Za láskou do Paříže

Film, divne rozpoltený, medzi svoje klady a zápory. Indie look, vynikajúci soundtrack, Paríž. Na druhú stranu: scenár, postavy. Všetko predimenzované, každý jak keby z iného nezávisláku. Užívateľ Thomick má s tou Wolowitzovou polohou pravdu, tu konkrétne nepasuje. Maggie Grace je šialená stíhačka, Melanie Lynskey tehotná a nepríjemná, Quinto s jeho papričkami - tak ako všetci - úplne mimo štýl. Vo výsledku to nie je ani komédia, ani poriadna romantika, namiesto príjemného a osobného (akým to chce byť), nesúrodý bordel, miestami pseudo Allen, miestami Fotr je lotr. Aby som zas nepreháňal, nepozerá sa nato zle. Akurát tie šablony uškodili. A že ich bolo. (30.03.2015)

Devon (Melanie Lynskey) a Quinn (Simon Helberg) spolu chodí už od střední školy, Quinn se stále nemá k žádosti o ruku a Devon dochází trpělivost.. kolikrát jsme už takový příběh viděli? "Based on a true story" - dá se opravdu říci "bohužel" - taky jsem takový příběh žila, troufám si říct, že ho žily statisíce lidí a díky tomu jsme ho na plátnech nebo v TV viděli už snad 100x ve více či méně zdařilých obměnách. Tohle je bohužel hodně slaboučká obměna, kterou nad vodou drží jen Simon Helberg a těch pár vteřin, kdy jste překvapeni, že jste spatřili Zacharyho Quinta. Místy ze scénáře dýchne Simonův Howard z TBBT, ale vtípky jsou jen k pousmání a je jich tam jako šafránu.. (27.01.2015)

A kvůli tomuhle braku a asi třem nedůležitým scénám se musel celý štáb trmácet do Paříže? To je dobrá šílenost. Sice jsem celý film dokoukal, ale byla to doslova bída a utrpení. Ohraný romantický příběh, scény na hranici trapnosti a herecké výkony hodné zlatých malin. Jediné za co udělím hvězdu je upřímnost některých scén.... (04.12.2015)

Jedinou skutečně zajímavou postavu tu má Zachary Quinto. Jenom on je skutečně vtipný, jinak je to přehlídka těžko uvěřitelných a těžko snesitelných charakterů. Hlavně sám Simon Helberg, který napsal scénář a dělal i spolurežiséra, ukazuje, že tohle opravdu není herectví, kterým by měl prorazit. Hloupá komedie s opravdu debilním závěrem. (06.02.2015)

Helbergovo herectví je fakt pozoruhodně jedno-dimenzionální. A důvod, proč to u TBBT tolik nevadilo (zatimco tady jo) se vysloveně nabízí: v obou případech se mu psal scénář na tělo, ovšem v případě Howarda se zároveň jeho chronická neurotičnost nechávala ostře kontrastovat s nepatřičnou dávkou sebevědomí - což taky vytvářelo ty zdaleka nejvtipnější situace. To zde ta "Howardova příměs" kompletně schází, a proto vlastně kompletně schází i jakákoliv humorná složka. (30.01.2015)