Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
Bylo tam hodně hluchých míst, proto 4*; ovšem hudební kulisa a to rande v přírodě jsou nádherné záležitosti, proto 4*. ()
Ani osloboditelia sa s bývalými poľskými väzňami veľmi nemaznali. Tak jeden sedel za pečenie placiek v roku 43, 44 a po oslobodení znova. Lágrová obsesia a hlad mu zostali a musel sa znovu učiť žiť, ako chodiť po uliciach, po lese a po parkoch. Dosť na filme poznať, že je poskladaný z poviedok a spája ich len hlavná postava. Niektoré sú výborné (úplný začiatok a tie v strede filmu) a iné je ťažko sledovať, ako ma nudili (začiatok a koniec). Ani tá ručná dokumentárna kamera, ktorá občas blúdi tak, že divák nevidí podstatu diania, mi celkom nevyhovovala. Inak sú myšlienky zaujímavé, presiaknuté poľskosťou, filozofujúce tak akurát. –––– My, americkí vojaci, a vy, Európania, sme spoločne bojovali za to, aby právo zvíťazilo nad bezprávím. My musíme právo rešpektovať. Musíte pochopiť, že všetci vinníci budú potrestaní. Musíte byť trpezliví. –––– Každý chce žiť. Pretože živí sú vo výhode oproti mŕtvym. –––– Musíme zabudnúť, aby sme mohli žiť. ()
Wajda ukazuje, že vypořádání se s koncem války a návratem do normálního života nebyl zas takový med, jak si mnozí zainteresovaní představovali. ()
Po válce vězni zůstali v lágru a všichni se jich báli. Oni měli být svobodní, ale jen živořili. Nic po bitvě nic není. Krajina je zničená. Mistrovské dílo Adrzeje Wajdy. ()
Beznaděj, smutek, odevzdanost a deprese, to z filmu doslova vyzařuje, ono se není co divit, doba taková byla. Je to zajímavý jiný pohled na osvobození z pekla koncentračních táborů, kde postupně ztrácí iluze nejen zajatci, ale i osvoboditelé. Moc mi akorát neseděla roztěkanost a použití ruční kamery. ()
Nic není černobílé a o převratných dějinných událostech to platí dvojnásob. Konec války; polští vězni byli sice osvobozeni americkou armádou, ale domů jít nemohli; byli znovu internováni (pokud jsem dobře pochopil) pro potřeby západní exilové vlády, která začala za pomoci západních spojenců ihned připravovat boj proti socialistickému Polsku. A v tomto staronovém táboře (sice jste zavřeni za závorou a ostnatými dráty, hlídání americkými vojáky, ale přece jste svobodni) se střetávají s vlnou polských uprchlíků, kteří z různých příčin hledají štěstí na Západě, ale jsou také ihned dáni do "karantény"... V táboře hledíme na řadu myšlenkových směrů - komunisty, antikomunisty, katolíky, Židy, cikána... A každý má trochu jinou představu o své budoucnosti. Daniel Olbrychski vystupuje v roli nerozhodného idealistického snílka, který se hrůzám věznění bránil psaním veršů a sháněním knih; nyní zjišťuje, že z jednoho bahna padl do jiného. Vytáhne jej z něho krásná a milá Židovka, která přežila boje ve varšavském ghettu a ve skutečnosti toho z války věděla mnohem víc než on? Skončí tragicky, když ji z hlouposti zabijí rozjaření američtí vojáci. A pak zazní ta věta, že o tom snad ani skvělý Wajda neměl tušení, jak dalece nadčasová: "Zabili ji. Ale na to jsme zvyklí. Šest let nás zabíjeli Němci a teď nás zabíjíte vy!" Než jsem se dostal do obrazu, netušil jsem, jak mě ten film uchvátí. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1978/79. ()
Pro mě dost těžký film, dlouho trvalo, než jsem si trochu uvědomil, kde se děj odehrává. Přesto jsem spoustu věcí ani nepochopil (kdo krade v kuchyni...). Pro znalé Poláky možná je film více čitelný, pro mě moc náznakový a málo konkrétní (to sice mnohdy je dobré, ale tady mi nesedlo). 65%, 9.11.2014. ()
Psychologie situace člověka po osvobození z koncentráku a (opět) Wajdova polemika s polskými národními mýty. Nejen úvodních 15 minut davových scén s Vivaldiho hudbou je dokladem mistrovy mistrovské režie. K tomu Olbrychski, vynikající kamera (Zygmunt Samosiuk), střih a téměř nepostřehnutelná citace Mantegnova Oplakávání Krista. Méně známý, ale jeden z nejlepších Wajdových filmů. 100 %. ()
Všechno bylo vyjednané, zařízené - unikátní prostředí, herci zabookovaní, stovky komparzistů v historických kostýmech, rekvizity, efekty - všechno bylo připravené k vyprávění potenciálně zajímavého příběhu, než přišel režisér a všechno totálně a kardinálně zkurvil - z děje udělal slátaninu, z postav nesympatické loutky a z celé produkce ztrátu času. Máloco mě tak zklamalo jako tohle. ()