávění ve druhé části a mé nadšení tak postupně zcela zabila leč originalní přístup Anně upřít nemůžu. (25.05.2015)

Trefná analýza vylúčenia outsidera zo školského kolektívu. Takmer každá trieda si totiž potrebuje nájsť terč, do ktorého možno naliať všetky frustrácie dospievajúceho teenagera a uvoľniť si vlastné tenzie kopnutím do duševného invalidu. Tentoraz ním bola v školských časoch sama režisérka. Po rokoch sa pokúša vyrovnať sa s neradostným dospievaním v škole prostredníctvom konceptuálnej záležitosti. Prvá polovica, nakrútená akoby v štýle Dogma, sa preklopí do dokumentu s vopred predprivenými situáciami. Skúmajú sa v nich reakcie dotknutých aktérov po rokoch. Nápadité spracovanie stráca body efektnými, no po čase trochu zdĺhavými kamerovými jazdami chodbami školy. (10.11.2013)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 17 - Švédsko. Téma třídních srazů mě osobně velmi zajímá. Sám jsem totiž pravidelným iniciátorem a organizátorem třídních srazů ze základní školy. Jakmile mám tedy možnost toto téma potkat v literatuře, v divadle nebo v kině, jsem plný očekávání. Byl jsem skálopevně přesvědčený, že toto je ten pravý film, který mě v rámci Dnů evropského filmu nezklame. A tentokrát jsem se nemýlil. Při první části mi bylo velmi nepříjemně, cítil jsem úzkost a samozřejmě jsem si nemohl nevzpomenout na Rodinnou slavnost a v duchu si potvrdit, tahle vypjatá dramata u stolu umí tak skvěle jen Seveřani. Následující druhý díl mi v hlavě způsobil trochu zmatek, protože jsem si z obsahu přečetl pouze jednu větu, takže jsem vůbec netušil, kam se bude film ubírat. Druhá díl byla hodně specifický, ale neubral na plynu a závěr byl tuze originální. Třídní sraz mi přinesl přesně to, co jsem postrádal u Infiltrátora a Bez slitování - něco nového, nové, nápadité zpracování konkrétního tématu. Anna Odell se s tím vypořádala znamenitě. Závěr Dnů evropského filmu nemohl dopadnout lépe, pro mě malé finále, velké finále mi následně předvedl Fotograf, na nějž jsem přeběhl z Lucerny do Světozoru. (16.04.2015)

[Dny evropského filmu 2015] - Nepamatuji si film, při jehož sledování bych se kdy cítil tak trapně. Nevím co si mám myslet o myšlenkách, které Odellovou vedly k natočení tohoto projektu, který se v první části veze na vlně Rodinné oslavy, ale musím uznat, že tato část mě svou až extrémní vyhroceností velmi bavila. Zato o druhé polovině vůbec nevím, co si mám myslet. Odellová mi přijde přespříliš zahořklá a fanaticky upjatá a z těch konfrontací se mi nedělalo dobře. Rovněž na všechny své spolužáky nevzpomínám s nadšením, ale ... Divné, neopakovatelné, smutné, ale také tak trochu povrchní. Nést si 20 let po ukončení základky hořké vzpomínky na dobu dětských malicherností? Ufff... Popravdě jsem čekal úplně jinou pointu a to takovou, ke které se schylovalo na konci první části (na pány v bílých pláštích :o) ). (09.04.2015)